Domů     Jak se do lesa volá…
Jak se do lesa volá…

Stalo se to v době, kdy ještě běžně chodívali na zábavy a tancovačky i vojáci. Také v našem městě byla posádka.

Dnes už to je samozřejmě jinak, kluci na vojnu nechodí, možná bohužel. Tenkrát jsem ale často vídala kolem sebe samou uniformu. A k dobrému vychování patřilo, že si slušná dívka s vojákem nic nezačínala. Jak říkala máma:

„Ti kluci hledají jen chvilkové potěšení. Ty mu dáš srdce, ale on chce jen tělo. Využije tě, skončí mu vojna, odjede domů přes půl republiky a nechá tě samotnou a utrápenou.“

Věřila jsem jí to a nic takového jsem nehodlala dopustit. Větu „s vojáky netančím“ jako odpověď na zájemce během plesů a zábav jsem použila snad tisíckrát. Nepřipadala jsem si nijak namyšlená nebo snad dokonce hloupá. Všichni „záklaďáci“ mi připadali stejní.

Nelíbilo se mi, s jakou lehkomyslností do sebe lijí alkohol a jak nepokrytě vyjíždějí po každé sukni, která byla v dosahu. Nerozlišovala jsem mezi nimi, házela jsem je do jednoho pytle.

Na jedné mikulášské zábavě mě přišel k tanci vyzvat voják s výraznýma hnědýma očima. Nepůsobil na mě na první pohled tak primitivním dojmem jako ostatní. V tónu, kterým mě oslovil, bylo dokonce něco gentlemanského a vybraného.

Proto jsem neřekla své „ne“ obratem. Chvíli jsme se na sebe dívali. Kluk svůj pohled neodvrátil, hleděl pevně, ale přitom ne drze. Nakonec jsem stejně sáhla k osvědčené formulce, i když tentokrát jsem ji nevyslovila tak příkře nebo razantně.

„Nezlobte se, ale mám zásadu, že s vojáky netančím a bohužel nemohu udělat výjimku,“ prohlásila jsem. „Jak myslíte, slečno,“ přijal svoji prohru bez mrknutí oka.

„Chápu vás a respektuji váš názor, ale někdy je chybou odsuzovat člověka jen podle oblečení, které má na sobě,“ dodal. Maličko jsem se zastyděla… ale skutečně jen trošičku.

Věnovala jsem vojákovi ještě jeden omluvný úsměv a pak jsem odvrácením hlavy dala najevo, že považuji náš hovor za ukončený. Uvnitř sebe jsem pocítila trochu lítost a pomyslela jsem si, že dodržování zásad někdy může být i docela nepříjemné.

Během večera se po mně ještě ten hnědooký gentleman často díval a já několikrát jeho pohled opětovala. Vyzvat mě k tanci si ale už nedovolil a neudělala jsem to ani já, když byla vyhlášená dámská volenka.

Uběhl rok. Na tuto příhodu jsem už v podstatě zapomněla, tím spíš, že jsem větu „s vojáky netančím“ měla od té doby příležitost říct ještě mockrát. Opět tu byla mikulášská zábava a já byla zrovna po krátkém vztahu s neúspěšným koncem sama.

Víc než kdy jindy jsem se proto rozhlížela po přítomných mladých mužích. Zrak mi padl na jednoho dobře oblečeného, sympatického kluka. Voják to nebyl, měl delší, ale upravené vlasy a pod nosem knírek, který mu slušel. Vypadal trochu jako mušketýr.

Měl pěkné hnědé oči, které mi byly povědomé. Nevzpomněla jsem si v tu chvíli na mikulášskou zábavu přesně před rokem a na onoho slušného vojáka, kterého jsem odmítla. Jakmile byla dámská volenka, zamířila jsem k tomu sympaťákovi.

„Smím prosit?“ zeptala jsem se ho. Nečekala jsem, že by mě odmítl. On však prohlásil: „S dívkami, které mají předsudky, zásadně netančím.“ Teprve nyní jsem si uvědomila, odkud ho znám. Za ten rok, poté, co se vrátil do civilu, doznal značné proměny.

Stála jsem, bylo mi trapně a nevěděla, jak se mám zachovat nebo co mám říct. Nakonec jsem to vzdala a otočila se k němu zády. Hudba už začala hrát a já cítila hořkost. V tom se za mnou ozvalo:

„Některé zásady by člověk měl občas porušovat…“ Byl to samozřejmě on. Chtěla jsem si hrát na uraženou, ale bleskurychle jsem si to rozmyslela. Druhou příležitost už bych nemusela dostat. Šli jsme na parket a protančili jsme pak spolu celou zábavu.

Nebyla zdaleka poslední. Větu o tom, že s vojáky netančím, jsem pak už nikdy nevyslovila. Jednak onu posádku zrušili… a kromě toho už mi nepřipadala správná.

Jana (38), východní Čechy

Předchozí článek
Další článek
reklama
Související články
22.4.2024
Na první rande mě ten můj mlčenlivý doktor pozval přímo před zraky pacienta. Zaskočil mě, ale odmítnout jsem nedokázala. Po škole jsem nastoupila coby zdravotní sestřička, nebo řekněme zubní asistentka, v ordinaci postarší paní zubařky. Skvěle jsme si rozuměly, ale rozloučit jsme se musely už po pár měsících, když jsem odcházela na mateřskou. To jsem ještě nevěděla, jak se mi ta „dovolená“ prot
18.4.2024
Byl zázrak, že jsme si vůbec dokázali naplánovat oddavky. Rodiny trvaly na tom, že musí být levné, aby se nevyhazovaly peníze oknem. Tak se nám zase už přiblížil máj, lásky čas, a to já pokaždé vzpomínám na naši dávnou svatbu. Nevím, jestli se mám smát, nebo plakat. Byl skoro zázrak, že jsme se do­opravdy vzali a že všechno dobře dopadlo. A že jsme spolu vydrželi takových let! Přitom to vypadal
11.4.2024
Každý masopust je pro mě dobou, kdy se kromě jídla oddávám vzpomínkám. Kdysi jsem totiž na masopustním průvodu poznala lásku svého života. Bylo mi něco přes dvacet, studovala jsem vysokou školu a měla spoustu plánů, jak vyrazím do světa a já nevím co ještě. Pak mě kamarádka Tamara pozvala na víkend k ní na vesnici. A můj život se úplně změnil. Víkend na venkově Byla jsem mladá holka a kou
11.4.2024
V těhotenství s první dcerkou jsem přibrala dvacet pět kilo, po porodu ještě víc. Ale ať jsem se snažila, jak jsem jen mohla, kila dolů nešla. Po narození druhé dcery jsem vážila rovný metrák. Můj muž mi často dával najevo, že jsem tlustá a nelíbím se mu. Sebevědomí mi tím pádem šlo dolů. I moje lékařka mě upozornila, že je nutné s tím začít něco dělat. Ještě horší to bylo, když jsem zjistila,
4.4.2024
V mládí jsem byla vzteklá. Už nejsem, s léty jsem pochopila, že rozčilovat se kvůli zbytečnostem je hloupé. Ale to víte, v osmnácti letech člověk ten svět vidí jinak a byl by schopen se poprat kvůli maličkosti. Byla jsem horká hlava. Zdědila jsem to po tátovi, cholerikovi jako hrom. Tehdy jsem byla mladá holka, ale už jsem coby čerstvě vyučená kadeřnice chodila do práce. Těšila jsem se na kv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Tanzanit: Nejkrásnější modrý kámen
epochaplus.cz
Tanzanit: Nejkrásnější modrý kámen
Většina drahých kamenů má za sebou stovky či tisíce let, po které je lidé obdivují. Může být proto překvapením, že od objevu jednoho z nejvzácnějších drahokamů uplynulo teprve 57 let. Na světě přitom existuje jen jediný jeho zdroj a očekává se, že bude vyčerpán během následujících 20 až 30 let. Jak název tohoto kamene napovídá,
Kostel sv. Mořice a jeho unikátní varhany
epochanacestach.cz
Kostel sv. Mořice a jeho unikátní varhany
Přejdeme-li od katedrále ulicí 1. máje a přes Náměstí republiky, po necelém kilometru se před námi otevře pohled na další významnou olomouckou církevní památku – kostel svatého Mořice. Ten je svou kapacitou 4000 věřících největší gotickou svatyní na Moravě a první písemná zmínka o něm pochází už z roku 1257, i když v 15. století bylo třeba
Argentinské případy UFO: Proč se vrací na stejná místa?
enigmaplus.cz
Argentinské případy UFO: Proč se vrací na stejná místa?
Záhada jednoho z nejzvučnějších případů UFO v zemi, pokřtěného tiskem jako argentinský případ Roswell, dodnes přetrvává v paměti argentinských ufologů i ufologů z různých částí světa. Byl tak pojmenov
Salát z červeného zelí a pomeranče
tisicereceptu.cz
Salát z červeného zelí a pomeranče
Tenhle salát potěší nejen tělo, ale díky své krásné barvě i oči. Potřebujete 1 menší červené zelí 2 červené cibule 1 jablko 250 g vařené červené řepy 50 g vlašských ořechů 1 pomeranč 3 lží
Kníže Konrád II. Ota: Posmrtně ho uvařili?
historyplus.cz
Kníže Konrád II. Ota: Posmrtně ho uvařili?
Zadumaně si prohlíží fresky na stěnách rotundy sv. Kateřiny. Připomínají mu slavnou minulost jeho rodu. I Konrád II. Ota by se rád do historie dynastie Přemyslovců zapsal výrazným písmem. Ctižádost mu k tomu nechybí… Ambiciózní povahu nejspíš zdědil po svém otci. Konrád II. Ota (1136/1141–1191) totiž přichází na svět jako dědic vládce znojemského údělu Konráda
Nejpodivnější žákyně, kterou jsem učila
skutecnepribehy.cz
Nejpodivnější žákyně, kterou jsem učila
Chodila do sedmé třídy, byla velký samotář, podivín a věděla všechno dopředu – i své známky i to, že se stane neštěstí. Nikdy se nemýlila. Ve třídě bylo ticho jako v hrobě. Právě se ke svému cíli blížila hodina matematiky a žáci 7 C. psali náročný test. Následující hodinu jsem měla volno, a tak jsem se v kabinetě chtěla pustit do kontroly
Každá někdy „potřebujeme“
nejsemsama.cz
Každá někdy „potřebujeme“
Mluvit o potížích souvisejících s toaletou není vždy snadné. Jako by neměla močový měchýř každá žena. Jeho správná funkce může odrážet vaše celkové zdraví. Jak stárneme, mění se i močový měchýř. Elastická tkáň močového měchýře se stává méně pružnou, a měchýř najednou nedokáže pojmout tolik moči jako dříve. Musíte tedy chodit častěji na záchod. Navíc ochabuje stěna močového měchýře a svaly pánevního
Low Key: Nová kolekce kabelek Louis Vuitton
iluxus.cz
Low Key: Nová kolekce kabelek Louis Vuitton
Louis Vuitton uvádí novou kolekci kabelek Low Key, která zaujme elegantním a sofistikovaným designem. V úvodu se představují dva modely, které vynikají minimalistickým přístupem a nadčasovým stylem Lo
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Prstýnek za miminko je pro Kaňokovou také zásnubní?
nasehvezdy.cz
Prstýnek za miminko je pro Kaňokovou také zásnubní?
Dokonalé štěstí prožívá herečka Beáta Kaňoková (35) ze seriálu Zlatá labuť, která má ve svém partnerovi, kameramanovi Tomášovi Kotasovi (35), velkou oporu. Anonymní zdroj z jejich blízkého okolí nám
Čína vysílá SOS: Její města se propadají!
21stoleti.cz
Čína vysílá SOS: Její města se propadají!
Nejhorší noční můry vědců se pomalu naplňují. Téměř polovina čínských měst se propadá, a to zejména kvůli čerpání vody a zvyšující se hmotnosti rychle se rozrůstajících městských oblastí. Jen nejlidna
Pátrání po biblických záhadách pokračuje: Zničil město Sodoma asteroid?
epochalnisvet.cz
Pátrání po biblických záhadách pokračuje: Zničil město Sodoma asteroid?
Slavný biblický příběh o zničení hříšných měst Sodoma a Gomora zná téměř každý. Až do současnosti si ale odborníci lámali hlavu nad tím, jestli si autor této části Bible událost vymyslel, nebo vycházel z něčeho, co se skutečně událo. Podle nejnovějších archeologických objevů se ale zdá, že se celá zkáza stala přesně tak, jak tvrdí Bible!