Hezký, chytrý a pracovitý muž, kterého si po bouřlivém rozvodu našla dcera, měl jen jednu chybu. Temnou minulost.
Moje jediná dcera neprožívala právě hezké období. Pro svého manžela se obětovala a starala se mnoho let jen o něho. Děti neměla, protože on si je nepřál. A do práce směla jen na dopoledne, aby mu byla stále k dispozici a poskytovala náležitý servis, jak on říkal jejímu posluhování.
Dceřin přítel byl až moc hezký
Kamarádky jí záviděly. Viděly jen skvělé materiální zabezpečení, luxusní dovolené a velkou vilu. Ale dcera šťastná nebyla. Toužila po dětech a obyčejném životě! „Mami, co já bych dala za dovolenou pod stanem. Jen kdybych si směla pořídit alespoň jedno děcko,“ vzdychala, ale hned dodala, že se rozvádět nechce, že svého manžela přes všechny jeho chyby miluje! No, ona ho milovala, ale on ji asi ne. Když přišel s žádostí o rozvod, zhroutila se. Plakala a nebyla k utišení. Potom, když se dozvěděla, že jeho milenka je těhotná, začala dělat naschvály. Rozvod se táhnul skoro dva roky a dopadl špatně. Dcera nic nezískala, jen podlomené zdraví a pár kufrů oblečení. Ten její měl prostě lepšího právníka! Od jejího rozvodu neuplynulo ani půl roku, když mi nadšeně strkala před oči svůj telefon a na něm fotku jakéhosi chlápka. Byl hezký, což o to. Ale takovým tím podezřelým způsobem. Až moc široký úsměv, až moc bílé zuby, až moc upřímné oči.
Těšila jsem se na vnouče
Osobní setkání ale moji ostražitost zmírnilo. Musela jsem uznat, že Oliver je prostě sympaťák! Ochotný a také ohromně zábavný. Vtipný! Dceru by nosil na rukou a ona na něm mohla oči nechat. Byla zamilovaná jako nějaká puberťačka a to jí táhlo už skoro na čtyřicet! „Mami,“ pošeptala mi. „Víš, že se Oliver nebrání miminku? Prý čím dřív, tím lépe! Už na něm pracujeme!“ Moje nadšení neznalo mezí. Radovala jsme se z dceřina štěstí a na svoji podezíravost se snažila zapomenout. Byla jsem šťastná, že po všech těch ošklivých letech se konečně na moji milovanou Leničku usmálo štěstí! A také jsem si představovala svoje vytoužené vnouče. Konečně se ze mě stane babička! „Budu vozit kočárek, plést svetříky a dceři se vším pomáhat“ říkala jsem si v duchu. Jenže, žádné nebe není bez mráčku. Hned na další návštěvu přišla dcera taková schlíplá. Jako by i něco moc trápilo, ale snažila se to skrýt.
Chtěl po mě peníze
Udeřila jsem na ni: „Tak co se děje. Mně to přece můžeš říct!“ Ona ale jen zavrtěla hlavou. Prý bych tomu nerozuměla! Nechápala jsem, o čem to mluví. Ona ale nic neprozradila! Odešla, když jsem jí chystala v kuchyni kávu. Ozvalo se jen bouchnutí dveří… Až Oliver udělal v té záhadě jasno. Přišel si totiž ode mě půjčit peníze! Tajně, aby dcera nevěděla. Bez ptaní strčil hlavu do ledničky, ulomil si kus salámu a otevřel pivo. Usednul ke stolu a jakoby nic se výsměšně zeptal: „Nedělejte, že nemáte mizerných dvě stě tisíc! To chcete, aby vaše Lenička zůstala sama s dítětem?“ Už se mi nezdál tak sympatický. Ani chytrý, jen pořádně vychytralý! Dokonce jsem se ho i trochu bála. Vím, že to vypadá směšně a naivně. Hloupě! Ale já mu ty peníze opravdu půjčila. Věděla jsem, že dělám chybu, ale stále jsem doufala, že tím dceři zachráním její nový vztah. Samozřejmě jsem se mýlila. A hodně! „Potřebuji, abyste mi tohle podepsala!“ strkal mi nějaký list papíru hned při příští návštěvě Oliver. Přišel samozřejmě opět bez dcery.
Zůstaly jsme obě chudé, ale šťastné
Už jsem měla v ruce tužku. Byla jsem jako zhypnotizovaná! Potom mi ale ta propiska upadla na zem. Snad se mi konečně prokrvila hlava, když jsem se pro ni shýbala. Nevím. Ale ten papír jsem Oliverovi nepodepsala. Vyhodila jsem ho ze dveří! Večer přišla dcera. Byla uplakaná a nešťastná. „Mami, kvůli tobě mě Oliver opustil! Můžeš za to ty!“ obvinila mě a potom zoufale dodala: „A já jsem úplně bez peněz. Pořád si ode mě něco půjčoval. Dokonce jsem si kvůli němu vzala půjčku. Jen aby se mnou zůstal!“ Navzdory všemu jsem se rozesmála. Dcera byla chudá jako kostelní myš a já taky. Všechno jsme dobrovolně odevzdaly podvodníkovi! Jako nějaké nány naivní… Bylo mi to ale úplně jedno. Navzdory všemu jsem byla šťastná! Myslela jsem totiž na miminko, které dcera nosila pod srdcem. Na naši krásnou holčičku, která se měla brzy narodit! Za takový dar nám přece tahle šlamastika stála!
Magda Z. (61), Františkovy Lázně
