Domů     Sousedé nás vystrnadili z chalupy
Sousedé nás vystrnadili z chalupy
4 minuty čtení

Dlouholeté přátelství vzalo rychle za své. Chystali jsme se strávit nějaký čas na naší milované chalupě, kam jsme byli jako doma. Přivítalo nás ale nepřátelství od lidí, od kterých bychom to nikdy nečekali.

O chalupě jsme dlouho snili, ale až těžké astma našeho nejmladšího syna nás přimělo k činu. Koupili jsme polorozpadlé stavení v nádherné přírodě s čistým vzduchem, a začali ho postupně opravovat. Zprvu to nebylo vůbec snadné.

Nedostatek peněz a také materiálu, zkušenosti žádné a věčně nemocný syn. Časem se ale naše snahy zúročili a my se mohli konečně, místo ve stanu před tou naší zchátralinou, konečně vyspat v útulné místnosti! A potom i v druhé a třetí…

Pomáhali jsme, kde se dalo

Na chalupu jsme jezdili nejen každý víkend, ale i přes prázdniny. Střídali jsme se tam s mými rodiči a později i známými. Jen aby děti mohly být na čerstvém vzduchu.

O něco později koupili stavení hned vedle nás přes zahradu o něco mladší lidé, také původně z města. Chystali se usadit nastálo. Jejich začátky v mnohém připomínaly ty naše. Nedostatek zkušeností i peněz! Nebyl by to můj manžel, aby jim nepomohl.

Občas u nich strávil celý den. To když pokládal tašky na střeše, nebo kopal kanalizaci. Já jim zase uvařila i upekla, aby neměli hlad – bez kuchyně a sporáku. Ale i oni tohle těžké období překonali.

Scházeli jsme se ke společným táborákům, pekli jsme domácí chleba a zavařovali nejrůznější marmelády. Dlouholeté přátelství přetrvalo, i když nám děti odrostly a my už jezdili na chalupu jen sporadicky.

Našemu cestování se vysmívali

O prázdninách jsme se spíš snažili cestovat, abychom dohnali vše, co jsme během života zameškali. Sousedi se tomu našemu poznávání světa trochu vysmívali.

„Co pořád někde hledáte, přece doma je vždycky nejlépe!“ kroutili hlavami, když jsme jim u lahvičky dobrého vína líčili, co jsme kde viděli. My si ale s manželem nedali říct. Toužili jsme se podívat do Paříže nebo do Stockholmu.

A taky do Lisabonu, tam jsem chtěla hlavně já. Kvůli knížce, kterou jsem kdysi četla. Zrovna jsme si plánovali čtyřdenní pobyt v Amsterodamu, když nás zastihla zpráva o karanténě. Pohlédli jsme na s manželem na sebe a okamžitě se rozhodli: „Pojedeme na chalupu!

Budeme moct být na zahrádce a taky konečně opravit všechno, co jsme tak dlouho odkládali!“

Přivítali nás chladně

Přivítalo nás vymrzlé stavení. Na chalupě jsme nebyli hezkých pár měsíců! Možná i víc než půl roku… „No, utíká to, viď?“ konstatoval manžel s očima upřenýma na mokrý flek na stropě kuchyně. Ani já nehýřila nadšením.

Čekal mě velký úklid, na který jsem se vůbec netěšila! Jediné, co mi zvedlo náladu, bylo pomyšlení na sousedy. Moc jsem se na shledání s nimi těšila! Vezla jsem jim nějaké sladkosti pro vnoučata a taky spoustu ovoce.

Ve zdejším malém krámku bylo hroznové víno i mandarinky, nebo ananas, dost nedostatkové zboží. Další den odpoledne jsme se společně vydali k sousedům. Bylo to pár kroků a docela jsme se s manželem divili, že už za námi nepřišli oni.

Vždycky nás totiž po našem příjezdu běželi přivítat. Tentokrát to ale bylo jiné. „Co tady děláte? Proč nejste doma? To nevíte, že nás můžete nakazit?“ ozvalo se zpoza okna po dlouhém zvonění. Ani nevykoukli! Zůstali jsme stát u vrátek jako opaření.

Co je to za řeči? Proč bychom je zrovna my měli nakazit?

Do okna nám hodili kámen

Sousedka ale jako by slyšela naši němou otázku, hlasitě zakřičela: „No pořád někde rajzujete! Jeďte si do té svojí Evropy. My vás tady nechceme!“ Domů jsme šli jako zpráskaní psi. Takové přivítání jsme nečekali!

Večer, u té lahvinky určené sousedům, jsme se snažili jednání sousedů pochopit. „Měli jen strach!“ zastával se jich manžel, ale já tolik pochopení neměla. Připadal jsem si zrazená a ponížená. Vždyť bychom ani nešli dál. Jen bychom jim dali tašku mezi dveřmi!

Zrovna jsem vařila kávu, když se ozvala rána. Někdo nám hodil do okna kámen! Kdybych seděla u stolu, zřejmě by mě ten šutr trefil. Manžel přiběhnul a rozčílil se tak, že si musel sednout. Bylo mu zle od srdce. Já na nic nečekala.

Sbalila svých pár věcí a sedla za volant. „Jedem domů!“ zavelela jsem a manžel neprotestoval. Na chalupu už nepojedeme. Podali jsme inzerát a prodáme ji hned, jak to půjde! Sousedé nás zklamali. Vyštvali nás a to se nedá zapomenout.

Petra D. (59), Mladá Boleslav

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
5 minut čtení
Tíží mě šrám. Bolest z mateřské lásky. Té, kterou jsem od mámy nedostala, i mojí, kterou jsem nebyla schopná V srdci cítím těžkost, kterou nosím celý život. Byla jsem adoptovaná. Moji rodiče nebyli moji. Žila jsem ale roky ve sladké nevědomosti, měla jsem díky tomu šťastné dětství. Normální období mého života. Ale pak… I když mi má náhradní rodina dala střechu nad hlavou, teplo a péči, některé
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Udělala jsem největší chybu svého života
nejsemsama.cz
Udělala jsem největší chybu svého života
S manželem jsme nadšení houbaři, a přesto se nám stalo, že jsme se jednou otrávili. A stačilo k tomu udělat jedinou, ale zato fatální chybu! O prázdninách k nám jezdí pravidelně vnoučata. To osudové léto bylo Davídkovi šest a Karolínce deset. Toho roku bylo tolik hub, že se na ně mohlo chodit s nůší. Vnoučata chodila každý den s námi a vždy jsme přinesli dva
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
enigmaplus.cz
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
Historie je plná nevyřešených záhad, a jedna z nich se odehrála na malém ostrově u pobřeží Severní Karolíny. V roce 1587 zde byla založena anglická kolonie Roanoke s cílem připravit půdu pro další osa
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
21stoleti.cz
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
V říši hmyzu vědci objevili zcela neobvyklou strategii rozmnožování, která jakoby snad ani nepocházela z tohoto světa. Královny středomořských mravenců druhu Messor ibericus totiž dokážou produkovat s
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
epochalnisvet.cz
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
Rychlá pomoc v případě, že domácnost navštíví finanční výdaje, s nimiž nikdo dopředu nepočítal. Ano, taková je online cesta, díky které rozhodně není nutné chodit na pobočku nebo vyřizovat časově náročný telefonický rozhovor. Stačí jen základní osobní údaje, ve hře není dlouhá zpověď nebo kontakt mezi čtyřma očima. Chcete znát všechna důležitá čísla, abyste měli jasnější představu
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
nasehvezdy.cz
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
Po rozvodu s producentem Rudolfem Merknerem (53), se kterým má syna Theodora (11), je herečka ze seriálu ZOO Nové začátky sama. Nějaké to rande prý už sice proběhlo, ale žádný chlap do života se n
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
iluxus.cz
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
Tokio se chystá na jednu z nejambicióznějších stavebních proměn své historie. Investice ve výši 5,8 miliardy dolarů přetvoří areál bývalého rybího trhu Tsukiji v ultramoderní čtvrť s celkovou podlažní
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
tisicereceptu.cz
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
Období medvědího česneku se blíží, proto by byla škoda ho promeškat. Máme pro vás totiž chutné recepty z této jarní bylinky. Bylinkové máslo Do mixéru dejte 250 g změklého másla, 60 g medvědího
Kvůli muži na mě zanevřela
skutecnepribehy.cz
Kvůli muži na mě zanevřela
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
epochaplus.cz
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
Zatímco o egyptských pyramidách ví dnes už každé malé dítě, ty v Peru stále stojí tak trochu na okraji zájmu běžných turistů i milovníků historie. Navíc pokud je někdo spatří poprvé, jen stěží se ubrání zklamání. Vypadají totiž jako kopce nahnědlé hlíny. Přesto se pod nánosem staletí skrývají fascinující svědectví o vyspělých kulturách, které předcházely
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
historyplus.cz
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
„Postarejte se o něj!“ křikne lodní důstojník na mladou stevardku a do náručí jí vloží dítě. Žena je oběma rukama obejme a v záchranném člunu začnou klesat. Titanic se v tu dobu už nebezpečně naklání na příď. Píše se 15. duben 1912 a údajně nepotopitelný parník jde po nárazu do ledovce ke dnu. Z více