Když máte jediné, vymodlené dítě, tak ho střežíte jako oko v hlavě. Dbáte na zdravou výživu, dobré vychování a skvělé vzdělání. Tahle posedlost nás ale brzy pohltila.

Na děťátko jsme čekali dlouho a už jsme se vzdávali naděje, že se dočkáme. Téměř ve čtyřiceti se mi podařilo otěhotnět, vytouženého potomka donosit a porodit. Byla to krásná a zdravá holčička. Stala se naším andílkem a smyslem života.

I když jsme na tom s manželem nebyli finančně nejlépe, dbali jsme u ní až velmi na zdravou stravu a zdravé prostředí. Manžel přestal kouřit, ačkoliv byl náruživým kuřákem.

Tolik si bral své otcovství k srdci, že ještě dříve, než jsem se vrátila z porodnice, zakoupil čističku vzduchu. To, aby naše děťátko dýchalo čistý alpský vzduch a díky iontům ve vzduchu bylo chráněno proti infekcím. A v tomto duchu jsme pokračovali.

Naše milovaná Emička nechodila do školky, aby nepochytila nemoci, a hlavně nevhodná slova. Když nastupovala do první třídy, uměla počítat do sta a dobře číst a psát

Dělala samou radost

Emička vynikala ve všem, na co sáhla. Byla premiantkou třídy a jak na základní škole, tak na gymnáziu měla samé jedničky. Byla nejen pilná a chytrá, ale také talentovaná, hrála na několik hudebních nástrojů a excelovala ve sportu.

V nás, svých rodičích, měla maximální podporu. Milovali jsme jí a ona nám oplácela velkou láskou. O co jsme se snažili celé její dětství, se najednou otočilo. Naše Emma začala úporně pečovat o nás.

Protože jsme v ní zaseli zdravou výživu, začala se zajímat o jógu, vegetariánství a další alternativní metody, jak se dopracovat pevnému zdraví, a začala cílevědomě usilovat o to, aby o své milované rodiče dlouho nepřišla.

Nejprve nás oba přetransformovala ve vegetariány. Brzy ráno vyskočila z postele, běžela si zaběhat do parku, a s úsměvem na tváři nám pak připravila k snídani ovesné vločky.

V začátcích jsme ji maximálně naslouchali a s velkou vděčností přijímali změny, které měli vést k vylepšení naší kondice a upevnění zdraví. Jenže stravou to neskončilo.

Honila nás po parku

Naše drahá Emička se rozhodla bojovat proti našemu stárnutí pohybem. Vyhnala nás do parku na procházky, pak zrychlovala naši chůzi a nakonec jsme se vybičovali ke klusu. Co bychom pro svoji holčičku neudělali.

Naše dcera nám namalovala graf a podle něho jsme museli plavat, cvičit a dokonce posilovat. Lednice se naplnila sojovým mlékem a plackami z cizrny. Večery jsme při šumění moře a zpěvu velryb meditovali. Dcera totiž odhlásila televizi.

Všechno jsme vydrželi a snažili se, aby měla Emička radost a krásný pocit, že tu budeme do sta.

V duchu jsem se začala upínat k myšlence, že si Emma jednou najde přítele, na něhož upne svou pozornost a během meditací jsem se začala opájet omamnou představou, jak si jím kachničku se zelím. Do duše nám dcera naštěstí neviděla. A tak jsem v mysli hodovala.

Žádný s ní nevydržel

Emma byla překrásná, a tak se kolem ní muži točili. Žádný jí ale nebyl dost dobrý. A pokud se přece jen rozhodla nějakého vyzkoušet, byl vystaven tak těžkým úkolům, že by mu v pohádkách mohli závidět.

Takových nešťastníků bylo několik, žádný ale ranní běh po parku, sezamová semínka k večeři a bušení na tantrické bubínky místo televize nevydržel. Až jeden se stal nadějí. Konečně se dcera přestěhovala.

Stíhala nás sice sledovat stále, hlídala naši váhu a měřila tlak, aby měla kontrolu, ale klobásku a pivečko jsme si tajně konečně zase dávali. Nezapomenu nikdy na chvíli, kdy jsme si s manželem hodovali, a dveře do bytu se rozrazily.

Srdce se nám zastavilo hrůzou a všechny ty jedovatosti, co jsme na stole měli, jsme ukrývali všude, kam se dalo. Pod postel, do skříně, do šuplíku. „Načapala jsem ho!“ plakala naše dcerka nešťastně.

Byla v tak těžkém duševním rozpoložení, že žádné podezření naštěstí nedostala. Hrnula jsem se jí utěšovat a manžel se nechal slyšet nelichotivými poznámkami na účet Emina přítele.

Konečně našla střední cestu

Oba jsme si samozřejmě mysleli, že dcera svého partnera načapala s jinou ženou. Jak se ale vzápětí ukázalo, ládoval se v restauraci svíčkovou s osmi. A na konzumním lístku se vedle ní skvěla ještě tlačenka s cibulí a jitrnice.

Přišla chvíle, kdy jsme museli zasáhnout. Museli jsme té naší drahé holčičce říct, že to s tou svou zdravou výživou přehání, že i my jsme její péčí trpěli a za jejími zády se ládovali.

Přesvědčovali jsme jí, že by bylo škoda přijít o tak úžasného člověka, jako je její přítel. Jeho láska k ní musela být opravdu velká, když byl ochoten přinášet takovou oběť.

S obavami jsme čekali, s jakou se po takovém hovoru potážeme, ale dcera se ukázala být moudrá. Vzala si naše slova k srdci a svůj boj za zdravý životní styl zmírnila. Stala se k příteli i k nám tolerantnější. K sobě ale zůstala už navždycky tvrdá.

Dnes žije s přítelem, kterého si vzala, v Kanadě. Mají dvě zdravé, krásné děti. Když přijedou do Čech, s nadšením si dají u babičky a dědečka vepřo knedlo zelo.

Jolana (82), Turnov