Vždy jsou toužila mít tu schopnost číst lidem z dlaní. Po bolestivých zkušenostech jsem ji v sobě probudila…

Bylo mi šestnáct, když mě tehdy oslovila na autobusové zastávce cikánka. Neodehnala jsem ji. Už od pohledu bylo jasné, že se zabývá věcmi mezi nebem a zemí a já jsem vždycky toužila po tom, aby mi někdo nahlédl do osudu.

Výklad budoucnosti

Vyndala jsem pětikorunu a ona se mi zahleděla do dlaně. S napětím jsem čekala, co se dozvím. Ta žena mi začala vyprávět, že se po škole vdám, budu mít dvě děti, z nichž jedno zemře. Ale nemám se prý trápit, jeho duše se zase vrátí za dlouho jako dítě třetí. Bude to taková zkouška mého manželství.

Svatba z trucu

Celou cestu autobusem domů jsem si opakovala, že to všechno je nesmysl. Nic takového se určitě nestane. Přesto mi ta předpověď dlouho ležela v hlavě. Po škole jsem potkala Ivana a toho si vzala. Nebyla to až tak velká láska, jakou jsem si představovala.

Hrozně jsem milovala jeho kamaráda Honzu, a s Ivanem jsem začala chodit z trucu, když se na mě Honza vykašlal. Ostatně, jako na každou z naší vesnice.

Náš synek zemřel

Během naší svatby jsem necítila euforii, jakou mívají zamilované nevěsty. Ivan byl hodný, uměl mě zaopatřit a vydělat peníze, abych nemusela po narození naší dcery do práce. A za rok a půl se narodil ještě Mirek.

Měli jsme být šťastná rodina, já se ale tak necítila. Když přišel ten hrozný den, kdy nám Mireček onemocněl a zemřel, nemohla jsem žít dále jako dřív. Sbalila jsem dceru a nastěhovala se k našim. Až v tu chvíli jsem si vzpomněla na cikánku a její věštbu. Marně jsem po ní pátrala.

Žila jsem naplno

Ivan za námi chodil každý den a i když jsem se s ním rozvedla, byl dál tím hodným a slušným člověkem. Sedm let jsem se snažila zapomenout a žít naplno. O dcerku se starali hlavně naši a já běhala po diskotékách a střídala partnery. Marně jsem hledala lásku.

Nakonec jsem zavrhla všechny chlapy na celém světě a uzavřela se do své práce a samoty se svou dcerou, která se právě dostávala do citlivého věku puberty. Vrátila jsem se právě včas, abych ji neztratila.

Probuzená láska

Ivan byl stále při ní a byl tím nejlepším tátou na světě. Až nyní jsem to pochopila. Najednou mě začalo šimrat v břiše, když jsem ho uviděla. Začala jsem milovat svého bývalého manžela. A po sedmi letech si ho zase vzala. Rok po svatbě se nám narodil syn. Jako by Mirkovi z oka vypadl, dali jsme mu i stejné jméno.

Čtu z ruky

Strach o něj mě přinutil ke studiu. Nakoupila jsem si knihy o chiromantii a začala pečlivě zkoumat synovu malou ručičku, jestli v ní nenajdu blížící se smrt. Posléze jsem se přihlásila i na kurz chiromantie.

Dnes už ji docela ovládám a stejně, jako tehdy cikánka, nahlížím do dlaní svých známých a blízkých, jestli v nich neuvidím blížící se nebezpečí…

Markéta O. (53), Přelouč