Domů     Roušky ze svatebních šatů
Roušky ze svatebních šatů
5 minut čtení

Každá doba si žádá svoje a ta dnešní vyžaduje improvizaci! Nedostatek látek na roušky mě dohnal k zoufalému kroku. Rozstříhala jsme svoje svatební šaty!

Vdávala jsem se mladá a úplně nezkušená. Svého nastávajícího jsem sice měla celkem ráda, ale žádná láska jako z románu to rozhodně nebyla. Coby dcerka hospodáře jsem si nemohla moc poroučet. Táta, kterému jsem musela vykat, mi ženicha vybral a sňatek domluvil.

V době, kdy ve městě vládl pokrok a emancipace, u nás na vsi jakoby se čas zastavil. Platily staré pořádky!

Rodiče nás zavrhli

Přivdala jsem se do sousední vesnice, ale neměla se špatně. Můj muž byl naštěstí hodný a moderní. Nebránil mi dokončit vzdělání a dokonce jsme, po vzájemné dohodě, s dětmi nijak nespěchali. Staří rodiče z obou stran sice spokojení nebyli, ale co mohli dělat!

Nakonec jsme se s Milanem odstěhovali do města. Od té chvíle jsme se pro obě rodiny stali zrádci a dlouhé roky s námi nikdo nepromluvil! Oba jsme byli mladí a pracovití. Koupili jsme si auto a jezdili do východního Německa k moři.

Považovali jsme to za nejvyšší luxus! Později se nám narodili dva kluci a žili jsme celkem normálně, jako všichni. Rodina, práce, škola a nějaké ty dovolené a víkendy u rybníka. Naši synové vyrůstali jako dvojčata a také tak vypadali.

Stihla jsme je totiž porodit během jediného roku, jednoho začátkem ledna a toho druhého přímo na Štědrý den.

Uměla jsem ušít skoro vše

Žádný z prarodičů se na ně nepřijel podívat, přestože jsme je zvali a posílali i fotky. Ale nestěžuji si. Naše vztahy se urovnaly hodně pozdě a nikdy nebyly úplně růžové. Asi ani nemusím říkat, že jsme nic nezdědili a naše děti také ne.

S manželem jsme si vždy umiňovali, že my budeme jiní. Snažili jsme se mít s dětmi a později vnoučaty co nejlepší vztahy a to se nám povedlo. „Mami, viď že mi upleteš dlouhou šálu, prosil mě kdysi syn a teď to vnučka téměř na slovo zopakovala.

Jen nechtěla, abych pletla, ale šila. Roušky! Souhlasila jsem. Času bylo dost a šít jsem uměla celkem obstojně. Vždyť v době nedostatkového zboží jsem si musela poradit i s oteplovačkami a košilemi! Kluci toužili po takové té country.

„No klidně, ušiju, ale asi nebudu mít žádnou vhodnou látku,“ posteskla jsem si a čekala nějakou radu. Té se mi ale od mojí milované vnučky nedostalo.

Látek stále nebylo dost

Vnučka jen pokrčila rameny a odhopkala. Navzdory věku, bylo jí už přes dvacet, pořád poskakovala. Chvíli nezůstala v klidu! Občas jsem z ní byla trochu nervózní, ale tahle její vlastnost jí přivedla k profesi tělocvikářky. Všechno zlé je prostě k něčemu dobré!

Do těch roušek, kterých bylo všude potřeba víc než dost, jsem se chtěla pustit okamžitě. Začala jsem prohledávat všechny skříně a hledat něco vhodného, z čeho bych je mohla ušít. Manželovy košile, postarší povlečení. Bylo toho stále málo!

Na takovou roušku, když se nařasí a ještě se nastříhají proužky na tkalouny, se spotřebuje celkem dost látky. Nedalo mi to a šla se podívat na půdu. Zde, ve staré skříni, visely moje padesát let staré svatební šaty! Byly krásné.

Zachovalé, jako by se jich čas ani netknul. Také aby ne. Měla jsme je na sobě přece jen jednou!

S těžkým srdcem jsem popadla nůžky

Byly ušité na způsob slavnostního kroje z naší oblasti. Několik spodniček a hodně nabíraná sukně, pod tou vrchní ještě nějaké kapsy. „To by bylo roušek!“ ozval se za mnou hlas mého muže. Vůbec jsem o jeho přítomnosti nevěděla. Hrozně jsme se lekla!

Zabouchla jsem dveře skříně a chytla se za srdce. Bušilo mi jako o závod! „Snad nechceš, v téhle těžké době, si tady syslit tolik látky?“ ptal se a už se dobýval do skříně. Já ale nemohla dát tak vzácnou věc vniveč!

Chvilku jsme se o ta dvířka přetahovali, ale Milan byl samozřejmě silnější. Popadl šaty a hnal se s nimi dolů do kuchyně. Zde, ve světle, jsme si je společně znovu prohlédli. Slzy mi vstoupily do očí.

To když jsem si vzpomněla na svatbu, rodiče i to jak, jsme byli oba mladí. Měli jsme celý život před sebou. Kam se všechny ty roky poděly?

Máme nový společný koníček

Milan, jakoby mi četl myšlenky: „No, teď mají život před sebou naše vnoučata. Tak snad nebudeš litovat nějakých starých šatů? Já ti je vyfotím…“ A tak jsem vzala nůžky a šaty pěkně rozstříhala.

Hlaďoučká pevná a hustá bavlna udělala i po všech těch letech dobrou službu. Z šatů jsem našila skoro sedmdesát roušek! Rozdala jsme je rodině i známým.

„Babi, hádej, co mi dneska přišlo poštou?“ vykřikla vnučka hned mezi dveřmi a za sebou táhla po zemi nějaký obrovský balík. Než jsem stačila odpovědět, vykřikla: „Krásná látka! Objednala jsem ji na internetu a teď dorazila! Můžeš šít a šít!

Na cestě je další!“ A tak šiju a šiju. Roušky potřebují přece všude a já mám času dost! Manžel mi pomáhá navlékat tkalouny a žehlit. Už přemýšlíme, co budeme dělat, až ty roušky nebudou potřeba. Se šitím se totiž nechceme rozloučit, začalo nás moc bavit!

Anežka T. (71 let), Olomoucko

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
3 minuty čtení
Nikdy jsme neměli doma zvířátko. Až v důchodu si manžel našel na procházce netradičního domácího mazlíčka. Nejprve jsem se toho zvířátka bála, člověk si ale zvykne. Když se naše dvě děti osamostatnily, zůstali jsme s manželem doma v našem bytě na sídlišti sami. Neměli jsme nikdy žádné zvíře, ani mě, ani manžela to nelákalo. Nemohu tudíž pochopit, co se to v mém muži probudilo, když si jednoho d
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která