Domů     Na první víkend pod stanem nikdy nezapomenu
Na první víkend pod stanem nikdy nezapomenu
3 minuty čtení

S mou první láskou jsem se rozhodla překonat své limity. Pozval mě na víkendový výlet pod stanem a já se styděla říct, že nejsem úplně typ na tramping. Tak jsem zabalila hromadu oblečení, karimatku a spacák, nazula zcela nové pohorky a jela.

Zamilovala jsem se do sportovního nadšence

Petr byl nadšený sportovec, který každou volnou chvíli trávil udržováním své fyzické kondice. Hrál fotbal, víkendy trávil v přírodě a skočil do každé vody, na kterou narazil.

Nejlépe se cítil v lese, v torně stan a spacák a na sobě příšerné maskáče.

Potkali jsme se v partě kamarádů ve vesnici, kde Petr bydlel a kam já jezdila s rodiči na chalupu. Imponoval mi jeho životní náboj a jiskřičky v očích – stačilo se párkrát sejít u táboráku a já se poprvé bezhlavě zamilovala.

Po pár krátkých rande Petr vymyslel, jak spolu strávit více času. Naplánoval společnou víkendovou túru po okolí. Nikdy jsem na takovém výletu nebyla, a tak mě moji rodiče po nedlouhém přemlouvání pustili.

Sice jsem ještě nebyla plnoletá, ale zodpovědnost mi nechyběla. Petra navíc znali jako slušného kluka. Zabalila jsem si tedy různé nezbytnosti a funkční oblečení, které se mi už od začátku nelíbilo, a těšila jsem se na nádherný víkend v přírodě.

Dobrodružství s přeplněným batohem

Vyrazili jsme v sobotu brzy ráno – na sraz jsem kvůli rannímu shonu přišla o půl hodiny později. „Už jsme mohli být v lese,“ postesknul si trochu nerudně Petr. Omluvila jsem se a snažila se nasadit úsměv – vždyť začíná dobrodružství! Nakonec však prvotní nepříjemnosti předznamenaly celou sobotu.

Po vstupu do zeleného lesa se mi ulevilo. Krásné výhledy, probleskující slunce a vonící mechy mi zvedly náladu.

Asi po hodině mě ale začal batoh nepříjemně tížit, nohy v nenošených pohorkách tlačit a na zpocené čelo se mi neustále lepil hmyz. Nechtěla jsem Petrovi kazit den, a tak jsem se jen usmívala a poctivě šlapala.

I když jsme nešli nijak rychle, do odpoledne jsme zvládli ujít asi 10 km. Skončili jsme na nádherné mýtině. „Tady si postavíme stan,“ řekl Petr tu nejkrásnější větu a pomohl mi sundat batoh. „Kriste, co tam vláčíš?!“ podivil se nad jeho tíhou.

Moje upocená tvář ještě více zrudla. „Vzala jsem si pro jistotu nějaké oblečení navíc… a boty… a samozřejmě kosmetiku.“ Petr se začal smát.

Po postavení stanu a vybalení mých „nezbytností“ jsem se trochu styděla. „Měla jsi mi o tom říct. Tvůj náklad můžeme rozdělit a já ti s ním pomůžu.

Ty jsi nikdy na toulkách v lese nebyla, viď?“ Přiznala jsem se a Petr se mi zaplaťpánbůh nevysmál.

Druhý den už si část mých věcí dal k sobě do batohu a já si cestu lesem (s lehkým batohem a zalepenými patami) docela užila. Od té doby jsem si les, výhledy do krajiny i celodenní pobyty v přírodě postupně víc a víc oblíbila.

Nostalgická vzpomínka

Dnes se mi stará vzpomínka vybaví vždy, když si balím batoh do města nebo do přírody. Každou věc třikrát převrátím v ruce – a manžel Petr mě vždy nezapomene pochválit, když je můj batoh nepřeplněný.

Na náš první výlet vzpomínám nostalgicky a s humorem, stejně jako na celou naši dosavadní cestu životem.

Tento článek je reklamní sdělením.

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika