Domů     Můj portrét mě pronásledoval
Můj portrét mě pronásledoval
3 minuty čtení

Tajemný hlas mi přikazoval, abych namalovala svou podobiznu. Ten kus papíru pak začal žít vlastním životem.

Dětství jsem prožila ve starém ponurém domě v pohraničí. Jeho historie byla děsivá, přitahoval k sobě podivné existence a děly se v něm záhadné věci. Moji sourozenci se v domě bály zůstat sami, mně to ale nevadilo.

Samotu jsem milovala a měla jsem pro strach uděláno. Tehdy se ale událo něco, co vyděsilo i mě. Jednou, když jsem zase tak zůstala doma sama, mně cosi vnuklo myšlenku, ať namaluji svůj portrét. Hodně dobře jsem kreslila, tak to pro mě nebyl problém.

Usadila jsem se proti zrcadlu a dala se do práce. Ta mi šla od ruky neskutečně rychle a portrét se mi podařil tak, že jsem jím byla nadšená já i celé široké okolí, kterému jsem se kresbou chlubila.

Každého fascinovaly zejména oči – ty se ti povedly, všichni jásali, jsou jako živé!

Oči mě stále sledovaly

Ani netušili, jakou pravdu řekli. Svůj portrét jsem si pověsila do pokoje na zvlášť strategické místo, aby jej nikdo nepřehlédl, a zaujímal tak na stěně královské postavení. Po několika dnech mi ale začal vadit.

Ať jsem se pohnula v pokoji kamkoliv, ať jsem stála kdekoliv, díval se na mě. Sledoval mě. A týž dojem začali mít postupně všichni.

Hned při prvním úplňku jsem se v noci probudila s divným pocitem, že se na mě můj vlastní portrét nejen upřeně dívá, ale že dokonce ožil.

Ve chvíli, kdy jsem otevírala oči, jsem zaregistrovala ve světle měsíce, který svým svitem zalil celý pokoj, naprosto zřetelně pohybující se stín na stěně, kde obrázek visel. Vypadal jako postava. Zbystřila jsem a okamžitě se definitivně probudila.

Zírala jsem na kresbu, a stejně upřeně se na mě dívaly i oči z portrétu. Pravý koutek úst byl lehce zvednutý, jako by se tvář na obrázku potutelně usmívala. Tak jsem to přece nemalovala!

Smál se mi do očí?

Nedalo mi to, rozsvítila jsem lampičku a šla se podívat zblízka. Ne, neusmívá se! To se mi zdálo. Lehla jsem si, a když jsem se na portrét podívala, nejenže se neusmíval, ale rty byly naopak lehce našpulené. Dělal si ze mě legraci?

Vstala jsem, obrázek strhla ze zdi a zavřela do pracovního stolu. Až do rána se z něho ozývalo praskání a ťukání. Kdy přestalo, nevím, usnula jsem. Ráno byl šuplík pootevřený a obrázek ležel na koberci.

Z kamen se ozval nářek

Pověsila jsem jej do chodby mezi paroží. Několik dní nato znervóznil mou matku natolik, že nevydržela, strhla ho ze stěny podobně jako já a hodila do kamen.

Papír, běžně hořící bez problémů, se začal kroutit, syčet a praskat tak, že to připomínalo zoufalý nářek. Matku ten zvuk tak vyděsil, že portrét rychle z ohně vylovila. Nedokázala jej spálit. Dala mi ho se slovy, ať ho někam zamknu, že ji ta kresba rozčiluje.

To jsem také udělala. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsme se krátce na to stěhovali a já zamčenou skříňku odemkla, zavázané desky rozvázala a otevřela? Můj dokonalý portrét v nich nebyl! Obrázek zmizel.

Tuším, že je můj portrét v tom starém domě dodnes – na nějakém bezpečném, dobře utajeném místě tam na mě čeká moje astrální dvojče, až se jednou vrátím…

Anna R. (53), Bruntál

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.