Domů     Sousedka miluje harampádí
Sousedka miluje harampádí
4 minuty čtení

Naše sousedka byla vždycky moc hodná ženská a všichni jsme ji měli rádi. Když začala domů nosit věci od kontejnerů a ze skládky, brali jsme to jen jako přechodný výstřelek.

Naše Tonička, jinak sousedce od vedle nikdo z domu neřekl. Každý ji měl rád, protože nám všem pomáhala. Byli jsme všichni v přibližně stejném věku, jen ona byla starší. Fungovala jako náhradní babička. Roky ubíhaly a z Toničky se stala vetchá stařenka. Bylo na nás, abychom pomohli my jí.

Sousedka si domů nosila harampádí

Střídali jsme se s nákupy i odvozem k lékaři. Vše fungovalo, jak má, až na jednu maličkost. Či spíš pořádný problém! Tonička si našla nového koníčka. Začala shromažďovat věci.

Starý nábytek od kontejnerů, vyřazené elektrospotřebiče, sešajdané boty i tašky se zbytky jídla. Vše, co našla cestou po městě, u kontejnerů nebo na černých skládkách, kterých bylo v okolí víc než dost.

Občas jí i někdo něco daroval v domnění, že je bezdomovkyně. Ona totiž v poslední době začala tak vypadat. Kdysi upravená ženská na sebe přestala dbát.

Jejím obvyklým oblečením se staly roztrhané tepláky a ušpiněná pracovní vesta s reflexními pruhy, kterou také někde našla. Ani se nenamáhala ji vyprat!

Z bytu jí pochodoval šváb

„Toničko, nepotřebujete s něčím pomoct? Vyprala bych vám, nebo alespoň umyla okna!“ nabídla jsem se v domnění, že bude ráda. Ona ale sotva pootevřela dveře. Odmítla mě pustit dál! Ale i malá škvíra stačila, abych se zděsila.

Předsíň měla zarovnanou nějakým haraburdím až do stropu. Zbývala jen úzká cestička, kterou určitě musela chodit bokem. Navíc za kratičkou chvíli vylétli dveřmi nějací moly a přes práh si to štrádoval nějaký černý šváb. Byl obrovský!

Ani odpudivý zápach, linoucí se z jejího bytu, nešlo pominout. Tonička ale zabouchla a odmítla komunikovat. Zazvonit na ni zkoušel i soused a potom i druhý a třetí. Všichni jsme dopadli stejně. Neotevřela!

„Budeme muset zavolat hygieniky,“ prohlásil manžel rezolutně. Mně se ale nechtělo Toničku nikomu udávat. Ani těm hygienikům!

Svolali jsme domovní schůzi

Dohadovali jsme se pár dnů, až problém vyřešil soused z patra nad námi. Přistěhoval se nedávno a tak neměl k naší Toničce blízký vztah. Pozval nejen hygieniky, ale i nějakou pracovnici z Městského úřadu. Prý aby posoudila Toniččin duševní stav! „Je to blázen!

Patří někam do ústavu! Ať si jí odvezou, já v tom puchu žít nehodlám!“ křičel na nás, když jsme se mu snažili domluvit. Přimluvit se za nešťastnou ženskou! Tentokrát byl i manžel na rozpacích. Začal se dokonce bát, že nám Toničku opravdu zavřou do blázince.

„Přece si ji nevezmeme na svědomí!“ kroutil hlavou nešťastně a přemítal, co bychom měli dělat. Nic ho nenapadlo a mě také ne. Vlastně něco přeci: „Svoláme domovní schůzi! Třeba někdo na něco přijde.

Vždyť i ostatní nájemníci mají Toničku rádi, no ne?“ Radostí jsem mu dala pusu. To byl nápad!

Pomohl nápad páťáka

Řešení přišlo od nejmladšího člena našeho sousedského shromáždění. Vnoučka jedné ze sousedek! Zrovna ho hlídala a vzala s sebou. Malý mudrlant chodil do páté třídy. „Budete muset té paní vyklidit byt a vygruntovat!

Ona trpí nějakou psychickou poruchou, viděl jsem v televizi o tom film! Řekl a my dospělí mu dali za pravdu. Druhý den jsme se přes Toniččiny protesty a odpor dali společně do úklidu. Přistavěný kontejner byl za chvíli plný nově nabytého Toniččina majetku.

Našly se i úplné „poklady“. Staré železné jízdní kolo, sádrový trpaslík bez hlavy i vzrostlá palma v květináči. Jak to všechno mohla vetchá Tonička unést a dopravit až do bytu, nám zůstalo navždy záhadou.

Brigáda nás čeká několikrát za rok

Trvalo celý den, než byl byt prázdný. Zbývalo jen vybílit stěny a také důkladně vše umýt dezinfekcí. Tonička přespala po důkladné koupeli u nás. Druhý den jsme ji odvedli k lékaři. Dostala nějaké léky na úzkost, ale byly bez záruky.

„Možná vás ten úklid čeká znovu! Tady paní Tonička si prostě nemůže pomoct! Má diagnózu, které se říká Diogenův syndrom! Po vzoru toho Diogena, co bydel v sudu.

I ona nashromáždí tolik věcí, že ji zbyde tak málo místa, jako by byla taky v sudu!“ vysvětlil nám lékař a nám nezbývalo, než jen pokrčit rameny. Toničce jsme za její pomoc hodně dlužili a tak prostě byla nyní řada na nás. Párkrát do roka budeme muset vyklízet!

Alena T. (62), Litvínov

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.