Domů     Nadělení ve skříni
Nadělení ve skříni
3 minuty čtení

Mám ráda zvířata. Ale i když byli naše děti malé, dovolila jsem jim jen rybičky. Se zvířaty jsou totiž spojené velké starosti a zvláštní překvapení.

Želvičky si poprvé manžel všiml, když šel z nákupu. Malé, podivně zbarvené kotě pronásledovaly naší ulicí děti. Když je manžel zastavil a vynadal jim, schovalo se u sousedů pod keře. Druhý den se vyvalovalo na sluníčku u nás na dvorku.

„Měl bys vylepit letáky, že se našlo kotě“, řekla jsem manželovi. „Nebo ho odnést někam do útulku. Když ho tady necháme, potáhnou se nám sem za chvilku toulavé kočky z celého okolí.“

Honza vykoukl z okna. „Máš pravdu,“, pravil uvážlivě „vylepím ty letáky. Chytit se nejspíš nedá. Ale musíme ho tu udržet, než se o něj přihlásí majitel. Já mu dám na zápraží nějaké žrádlo.“

Sice to znělo logicky, ale přišlo mi to trochu podezřelé. Manžel měl kočky rád, v poslední době se párkrát zmínil, že by se mu líbilo, mít nějakou doma.

Pěkně to na mě sehráli

Do týdne už o kotěti mluvil jako o panu Želvičkovi. Letáky ovšem vylepil, jak slíbil. Doufala jsem, že se o kotě někdo přihlásí, jenže dny míjely a nic.

V momentě, kdy jsem manžela načapala, jak sedí na lavičce a kocour mu trůní na klíně, mi došlo, že mě pěkně přelstili. Tvářila jsem, jako bych nic neviděla a dopřála manželovi to, po čem tak toužil. Jen jsem se mezi řečí zmínila, že do domu ten chlupatec ani nepáchne.

Nejsem žádný detektiv. Ale taky nejsem slepá. Po pár měsících mi bylo z chlupů, které jsem nacházela po domě a občasného mňoukání za oknem, že když jdu já ven, putuje kocour dovnitř. Stala se z toho taková hra.

Panu Želvičkovi šla domácí péče hezky k duhu, byl čím dál tím tlustší a chlupatější.

Nejsem žádný nelida

Pak mě jednou v půli noci vzbudilo podivné kňourání. Linulo se ze skříně, zatímco pan Želvička kvílel za oknem. Vzbudila jsem Honzu (stejně jen dělal, že spí) a jala se tu záhadu vyšetřovat. Ve skříni naříkala tři hladová koťátka. A za oknem se vstupu dožadovala jejich matka, pan Želvička.

Nejsem žádný nelida, koťata bych bez matky nenechala. Při následném výslechu se manžel přiznal, že pouští pana Želvičku dovnitř a že ví, že je kočka a ne kocour. To, že je březí, jen tušil, a právě proto jí nechal odpoledne, když jsme šli ven otevřené okno.

Aby se, chudinka nastávající matka, ohřála. Jak to skončilo, je jasné. Želvička bydlí s námi doma, koťata si rozebrali vnoučata. Inu člověk míní, kočky mění.

Marta K. (60), Brno

Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud