Domů     Roušky ze svatebních šatů
Roušky ze svatebních šatů
5 minut čtení

Každá doba si žádá svoje a ta dnešní vyžaduje improvizaci! Nedostatek látek na roušky mě dohnal k zoufalému kroku. Rozstříhala jsme svoje svatební šaty!

Vdávala jsem se mladá a úplně nezkušená. Svého nastávajícího jsem sice měla celkem ráda, ale žádná láska jako z románu to rozhodně nebyla. Coby dcerka hospodáře jsem si nemohla moc poroučet. Táta, kterému jsem musela vykat, mi ženicha vybral a sňatek domluvil.

V době, kdy ve městě vládl pokrok a emancipace, u nás na vsi jakoby se čas zastavil. Platily staré pořádky!

Rodiče nás zavrhli

Přivdala jsem se do sousední vesnice, ale neměla se špatně. Můj muž byl naštěstí hodný a moderní. Nebránil mi dokončit vzdělání a dokonce jsme, po vzájemné dohodě, s dětmi nijak nespěchali. Staří rodiče z obou stran sice spokojení nebyli, ale co mohli dělat!

Nakonec jsme se s Milanem odstěhovali do města. Od té chvíle jsme se pro obě rodiny stali zrádci a dlouhé roky s námi nikdo nepromluvil! Oba jsme byli mladí a pracovití. Koupili jsme si auto a jezdili do východního Německa k moři.

Považovali jsme to za nejvyšší luxus! Později se nám narodili dva kluci a žili jsme celkem normálně, jako všichni. Rodina, práce, škola a nějaké ty dovolené a víkendy u rybníka. Naši synové vyrůstali jako dvojčata a také tak vypadali.

Stihla jsme je totiž porodit během jediného roku, jednoho začátkem ledna a toho druhého přímo na Štědrý den.

Uměla jsem ušít skoro vše

Žádný z prarodičů se na ně nepřijel podívat, přestože jsme je zvali a posílali i fotky. Ale nestěžuji si. Naše vztahy se urovnaly hodně pozdě a nikdy nebyly úplně růžové. Asi ani nemusím říkat, že jsme nic nezdědili a naše děti také ne.

S manželem jsme si vždy umiňovali, že my budeme jiní. Snažili jsme se mít s dětmi a později vnoučaty co nejlepší vztahy a to se nám povedlo. „Mami, viď že mi upleteš dlouhou šálu, prosil mě kdysi syn a teď to vnučka téměř na slovo zopakovala.

Jen nechtěla, abych pletla, ale šila. Roušky! Souhlasila jsem. Času bylo dost a šít jsem uměla celkem obstojně. Vždyť v době nedostatkového zboží jsem si musela poradit i s oteplovačkami a košilemi! Kluci toužili po takové té country.

„No klidně, ušiju, ale asi nebudu mít žádnou vhodnou látku,“ posteskla jsem si a čekala nějakou radu. Té se mi ale od mojí milované vnučky nedostalo.

Látek stále nebylo dost

Vnučka jen pokrčila rameny a odhopkala. Navzdory věku, bylo jí už přes dvacet, pořád poskakovala. Chvíli nezůstala v klidu! Občas jsem z ní byla trochu nervózní, ale tahle její vlastnost jí přivedla k profesi tělocvikářky. Všechno zlé je prostě k něčemu dobré!

Do těch roušek, kterých bylo všude potřeba víc než dost, jsem se chtěla pustit okamžitě. Začala jsem prohledávat všechny skříně a hledat něco vhodného, z čeho bych je mohla ušít. Manželovy košile, postarší povlečení. Bylo toho stále málo!

Na takovou roušku, když se nařasí a ještě se nastříhají proužky na tkalouny, se spotřebuje celkem dost látky. Nedalo mi to a šla se podívat na půdu. Zde, ve staré skříni, visely moje padesát let staré svatební šaty! Byly krásné.

Zachovalé, jako by se jich čas ani netknul. Také aby ne. Měla jsme je na sobě přece jen jednou!

S těžkým srdcem jsem popadla nůžky

Byly ušité na způsob slavnostního kroje z naší oblasti. Několik spodniček a hodně nabíraná sukně, pod tou vrchní ještě nějaké kapsy. „To by bylo roušek!“ ozval se za mnou hlas mého muže. Vůbec jsem o jeho přítomnosti nevěděla. Hrozně jsme se lekla!

Zabouchla jsem dveře skříně a chytla se za srdce. Bušilo mi jako o závod! „Snad nechceš, v téhle těžké době, si tady syslit tolik látky?“ ptal se a už se dobýval do skříně. Já ale nemohla dát tak vzácnou věc vniveč!

Chvilku jsme se o ta dvířka přetahovali, ale Milan byl samozřejmě silnější. Popadl šaty a hnal se s nimi dolů do kuchyně. Zde, ve světle, jsme si je společně znovu prohlédli. Slzy mi vstoupily do očí.

To když jsem si vzpomněla na svatbu, rodiče i to jak, jsme byli oba mladí. Měli jsme celý život před sebou. Kam se všechny ty roky poděly?

Máme nový společný koníček

Milan, jakoby mi četl myšlenky: „No, teď mají život před sebou naše vnoučata. Tak snad nebudeš litovat nějakých starých šatů? Já ti je vyfotím…“ A tak jsem vzala nůžky a šaty pěkně rozstříhala.

Hlaďoučká pevná a hustá bavlna udělala i po všech těch letech dobrou službu. Z šatů jsem našila skoro sedmdesát roušek! Rozdala jsme je rodině i známým.

„Babi, hádej, co mi dneska přišlo poštou?“ vykřikla vnučka hned mezi dveřmi a za sebou táhla po zemi nějaký obrovský balík. Než jsem stačila odpovědět, vykřikla: „Krásná látka! Objednala jsem ji na internetu a teď dorazila! Můžeš šít a šít!

Na cestě je další!“ A tak šiju a šiju. Roušky potřebují přece všude a já mám času dost! Manžel mi pomáhá navlékat tkalouny a žehlit. Už přemýšlíme, co budeme dělat, až ty roušky nebudou potřeba. Se šitím se totiž nechceme rozloučit, začalo nás moc bavit!

Anežka T. (71 let), Olomoucko

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud