Domů     Sousedka miluje harampádí
Sousedka miluje harampádí
4 minuty čtení

Naše sousedka byla vždycky moc hodná ženská a všichni jsme ji měli rádi. Když začala domů nosit věci od kontejnerů a ze skládky, brali jsme to jen jako přechodný výstřelek.

Naše Tonička, jinak sousedce od vedle nikdo z domu neřekl. Každý ji měl rád, protože nám všem pomáhala. Byli jsme všichni v přibližně stejném věku, jen ona byla starší. Fungovala jako náhradní babička. Roky ubíhaly a z Toničky se stala vetchá stařenka. Bylo na nás, abychom pomohli my jí.

Sousedka si domů nosila harampádí

Střídali jsme se s nákupy i odvozem k lékaři. Vše fungovalo, jak má, až na jednu maličkost. Či spíš pořádný problém! Tonička si našla nového koníčka. Začala shromažďovat věci.

Starý nábytek od kontejnerů, vyřazené elektrospotřebiče, sešajdané boty i tašky se zbytky jídla. Vše, co našla cestou po městě, u kontejnerů nebo na černých skládkách, kterých bylo v okolí víc než dost.

Občas jí i někdo něco daroval v domnění, že je bezdomovkyně. Ona totiž v poslední době začala tak vypadat. Kdysi upravená ženská na sebe přestala dbát.

Jejím obvyklým oblečením se staly roztrhané tepláky a ušpiněná pracovní vesta s reflexními pruhy, kterou také někde našla. Ani se nenamáhala ji vyprat!

Z bytu jí pochodoval šváb

„Toničko, nepotřebujete s něčím pomoct? Vyprala bych vám, nebo alespoň umyla okna!“ nabídla jsem se v domnění, že bude ráda. Ona ale sotva pootevřela dveře. Odmítla mě pustit dál! Ale i malá škvíra stačila, abych se zděsila.

Předsíň měla zarovnanou nějakým haraburdím až do stropu. Zbývala jen úzká cestička, kterou určitě musela chodit bokem. Navíc za kratičkou chvíli vylétli dveřmi nějací moly a přes práh si to štrádoval nějaký černý šváb. Byl obrovský!

Ani odpudivý zápach, linoucí se z jejího bytu, nešlo pominout. Tonička ale zabouchla a odmítla komunikovat. Zazvonit na ni zkoušel i soused a potom i druhý a třetí. Všichni jsme dopadli stejně. Neotevřela!

„Budeme muset zavolat hygieniky,“ prohlásil manžel rezolutně. Mně se ale nechtělo Toničku nikomu udávat. Ani těm hygienikům!

Svolali jsme domovní schůzi

Dohadovali jsme se pár dnů, až problém vyřešil soused z patra nad námi. Přistěhoval se nedávno a tak neměl k naší Toničce blízký vztah. Pozval nejen hygieniky, ale i nějakou pracovnici z Městského úřadu. Prý aby posoudila Toniččin duševní stav! „Je to blázen!

Patří někam do ústavu! Ať si jí odvezou, já v tom puchu žít nehodlám!“ křičel na nás, když jsme se mu snažili domluvit. Přimluvit se za nešťastnou ženskou! Tentokrát byl i manžel na rozpacích. Začal se dokonce bát, že nám Toničku opravdu zavřou do blázince.

„Přece si ji nevezmeme na svědomí!“ kroutil hlavou nešťastně a přemítal, co bychom měli dělat. Nic ho nenapadlo a mě také ne. Vlastně něco přeci: „Svoláme domovní schůzi! Třeba někdo na něco přijde.

Vždyť i ostatní nájemníci mají Toničku rádi, no ne?“ Radostí jsem mu dala pusu. To byl nápad!

Pomohl nápad páťáka

Řešení přišlo od nejmladšího člena našeho sousedského shromáždění. Vnoučka jedné ze sousedek! Zrovna ho hlídala a vzala s sebou. Malý mudrlant chodil do páté třídy. „Budete muset té paní vyklidit byt a vygruntovat!

Ona trpí nějakou psychickou poruchou, viděl jsem v televizi o tom film! Řekl a my dospělí mu dali za pravdu. Druhý den jsme se přes Toniččiny protesty a odpor dali společně do úklidu. Přistavěný kontejner byl za chvíli plný nově nabytého Toniččina majetku.

Našly se i úplné „poklady“. Staré železné jízdní kolo, sádrový trpaslík bez hlavy i vzrostlá palma v květináči. Jak to všechno mohla vetchá Tonička unést a dopravit až do bytu, nám zůstalo navždy záhadou.

Brigáda nás čeká několikrát za rok

Trvalo celý den, než byl byt prázdný. Zbývalo jen vybílit stěny a také důkladně vše umýt dezinfekcí. Tonička přespala po důkladné koupeli u nás. Druhý den jsme ji odvedli k lékaři. Dostala nějaké léky na úzkost, ale byly bez záruky.

„Možná vás ten úklid čeká znovu! Tady paní Tonička si prostě nemůže pomoct! Má diagnózu, které se říká Diogenův syndrom! Po vzoru toho Diogena, co bydel v sudu.

I ona nashromáždí tolik věcí, že ji zbyde tak málo místa, jako by byla taky v sudu!“ vysvětlil nám lékař a nám nezbývalo, než jen pokrčit rameny. Toničce jsme za její pomoc hodně dlužili a tak prostě byla nyní řada na nás. Párkrát do roka budeme muset vyklízet!

Alena T. (62), Litvínov

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může