Přítel naší dospělé dcery byl zprvu samý úsměv a pohoda. Později se ale projevila jeho nejhorší vlastnost. Byl násilník a zmlátil každého, kdo mu přišel do cesty!
Dcera byla po rozvodu dlouho sama a my byli proto moc rádi, když nám představila svého nového přítele Míru. Tvářil se zamilovaně a dceři udělal, co jí na očích viděl. V bytě jí opravil všechno, co potřebovala, vymaloval a taky dokonce očalounil starou sedačku! Trávil s ní volný čas a podporoval ve všem, co si usmyslela.
Se vším dceři pomáhal
A ona toho navymýšlela opravdu hodně. Chodila nejen do práce, ale pokoušela se podnikat, což zabralo hodně času. Vyráběla slané dorty a postupně se z ní stával úplný mistr v oboru! Lidé jí mohli ruce utrhnout, ale ona se bála dát v práci výpověď.
Prý, jistota je jistota! „Mami, hádej, jaký dort jsem včera dělala? To neuhádneš. Narozeninový, ale pro psa!
Byl ve tvaru velké kosti, celý z neslané šunky a nadívaný jemně pomletými jatýrky s rýží…“ líčila nadšeně a hned mi před oči strkala mobilní telefon s fotografií. Musela jsme se mát. Ona, vegetariánka a dort ze šunky!
Její Míra byl na ni pyšný a pomáhal, kde jen mohl. Nakupovat, myl nádobí a také rozvážel hotové dorty po zákaznících. Ani jsme si nevšimli, že už dlouho nechodí do práce.
Nehnul se od ní na krok
Jeho zájem, být s naší Aničkou celý den, také nebyl normální. „Mami, víš, Míra je na mě hodný, ale nehne se ode mě na krok! Někdy z té jeho péče úplně šílím! Připadám si, jako bych byla ve vězení. Víš, kolikrát mi dneska volal do práce? Devětkrát!
Dokonce jsem sama sebe musela vyfotit v kanceláři, aby uvěřil, že tam doopravdy jsem!“ stěžovala si dcera a já ji utěšovala. Myslela jsem, že přehání! Bohužel, mýlila jsme se. Když začala chodit s modřinami na pažích, bylo mi rázem vše jasné.
„Musíš se s ním rozejít! Násilník se nikdy nezmění!“ domlouvala jsem jí a ona slíbila, že to udělá. Mírova reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Opřel se nám o zvonek a nepřestal, dokud mu manžel neotevřel. Než stačil něco říct, schytal od Míry ránu.
Pěstí do obličeje! Z nosu mu tekla krev a on se tak tak dopotácel do kuchyně. Zde si na nos přiložil pytlík s mraženým hráškem.
Pomohl kamarád
„Ne abys volala policii. Naše Anča by nám to nikdy neodpustila! Měla by ostudu a přišla o zákazníky!“ nabádala mě huhňavě a já musela uznat, že trochu pravdy má. Hned ráno jsem se ale vypravila za svým povedeným skoro zetěm.
Kouřil na balkóně a koukal se na mě výsměšně. „To by se vám hodilo, abychom se rozešli! Ale já vím jak a to. Udělám vaší dcerunce dítě a už se mě nezbaví!“ povykoval na mě. Uvědomila jsem si, že mě chce vyprovokovat! Místo k němu jsem zamířila o vchod dál.
Bydlel tam dceřin dávný spolužák. Málem bych ho nepoznala, jak se změnil. Vyrostl a zmužněl. Možná až moc. Ramena měl snad širší, než futra dveří, paže potetované a hlavu vyholenou. Byl kulturista a pracoval v jedné bezpečnostní agentuře.
Bez zbytečných okolků jsem mu vylíčila, co nás potkalo. Hned se nabídnul, že pomůže! Na Míru asi zapůsobil, protože po příchodu z práce našla dcera byt prázdný. Začal přespávat u nějakého kamaráda a později se v tichosti vytratil.
Nevím, zda bude tím pravým
„Mami, asi jsem se zamilovala. Tentokrát to bude ten pravý!“ přiznala se mi po čase dcera a já se už chtěla začít radovat. Ona ale pokračovala: „Můžeš hádat, kdo to je. Ty ho totiž znáš! Už hodně let!“ Ani jsem se nemusela namáhat s přemýšlením.
Nadšená jsem ale nebyla. Naše Anička to dala dohromady s Jirkou, tím svým bývalým spolužákem! Ne, že by nebyl milý a pohledný. Ale ta jeho ramena. Ty svaly…A ta černá uniforma. „Nebude on nakonec stejný, jako jeho předchůdce?
Nebude žárlivec a násilník?“ přemítala jsem, ale manžel mě uklidnil. „Klid, Vladěnko, už jsem se na něho vyptal. Je to moc hodný kluk! I jeho bývalka to potvrdila. Dokonce lituje, že se s ním rozešla!“ překvapil mě svým prohlášením.
Uklidnila jsem se a za pár měsíců pomáhala s chystáním svatby. Dokonce i ty slané dorty jsem se naučila dělat. To aby se dcera mohla věnovat v klidu miminku, které bylo na cestě…
Květa P. (57), Brandýs nad Labem
