Domů     Na první víkend pod stanem nikdy nezapomenu
Na první víkend pod stanem nikdy nezapomenu
3 minuty čtení

S mou první láskou jsem se rozhodla překonat své limity. Pozval mě na víkendový výlet pod stanem a já se styděla říct, že nejsem úplně typ na tramping. Tak jsem zabalila hromadu oblečení, karimatku a spacák, nazula zcela nové pohorky a jela.

Zamilovala jsem se do sportovního nadšence

Petr byl nadšený sportovec, který každou volnou chvíli trávil udržováním své fyzické kondice. Hrál fotbal, víkendy trávil v přírodě a skočil do každé vody, na kterou narazil.

Nejlépe se cítil v lese, v torně stan a spacák a na sobě příšerné maskáče.

Potkali jsme se v partě kamarádů ve vesnici, kde Petr bydlel a kam já jezdila s rodiči na chalupu. Imponoval mi jeho životní náboj a jiskřičky v očích – stačilo se párkrát sejít u táboráku a já se poprvé bezhlavě zamilovala.

Po pár krátkých rande Petr vymyslel, jak spolu strávit více času. Naplánoval společnou víkendovou túru po okolí. Nikdy jsem na takovém výletu nebyla, a tak mě moji rodiče po nedlouhém přemlouvání pustili.

Sice jsem ještě nebyla plnoletá, ale zodpovědnost mi nechyběla. Petra navíc znali jako slušného kluka. Zabalila jsem si tedy různé nezbytnosti a funkční oblečení, které se mi už od začátku nelíbilo, a těšila jsem se na nádherný víkend v přírodě.

Dobrodružství s přeplněným batohem

Vyrazili jsme v sobotu brzy ráno – na sraz jsem kvůli rannímu shonu přišla o půl hodiny později. „Už jsme mohli být v lese,“ postesknul si trochu nerudně Petr. Omluvila jsem se a snažila se nasadit úsměv – vždyť začíná dobrodružství! Nakonec však prvotní nepříjemnosti předznamenaly celou sobotu.

Po vstupu do zeleného lesa se mi ulevilo. Krásné výhledy, probleskující slunce a vonící mechy mi zvedly náladu.

Asi po hodině mě ale začal batoh nepříjemně tížit, nohy v nenošených pohorkách tlačit a na zpocené čelo se mi neustále lepil hmyz. Nechtěla jsem Petrovi kazit den, a tak jsem se jen usmívala a poctivě šlapala.

I když jsme nešli nijak rychle, do odpoledne jsme zvládli ujít asi 10 km. Skončili jsme na nádherné mýtině. „Tady si postavíme stan,“ řekl Petr tu nejkrásnější větu a pomohl mi sundat batoh. „Kriste, co tam vláčíš?!“ podivil se nad jeho tíhou.

Moje upocená tvář ještě více zrudla. „Vzala jsem si pro jistotu nějaké oblečení navíc… a boty… a samozřejmě kosmetiku.“ Petr se začal smát.

Po postavení stanu a vybalení mých „nezbytností“ jsem se trochu styděla. „Měla jsi mi o tom říct. Tvůj náklad můžeme rozdělit a já ti s ním pomůžu.

Ty jsi nikdy na toulkách v lese nebyla, viď?“ Přiznala jsem se a Petr se mi zaplaťpánbůh nevysmál.

Druhý den už si část mých věcí dal k sobě do batohu a já si cestu lesem (s lehkým batohem a zalepenými patami) docela užila. Od té doby jsem si les, výhledy do krajiny i celodenní pobyty v přírodě postupně víc a víc oblíbila.

Nostalgická vzpomínka

Dnes se mi stará vzpomínka vybaví vždy, když si balím batoh do města nebo do přírody. Každou věc třikrát převrátím v ruce – a manžel Petr mě vždy nezapomene pochválit, když je můj batoh nepřeplněný.

Na náš první výlet vzpomínám nostalgicky a s humorem, stejně jako na celou naši dosavadní cestu životem.

Tento článek je reklamní sdělením.

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může