Domů     Lhala, kradla a trpěla, aby nebyla sama
Lhala, kradla a trpěla, aby nebyla sama
5 minut čtení

Monika byla nejhezčí holka z naší partičky. Zrzka se zelenýma očima a vyzývavým úsměvem snadno získávala pozornost mužů všech věkových i finančních kategorií. Mohla si vybírat a také si vybírala. Bohužel, špatně.

Na učňáku jsme se často předháněly v představách, jaké květinářství bychom si otevřely, kdyby mohlo být naše.

Práce s pěstováním sazenic na rozbahněných nebo naopak rozpálených nekonečných záhonech a v obřích sklenících nás vůbec nebavila, ale vázat voňavé barevné kytice jsme chtěly všechny. Nejšikovnější na to byla právě Monika.

V době rudých karafiátů s asparágusem dokázala uvázat úchvatný pugét z heřmánku, hledíků, řebříčku a kopretin, jaký by chtěla dostat od ctitele každá z nás. A dělala to tak nějak mimochodem, bez velkého úsilí.

Přitahovali ji prevíti

Na trzích, kde jsme mívaly stánek v rámci praxe, sklízela obdiv zákaznic, ale především mužů – zákazníků, kterým přidávala svůj úsměv jako bonus.

Ti slušní jí ho oplatili a nechtěli drobné nazpět, ti neslušní utrousili lechtivou poznámku a přebytečné drobáky koukali zinkasovat. Zvlášť k blonďákovi s patkou spadlou přes oko byla štědrá.

Zamilovala se do něj na první pohled a dala by ḱdo ví co, jen aby s ním mohla jít na pouť nebo na diskošku. A blonďák neměl důvod jí tohle přání neplnit, zvlášť, když jí penízky v kapse cinkaly. A když necinkaly… vytratil se. Měl zvláštní nadání objevit se i zmizet v pravou chvíli.

Hvězdný start

Když po revoluci přišel čas plnit si sny, neměly jsme žádná dost peněz na vlastní podnikání, ale časem jsme si každá našla v květinářstvích místo.

Moniku tehdy balil moc hezký a prima kluk ze slušné rodiny, který obchodoval v Německu a vozil k nám krásné dekorační předměty. Šikovností Moniky byl tak nadšený, že na její jméno pronajal krámek a dal jí peníze, aby si jej zařídila podle svého.

Pomohl jí získat dodavatele květin, sám přidal košíčky, vázičky, stuhy, svíčky, nádherně dekorované ubrousky a další hezkosti a Monika otevřela s velkou slávou své Květinové nebe.

Návrat vydřiducha

Mladík tehdy doufal, že to bude ráj pro ně oba – pracovní i soukromý. Jenže se ve městě z čistajasna objevil Blonďák a zlehka navazoval na staré časy. Zřejmě vybaven bohatými zkušenostmi, šel na věc pomalu, nenápadně, jakoby mu o nic nešlo.

A jak to odhadl, tak se i stalo. Monika mu sedla na lopatu stejně snadno jako ježibaba Jeníčkovi s Mařenkou. Slušňák byl často pryč za obchodem a Monika měla prostor hýčkat si hada na prsou. Čím méně naléhal, tím víc mu nutila peníze.

A nejen to, často krám zavírala, aby mohla využít každou příležitost, kterou jí Blonďák dal. Netrvalo dlouho a objevila se konkurence.

Slušňák dlouho nic netušil, ale pak mu došlo, že finanční i citovou investici do Moniky může odepsat a své podnikání nasměroval do jiných končin.

Týrání „neviděla“

Monika zůstala na výdělky sama, ale na utrácení měla spolehlivého parťáka. Snažily jsme se jí domluvit, otevřít oči, ale marně. Ze svého životního stylu slevit nechtěla. Tržby slábly, dlužila za nájem, dodavatelům, půjčovala si peníze a dluhy nesplácela.

A když nebyly peníze, nebyla ani láska. Protože nedokázala platit Blonďákovy potřeby, místo sladkých řečí se jí dostalo hořkých urážek a tvrdých ran.

Když pak i v obchodě nosívala sluneční brýle a v létě dlouhé rukávy, aby nebyly vidět modřiny, poslaly jsme za ní paní z organizace, která pomáhala obětem domácího násilí. Mělo to jediný výsledek – Monika s námi přestala mluvit.

Ale krám zase otevírala častěji, aby vydělala. Dokonce se pustila do sběru byliny a vyráběla vonné polštářky. Obchody zase trochu rozhýbala, ale okouzlující úsměv už nerozdávala.

Tehdy jsme se začaly víc vídat, pomáhala jsem jí s šitím a přípravou dárkových balíčků. Svěřila se mi, že touží po dítěti, a že až si našetří, vysadí antikoncepci.

Jenže začala mít urputné bolesti hlavy, občas i omdlévala, ale přičítala to nevyspání a řešila prášky proti bolesti.

Modřiny a oděrky na jejím obličeji i těle přibývaly stejně jako vysvětlení, že rozespalá po tmě narazila do skříně, zvrkla si nohu na vysokém podpatku atd.

Nikdo těm báchorkám nevěřil, všichni jsme viděli, jak se z krasné, života plné a kdysi úspěšné holky stává troska. Jí ale zajímalo jediné – jak získat peníze, dokonce zfalšovala doklady kvůli půjčce a od soudu odešla s podmínkou.

Láska za každou cenu

Jednou, když jsem za ní přišla do krámu, zářila na dálku. Léta jsem ji takhle neviděla. Jsem těhotná, pošeptala mi a mě polilo horko a vyhrkla jsem: Co na to Blonďák? Ještě to neví, ale bude mít radost.

Přeběhl mi mráz po zádech a dala bych na modlení, kdybych věděla, že jí to pomůže. Druhý den, neotevřela, nebrala telefon, až večer mi volala, že s Blonďákem oslavovali a nějak to přepískli. A že si nejspíš udělá pár dní volno.

Příští den jsem ji potkala v sámošce. Byla obalená v šátku, protože ji prý rozbolel zub a má od něj napuchlou pusu. Pozvala mě na příští den na kafe, že Blonďák zase odjel na pár dní na montáž. Ale už mi neotevřela.

Když ji policie objevila v bytě na podlaze, byla mrtvá. Zemřela prý na mozkovou mrtvici. Bezprostřední cizí zavinění prokázáno nebylo, ale nikdo mi nevymluví, že nezabily v všechny ty rány, které kdy schytala.

Zamilovala se do chlapa, který jí lásku oplácel pěstí, ale opustit ho nedokázala a pomoc odmítala. Škoda. Kéž by aspoň příběh téhle zaslepené holky otevřel oči těm, které ještě mají šanci.

Jindra P. (55), Mikulov

Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé