Domů     Švagr mi svěřil tajemství
Švagr mi svěřil tajemství
4 minuty čtení

Sestřino manželství jsem považovala za šťastnější, než bylo to moje. Švagr byl moc hodný a slušný člověk a já se občas neubránila závisti. Když se mi svěřil se svým tajemstvím, byla jsem v šoku!

Vdávaly jsme se ve stejný rok, sestra a já. Naše maminka z toho byla dost rozzlobená. Ne, že by nám naše protějšky neschvalovala. Obě jsme si našly stejně staré muže, tenkrát tedy spíš chlapce. Byli to naši spolužáci z učení. Oba těsně po dvacítce, čerstvě po vojně.

Naši manželé si byli podobní

Šly jsme tenkrát se sestrou na zábavu, takovou vesnickou tancovačku. A odešly jsme každá v doprovodu kluka, kterého jsme si po necelém roce vzaly. Jenže, výdaje za dva obřady přesahovaly maminčiny finanční možnosti!

Byla s námi sama, táta od nás odešel a alimenty neplatil. Umínila jsem si, že si vezmu někoho spolehlivého. Abych nedopadla jako chudák naše máma. Udřená a plná trpkosti. Ale na nás byla vždycky moc hodná.

I coby tchýně byla, navzdory všem hloupým vtipům, u našich mužských moc oblíbená a milovaná. Moc ji mrzelo, že nám každé nemohla vystrojit pořádnou veselku s kapelou a mnoha hosty. My nevěsty jsme se jejím steskům tehdy jen smály. Bylo nám celkem jedno, kolik příbuzných mamka pozve.

Hodně jsme si pomáhali

Se sestrou jsme si byly vždycky dost blízké a naši manželé se naštěstí také docela snášeli. Všichni jsme si pomáhali. S hlídáním dětí a někdy i s financemi. To když ségra začala stavět se švagrem domek nebo my koupili chatu.

Byla malá, ale přistavěli jsme pár pokojů, aby s námi mohla jezdit na víkendy a dovolené i celá sestřina rodina. Měla totiž rovnou čtyři děti, na rozdíl ode mě. Já se spokojila s dvěma kluky. Víc bych už asi nezvládla. Švagra jsem měla odjakživa ráda.

Byl společenský a vtipný, nikdy s ním nebyla nuda. To s tím mým chlapem žádná legrace nebyla. Ne, že by byl nějaký mrzout, ale nic kloudného taky nevymyslel. Někdy jsem sestře skoro záviděla.

Kdybych já měla takového, jako je ten její, to by byla paráda!“ myslela jsem si a také jí to často zdůrazňovala. Ona ale jen pokývala hlavou a neříkala nic. Někdy mi připadalo, jako by ho snad ani neměla ráda! „Co ty o tom víš!“ řekla jen.

Jako kdyby byla o tolik starší a moudřejší. Přitom nás dělily od sebe jen dva roky!

Zůstala jsem z jeho slov v šoku

Při jedné ze společných dovolených jsem si nemohla nevšimnout, jak se ti dva k sobě mají. Nebo spíš nemají! Ona ho ani za ruku nevzala, a když to udělal švagr, štítivě se odtáhla. Nemohla jsem to pochopit.

Švagr byl moc pěkný chlap a to mu táhlo už na pětašedesát! Vlastně byl hezčí, než zamlada. Alespoň mě tak připadal. Večer, po dvou lahvinkách, se mu rozvázal jazyk. Počkal, až půjde ten můj na kutě a začal se mi svěřovat.

Nejdřív jsem myslela, že mi vypráví děj nějakého filmu nebo knížky. Zprvu jsem vůbec nechápala, o čem mluví. Ale po chvíli, když jsem zpozorněla, mi to došlo. Můj švagr celé roky sestře zahýbal a vůbec se tím před ní netajil. „Víš, Jana je celkem hezká ženská.

Ale já mám rád mladé. Prostě pevné masíčko!“ řekl a tvářil se u toho pyšně. Jako by to byla nějaká přednost. Nezmohla jsem se tím šokem ani na slovo. On si moje mlčení vyložil jako obdiv. Zavrtěl se spokojeně na židli a dodal:

„To víš, občas si musím i nějakou kůstku zaplatit. Kde bych pořád někoho sháněl!“

Začala jsem si vážit svého manžela

Zeptala jsme se, co na to moje sestra. Už jsem chápala její rezervovanost při mých obdivných výlevech na jejího manžela. Co jsem ale nechápala, bylo, že se mi za všechny ty roky nesvěřila! Ani slůvkem se nezmínila, že by ji něco trápilo.

Jak to, že jsem si ničeho nevšimla? Že jsem neviděla, jak se trápí? Švagr, aniž věděl, o čem přemýšlím, mi odpověděl: „Jana o tom všem samozřejmě ví. Přece musí vědět, za co utrácím. Musela se s tím smířit. Je to takový můj koníček.

Když si mě chce udržet…Jediné, co si vymínila, je diskrétnost. O našem „malém“ tajemství“ se nesmí nikdo dozvědět!“ Nemohla jsem tomu uvěřit. Seděla jsem vedle téhož člověka, jako před hodinou, ale viděla jsem úplně někoho jiného.

Samolibého a necitlivého zbabělce! Najednou jsem byla ráda, že jsem vdaná za svého muže. Poctivého a hodného. Bylo mi už jedno, že není vtipný. Hlavně že mě má rád!

Tereza S. (64), Jaroměř

Předchozí článek
Další článek
Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může