Domů     Naše děti se teď nenávidí
Naše děti se teď nenávidí
4 minuty čtení

Ani výchova a osobní příklad nezmohou všechno. Naše děti se nenávidí a my nevíme, co si počít. Náš každodenní život připomíná válku a už se nesmíme vídat ani s vnoučaty.

Vše začalo úplně nenápadně. Malým dědictvím po mojí sestře. Neměla vlastní děti a s těmi mými moc dobře vycházela. Brala je na dovolenou a také jim toho hodně kupovala. Vždycky říkala, že peníze jsou od toho, aby dělaly lidem radost!

Byla to moc hodná ženská, jen měla v životě smůlu. Po těžké operaci nemohla mít děti, manžel se s ní rozvedl a ona zůstala sama. Tedy, s námi, svými nejbližšími.

Nechápala jsem, co to syny popadlo

Dědictví čítalo skoro šest set tisíc, ale rozděleno mezi naše tři děti to zas tak světoborná částka nebyla. Domnívala jsem se, že synové budou mít radost a oslaví to třeba v hospodě nebo u nás. Ale oni ne.

Hned od prvního okamžiku se staly peníze důvodem jejich svárů. „Potřeboval bych půjčit, rozjedu podnikání,“ oslovil svoje dva mladší bratry náš nejstarší syn Honza. Ten nejmladší se ale hned naježil: „Já chci taky podnikat.

Nevím, proč bych ti měl půjčovat, máš svých peněz dost!“ Nejmladší se k hádce nevyjadřoval. Vždycky si dobře rozmyslel, co řekne a potom udeřil: „Na podnikání nemáte ani jeden buňky.

Podle mě jste hlupáci a zkrachujete!“ Když jsem tu jeho hlášku slyšela, musela jsem se v duchu smát. Měl totiž tak trochu pravdu. Kluci byli hodní a pracovití. Ale že by měli nějakého fištróna, to se říct nedá.

Zoufal si i manžel

Jeden sotva prolezl učilištěm a druhý opakoval maturitu. Jen ten nejmladší si udělal nástavbu a tak se domníval, že je nejchytřejší. Prostě, byli to tři kohouti na jednom malém smetišti! Hlášce jsem se sice smála, ale netušila jsem, co způsobí.

Kluci od nás odešli naštvaní a rozhádaní! Bylo to k nepochopení. My je s manželem nikdy nehodnotili podle nějakých školních výsledků. Záleželo nám vždycky jen na tom, aby z nich vyrostli čestní a pracovití lidé.

A teď je rozeštve jedno malé dědictví… Nejhorší bylo, že si nás kluci brali jako svědky a chtěli, abychom byli na jejich straně. Když jsem se toho druhého či třetího zastali, byl oheň na střeše.

„Vždycky jste mu nadržovali, vždycky byl váš miláček!“ křičeli jeden po druhém, aniž by tušili, že to samé nám už vyčetli jejich zbývající bratři. „Musíme je usmířit, chytal se za hlavu manžel, ale jak, to netušil.

Ani vnoučata nebyla lepší

Já se pokusila ovlivnit vnoučata. Až doteď k nám často chodila a kamarádila se spolu. Bylo jich celkem pět a to šesté na cestě. Jenže, ani ty malé děti nebyly hádek ušetřeny! Začaly si z ničeho nic vyčítat, co jejich rodiče mají a co ne.

Když jsem je slyšela, nemohla jsem uvěřit: „A vaši mají nové auto. Táta říkal, že mu na něj určitě přidala babička!“

Jejich rozepře skončila ještě hůř, než u jejich rodičů. Vnoučata se rovnou poprala. A to vše během chvilky, než jsem stačila zasáhnout! Bylo to jako zlý sen. Vzpomínala jsme na sestru. Kdyby jen věděla, co těmi penězi způsobí.

Měla je raději odkázat nějakému zvířecímu útulku! Až jednou za námi přišla snacha od toho nejstaršího. „Honza měl nějakou srdeční slabost. Nechtěl, abych vám to říkala, když jste na nože.

Ale mě to nedá!“ řekla skoro omluvně a pohladila si svoje roztomilé těhotenské bříško. Dala jsem jí pusu. Byla to moc hodná ženská a já ji měla ráda!

Usmířila je až nemoc

Hned jsem obvolala zbývající dva syny a sdělila jim tu neradostnou novinu. Sice se nic moc hrozného nedělo a Honza byl celkem v pořádku, ale člověk nikdy neví. Něco takového v mladém věku přece nevěstí nic dobrého. Sešli jsme se všichni u jeho postele.

Ležel napojený na nějakých přístrojích, bledý jako stěna. Manžel k mému údivu si vzal slovo: „Tak to vy pitomci tady máte. Hádáte se a nakonec přijde nemoc. To jsme si přáli, jo?“ Stáli jsem kolem Honzovy postele jako zařezaní.

Teprve tady, v tom nemocničním prostředí nám všem došlo, jak jsou všechny hádky zbytečné a malicherné. Po chvíli mlčení promluvil náš nejmladší. „No, pěkně jsme to vymňoukli. Víte co? Dáme peníze na účet a tam je necháme.

Pro případ, že by se někomu z nás něco stalo. Abychom něco měli na zadní kolečka!“ Všichni souhlasili. A tak nás všechny musela usmířit nemoc. Bylo to pro všechny velké ponaučení!

Dana P. (55), Liberec

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zázračné oleje jsou tu pro vás
nejsemsama.cz
Zázračné oleje jsou tu pro vás
Kdyby pokožka uměla mluvit, na kosmetické oleje by psala ódy. Jsou totiž přesně tím, co potřebuje, když je unavená a napjatá. Suchá, napjatá nebo citlivá pokožka si někdy žádá víc než běžný krém. Vlivem věku, stresu, hormonálních změn či počasí ztrácí pružnost, rychleji se dehydratuje a hůř drží vlhkost. Právě tehdy přichází ke slovu rostlinné
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Šílený Magnus Vasa se vrhl z okna za přízrakem
historyplus.cz
Šílený Magnus Vasa se vrhl z okna za přízrakem
„Jsi mi drahý, nikdy jsi mě nerozčílil,“ pronesl Gustav Vasa ke svému třetímu synovi Magnusovi. Měl o mladíka starost, varoval ho v dopisech před přílišným běháním, aby si nepolámal nohy. Tehdy ještě netušil, že prince bude ohrožovat mnohem závažnější zdravotní problém. Osud mu zprvu přál. Byl otcův oblíbenec, třetí v pořadí následníků švédského trůnu. Stejně jako
Hned po svatbě mu Hebká nasadila parohy?
nasehvezdy.cz
Hned po svatbě mu Hebká nasadila parohy?
Skandální tvrzení se šíří kuloáry. Herec ze seriálu Pod hladinou Marek Němec (45) už čtyři roky září zamilovaností vedle nové partnerky, nyní již manželky, Petry Hebké (42). Básnil, že má ženu, ktero