Naše Hanička byla dlouho celkem hodné a bezproblémové dítě. Bylo to naše jediné dítě a byla středobodem našeho života. Pak se vše změnilo.

Stojím před uzavřeným pavilonem v ruce s taškou plnou věcí pro dceru – toaletní potřeby, sušenky, které má ráda, knížku a křížovky. Kdysi je luštila o sto šest. Jak dobře to tu už znám a jak hrozně se mi nechce jít dovnitř.

Sedět s ošetřujícím lékařem a dívat se na jeho rádoby chápající výraz. Nechci ho rozhodně pomlouvat. Vím, že takových případů, jako je ten náš, měl za svou praxi stovky a určitě jich ještě stovky mít bude. Nemůže se hroutit nad každým promarněným životem. A ten život naší Hany promarněný opravdu je.

Poprvé na záchytce

Hanička byla docela pohodové dítě. Alespoň jsme si to s manželem vždycky mysleli. Byla sice trochu zamlklá, moc kamarádek neměla, ale jinak se učila dobře a byla poslušná. Možná až moc.

Když pro nás tehdy přijela policie a oznámila nám, že naše třináctiletá dcera skončila opilá na mol na záchytce, nemohli jsme tomu uvěřit. Nechápali jsme vůbec, co se stalo. Hanička přece měla ten den jen přespat u kamarádky, se kterou se učily.

Byly jsme rádi, že si konečně našla někoho, s kým si rozumí. Tak jsme ji na noc ke spolužačce pustili. Jenže ona tam vůbec nebyla. Šla s nějakou pochybnou partou na diskotéku a tam se opila.

Už to nikdy nebylo stejné

Problém byl, že naše dcera vypadala starší než byla. Proto ji všude pouštěli a v hospodách klidně nalívali. Přestože, nám slíbila, že už se nikdy neopije a bude nám říkat pravdu o tom, kam jde, opak byl pravdou. Opíjela se čím dál tím častěji.

Naše rodinná idylka byla ta tam a my si přestávali s dcerou rozumět a nevěděli jsme si s ní náhle rady. Nezabírala ani laskavost, ani přísnost a tresty. Hanička se prostě a jednoduše vymkla naší kontrole. A to byl teprve začátek všeho.

Jen tak si trochu zlepšit náladu

Celkem brzy naše dcera objevila vedle alkoholu ještě další „povzbuzovadlo“ dobré nálady. Marihuanu.

Jak mi pak v jedné slabé chvilce přiznala, měla najednou s alkoholem či trávou v krvi pocit, že je někdo jiný,mnohem lepší, úspěšnější, atraktivnější a zábavnější. Držela se party stejně postižených lidí s chabým sebevědomím. A nezůstala jen u marihuany. Časem přešla na pervitin.

Ještě tu byla šance

Tehdy po jedné takové celotýdenní jízdě skončila v nemocnici na pokraji života. Snad ji to přece jen trochu vystrašilo a tak se nechala přemluvit, že zkusí léčbu. V komunitě však vydržela jen necelé dva měsíce a vrátila se znovu tam, kde jí bylo prý nejlépe.

Na ulici mezi feťáky. Byli jsme s manželem naprosto zoufalí. Dcera nedokončila střední školu, nepracovala, z domu odcházela na mnoho dní i týdnů. Situace byla naprosto beznadějná.

Evičku jsme dostali my

Po čase se Haně narodila dcera. Hrozilo, že půjde do kojeneckého ústavu, protože se dcera o ni nedokázala postarat. Byla totiž stále na drogách. Těžký vstup měla do života i naše vnučka, projevily se u ní hned po porodu abstinenční příznaky.

Vše ale nakonec zvládla a já s manželem jsme ji dostali do péče. Naše dcera první dva roky o dceru nejevila vůbec žádný zájem. Dál se pohybovala neznámo kde. Na drogy si vydělávala různě, prý i prostitucí a krádežemi. Nechtěli jsme to s mužem ani vědět. Naše potěšení byla Evička.

Zase jen na čas

Když byly Evičce skoro tři, Hana se objevila. Chtěla se začít léčit a starat se o svou dceru. Skutečně absolvovala roční komunitu a postupně navazovala vztah s Evičkou. Našla si i práci.

Když se uvolnila jedna garsonka u nás v domě, Hana se tam nastěhovala a Evička tak měla dobré zázemí. Mámu i nás prarodiče. Byli jsme tak šťastní, protože vše vypadalo velice nadějně.

Hana celá zářila

Naše dcera se statečně držela. Chodila pravidelně do práce, byla pod dozorem lékařů, navštěvovala psychologa. Našla si dokonce přítele. Vypadal celkem seriózně a Hana byla očividně zamilovaná. Evička konečně měla kompletní rodinu i s nevlastním tatínkem.

Nikdo neví proč

Pak ale nastal velký zlom. Dcera se s přítelem rozešla, odešla z bytu, z práce a zase se vrátila ke drogám. Evičce neřekla ani ahoj. Ta se z odchodu maminky úplně sesypala. Bude jí jedenáct, je v nejcitlivějším věku. A my s manželem si už nevíme rady.

Hana je teď opět na psychiatrii. Zavolali nás, když ji tam přivezli.

Helena U. (63), Tábor