Domů     Dceři pomoci asi nedokážu
Dceři pomoci asi nedokážu
4 minuty čtení

Od doby, kdy Eliška dospívala, jsem se těšila na vnoučátka. Vlastně jsem se na ně těšila už od mládí snad víc než na svoje děti. Role babičky se mi vždycky líbila.

Děti už vám odrostou, ale můžete se potěšit s miminky, strávit s nimi víkend, týden, prázdniny a zase je vrátíte. Zodpovědnost mají rodiče, takže babička je hlavně od rozmazlování. Eliška si našla prima muže Honzu.

Chodili spolu dva roky, pak se vzali a užívali si čerstvého bezdětného manželství. Oba rádi cestovali, tak společně objížděli místa, kde ještě nebyli. Eliška po návratu z poslední dovolené v Indii otěhotněla, ale měla z toho strach. Narodil se jim Toník.

Bylo tak hezké se na ně dívat. Mladá rodinka plná lásky.

Starostlivý táta

„Jak jsem mohla pochybovat o tom, jestli tě vůbec chci?“ šeptala svému miminku Eliška. Byla z ní nadšená maminka a já jsem se konečně dočkala své vysněné role. Než sfoukl na dortu Tonda dvě svíčky, čekali Eliška s Honzou dalšího chlapečka Tomíka.

Měli se moc rádi a vnoučci byli nejroztomilejší stvoření pod sluncem. Honza si přál dva kluky a to se mu splnilo. I když mu bylo teprve dvacet devět, byl příkladný táta. Staral se o rodinu a Elišce hodně pomáhal.

Když Toníkovi byly čtyři roky, přihlásil ho Honza na fotbal, chodili pravidelně a Tomáška brali s sebou v kočárku. Vedl kluky ke sportu, protože sám byl nadšený lyžař. Tonda už v necelých třech letech sjížděl kopce a smál se u toho.

Honzovým velkým koníčkem byla taky motorka. Nikdo z jeho záliby nebyl moc nadšený. I Eliška měla strach, ale přece jen má kus odvahy, s ním občas nějakou adrenalinovou jízdu absolvovala. Naštěstí od té doby, co se stala mámou, se uklidnila.

Nečekaná smrt

Jednoho deštivého sobotního odpoledne jsem doma uklízela, nic jiného se ani dělat nedalo. Ráno bylo tak hezky, ale během chvíle se nebe zatáhlo, začalo pršet a nepřestávalo. Zazvonil telefon. „Mami, mami…!“ Elišce nebylo rozumět, co mi chce říct.

Slyšela jsem jen hysterický pláč a pár slov. Honza. Smyk. Motorka. Byla jsem vyděšená. Pochopila jsem, co se stalo. Protože bylo ráno hezky, Honza si vyrazil na vyjížďku. Počasí se ale náhle změnilo, tak už se vracel domů.

Jenže mu do cesty vjelo auto z vedlejší silnice, nedalo mu přednost. Čelně se srazili. Náraz Honzu vymrštil ze sedla. Ten hlavou prorazil čelní sklo auta a na místě zemřel. Motorka skončila v příkopu a řidič auta utrpěl šok. Trochu málo, na to, co způsobil.

Vzal dětem tátu. Elišce milovaného muže. Honzovým rodičům jediného syna. Tragédie, která celou naši rodinu poslala na nejhlubší citové dno.

Byla tělo bez duše

Eliška se druhý den po neštěstí psychicky zhroutila a skončila v nemocnici. Kluky jsem si vzala k sobě já. Všichni jsme byli zdrcení. Nespravedlnost, neštěstí, tragédie. Nenacházeli jsme vysvětlení, proč se to stalo. A útěchu neviděli v ničem.

Kluci jsou ještě malí. Jak to přijme Tonda? Byl na tátu hrozně fixovaný, bude se po něm shánět. Bude už chápat, co se stalo. Eliška strávila v nemocnici týden. Díky péči psychologů a antidepresivum dokázala jakž takž fungovat a starat se o děti.

Byla ale jako tělo bez duše, každodenní činnosti dělala automaticky jako stroj. Stejně tak se chovala ke klukům. Nemohla jsem ani pomyslet, co bude dál, jak a jestli vůbec se s tím někdy Eliška vyrovná.

Jak se vyrovnat

Smrt Honzy i mě zasáhla tak moc, protože jsem prožívala ztrátu s Eliškou, trpěla jsem s ní. Ale jediná já s mužem jsme byli schopni řešit provozní věci a kluky. Jak jim sdělit, že už nikdy neuvidí tatínka?

Vyhledala jsem psychologickou poradnu, kde mě vstřícný doktor vyslechl a pomohl vyřešit to, co bylo na celé ztrátě to nejhorší. Kluky jsem s tím seznámila já. Dohodli jsme se tak i s Eliškou. „Řekněte to.

Nemá cenu to oddalovat, vymýšlet si nebo to dokonce tajit. Nebojte se před nimi plakat. Děti ale prožívají smutek různě, mohou být vzteklé, apatické, plakat, zlobit. Odpovídejte jim i na jejich zvídavé dotazy kolem smrti.

Jen tak se s tím dokážou vyrovnat a přijmout smrt jako smutnou součást života,“ poradil mi zkušený odborník.

Marie H. (55), Přerov

Předchozí článek
Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může