Domů     Nakonec jsem mámu našla
Nakonec jsem mámu našla
3 minuty čtení

Ublížila jsem moc tomu nejdražšímu člověku, kterého na světě mám. Na konec mi to ale všechno došlo a já se nyní snažím vynahradit to, co jsem zameškala. Snad je to ještě možné.

Zavázala jsem druhou tkaničku. „Tak, a je to. Můžeme jít na procházku.“ Maminka se na mě usmála a opatrně vykročila ke dveřím. Vzpomněla jsem si přitom, jak právě ona mi kdysi trpělivě učila zavazovat boty.

Hrozně jsem se u toho vztekala, protože mi to vůbec nešlo. Jenže jsem se to musela naučit, aby se mi děti ve škole nesmály. Dřív mě to nikdo neučil. A v nové rodině jsem byla teprve krátce

Byl to šok

I když jsem si v děcáku vždycky moc přála, aby si mě odtamtud někdo odvedl, abych žila v nějaké normální rodině, když na to konečně došlo, hrozně mě to rozhodilo. Strašně jsem se těšila, ale zároveň se bála změny.

Bylo mi už skoro pět a v děcáku jsem byla odjakživa. Na nic jiného si nepamatuju. Své rodiče jsem nikdy neviděla. Nikdo za mnou nechodil, nikdo se o mě nezajímal, nikdo mě nechtěl. Až tahle přísně vypadající paní.

Nebavilo mě poslouchat

V mé nové rodině jsem se vlastně měla moc dobře. Byla tam jen starší sestra a vedle adoptivní matky také táta. Ten s námi děvčaty, mnou a Hedvikou, podnikal různé výpravy, učil mě jezdit na kole, bruslit. Byl hodný a spravedlivý.

Máma po mně ale pořád něco chtěla. Nesnášela můj nepořádek, moji pomalost a lenost. To, že nechci poslouchat. Ale nezlobila se, netrestala mě. To tedy ne. Jen byla vždycky moc smutná. Trápilo jí to.

Chtěla, abych držela krok s Hedvikou, která se dobře učila, poslouchala a vůbec byla ta nej… Jak já jí tehdy nesnášela.

Chtěla jsem ubližovat

Proto jsem jí ubližoval, kde jsem mohla. Schovávala jsem jí věci, ničila oblečení, trhala sešity a učebnice do školy. Když mi to maminka vyčítala a chtěla, abych to nedělala. Řekla jsem jí, že mi nemá co rozkazovat, že není moje máma. Pak vždycky plkala. Bylo to její nejcitlivější místo, na které jsem znovu a znovu útočila.

Odešla jsem do světa

Když mi bylo 18 odešla jsem jednoho dne bez rozloučení z domu. Nějakou dobu jsem se protloukala všelijak. Pak jsem se snažila najít vlastní rodiče. Otec byl neznámý a máma neměla zájem se mnou vůbec mluvit.

Našla jsem jen několik svých nevlastních sourozenců, ale ani ti o mě příliš nestáli. Jediné štěstí jsem měla, že jsem po několika letech potkala Mojmíra, svého muže.

Konečně život

Vzali jsme se a začali si budovat vlastní rodinu. Bylo mi už před třicet, už jsem měla strach, že ani děti mít nebudu. Nakonec se mi těsně před čtyřicítkou narodila krásná dvojčátka. Měla jsem domov, děti, hodného manžela.

Byla jsem najednou také máma a začaly se mi vracet vzpomínky z mého dětství. Viděla jsem svou adoptivní mámu celou uplakanou. Konečně mi došlo, jak moc jsem jí ublížila a jak ona mi pomohla.

Hledala jsem a našla

Chvíli trvalo, než jsem našla svou adoptivní rodinu. Každý jsme bydleli na opačném konci republiky. Na první setkání jsem šla s malou dušičkou. Když mě ale maminka i s mými dětmi uviděla, usmála se a rozpřáhla svou náruč.

Za všechno jsem se jí tehdy omluvila a ohromně se mi ulevilo. Dnes už vím, že je to moje jediná milovaná máma. Se sestrou Hedvikou se střídáme v péči o maminku.

Iveta S. (52), Benešov

Související články
2 minuty čtení
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili, moje vlastní tělo vlastně napadá, ničí samo seb
3 minuty čtení
Nikdy jsem si nemyslela, že mi bude chybět školní zvonek. Ten ostrý, protivný zvuk, co ukončoval hodiny a začínal přestávky. Celý život jsem učila na základní škole. Český jazyk a dějepis. Měla jsem ve třídě své království – tabuli popsanou křídou, štosy sešitů, a hlavně oči dětí, které na mně visely. Někdy z povinnosti, jindy se zaujetím. Ale byly tam. Byla tam odezva. I když jde o cizí lid
3 minuty čtení
Na nějaké zázraky jsem v životě nikdy nevěřila, do kostela nechodila. Ale život mě nakonec přece jenom přesvědčil, že se čas od času stávají i věci těžko uvěřitelné. Bylo mi skoro pětačtyřicet. V celém kraji nebyla živá duše, která by uvěřila, že se mi ještě podaří otěhotnět. Osobně jsem tomu rovněž nevěřila ani za mák. Bylo to vyloučeno už proto, že jsem po rozvodu žila sama. Za takových okoln
3 minuty čtení
Každé ráno si dělám čaj do dvou šálků. Jeden piju, druhý zůstává nedotčený. Možná to zní zvláštně, ale nějak mi to pomáhá. Jde o rituál, který zůstal, i když člověk, pro kterého byl určen, už nechodí v mém bytě, po tomto světě. Já bydlím sama v malém domku na konci vesnice, kde lišky dávají dobrou noc a pošťák se usmívá ještě dřív, než otevřu branku. Život tu běží pomalu, ale ne bez emocí. T
5 minut čtení
Po třiceti letech manželství, které jsem považovala za pevné, mi manžel Petr oznámil, že si našel jinou, a odstěhoval se. Odešel za ní a nechal mě samotnou. Nejen se zlomeným srdcem, ale i s hromadou dluhů, o kterých jsem neměla tušení. Moje rodina, kterou jsem milovala, se rozpadla, a já teď hledám sílu, jak začít znovu. Příliš mladí na lásku? S Petrem jsme se vzali velmi mladí a záhy js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
nasehvezdy.cz
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
Moderátorka Iveta Lutovská (42) o svatbě už nechce nikdy ani slyšet! Její současný vztah s partnerem Vojtěchem, ovdovělým tatínkem dvou dětí, totiž prý rozhodně není žádná romantická idylka. A společ
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
epochaplus.cz
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
Historie vykuřovadel je stejně stará jako civilizace sama. Už před 6000 lety se používaly v Mezopotámii nebo ve starověkém Egyptě, kde sloužily kněžím k vykuřování hrobek a obětních míst. Jejich použití nebylo jen praktické, ale především hluboce symbolické, spojovalo se s rituály, léčebnými postupy a zaháněním zla. Od pyramid po chrámy a kláštery, vonné látky
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
skutecnepribehy.cz
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
Měl už dvě děti s jinou ženou, a proto další nechtěl. Já si to naše musela prosadit proti jeho vůli. Dnes mi za to děkuje, je vděčný, že Karolínu má. Když jsem svého Karla potkala, okamžitě mě okouzlil. Třebaže jsem byla o hodně mladší, doslova jsem se na něj přilepila. Až do té doby jsem nikdy necítila potřebu mít
Eklektické útočiště v oblacích
rezidenceonline.cz
Eklektické útočiště v oblacích
Co se stane, pokud spojíte invenci skvělého architekta s kreativitou věhlasného interiérového designéra a dáte jim k dispozici polovinu celého 31. patra jedné ze tří budov Society Hill Towers ve Filadelfii? No přece nenapodobitelné bydlení ve stylu Meg Rodgersové a Jamese Timberlakea. Impozantní a charismatický prostor zahrnuje tři strany věže se stěnami a okny směřujícími
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
epochanacestach.cz
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
Celé generace hradních pánů toto místo obývaly, zvelebovaly a bránily a díky tomu si my, jejich vzdálení potomci, můžeme užívat krásu staré architektury vetknuté do jednoho z nejmalebnějších koutů přírody. Historii hradu Velhartice se podařilo vysledovat až k jeho založení na sklonku 13. století, stoprocentně potvrzeného však máme prvního oficiálního majitele, kterým se v roce 1318 stal Bušek
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
historyplus.cz
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
„To není možné. Copak spadli z nebe?“ kroutí hlavou podplukovník Pullein. Odmítá uvěřit, že se na jeho tábor valí dvacetitisícová zulská armáda. Vždyť hlídky celé dopoledne hlásily, že se v okolí pohybuje jen několik malých skupin nepřátel. Maximálně mělo jít o pár set mužů!   Kousek po kousku si Britové pro sebe ukrajují území jižní
Řecko: Ostrovní království Středomoří
nejsemsama.cz
Řecko: Ostrovní království Středomoří
Jsme v zemi, která je kolébkou evropské kultury, ale také v zemi prozářené sluncem, s úchvatnou přírodou a naprosto lahůdkovou kuchyní. Tyto čarokrásné řecké ostrovy se rozdělují do sedmi souostroví, která se rozkládají v šesti mořích. Čím blíž leží ostrov k rovníku, tím teplejší a sušší počasí má. Jižní části jsou tak celoročně zalité sluncem a nabízí skvělou
Okurkové osvěžení
tisicereceptu.cz
Okurkové osvěžení
Tenhle nápoj nejenom zažene žízeň, ale postará se i o to, abyste měli krásnou pleť. Je to jedna z nejzdravějších limonád. Suroviny 1 salátová okurka 1 l jemně perlivé minerálky 2 lžíce třtinov
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
epochalnisvet.cz
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
Nová národní letecká společnost Saúdské Arábie představila světu svůj dlouho očekávaný interiér kabiny. Její součástí je i prémiová třída Safran Business Class, která má ambici posunout Riyadh Air mezi nejluxusnější aerolinky současnosti. Za společností stojí saúdskoarabský státní investiční fond Public Investment Fund, a na rozdíl od jiných start-upů, které často narážejí na finanční limity,
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
21stoleti.cz
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
Malomocenství neboli lepra činila po dlouhá staletí ze svých obětí znetvořená monstra, kterých se zdraví panicky báli. Dlouho se mělo za to, že na americký kontinent nemoc zanesli evropští kolonizátoř
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
enigmaplus.cz
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
Německý filolog Friedrich August Wolf (1759–1824) se tváří rozrušeně. „Tady něco nehraje,“ říká během analýzy jazykového stylu slavných starořeckých eposů Ilias a Odyssea, které vypravují o trojské vá
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
iluxus.cz
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
Léto je časem zážitků, volnějšího tempa i chvil, které si konečně dovolíme věnovat sami sobě. Ať už si ho užíváte ve městě, na víkendových cestách nebo u vody, jeden prvek zůstává stejný – touha cítit