Za poslední rok jsem zjistila, že jsem mnohem silnější a schopnější, než by mě kdy napadlo. Ale radovat se z toho nedokážu.

Že je můj muž Přemek workoholik, to jsem věděla, už když jsme spolu začali chodit. V té době studoval na vysoké škole a byl tam za hvězdu. Já měla po střední a nastoupila do prvního zaměstnání.

Jeho zaujetí pro studia a později pro práci mi nevadilo, naopak, imponovalo mi. Byl zodpovědný, cílevědomý a choval se na svůj věk neuvěřitelně dospěle. Rychle jsem pochopila, že pro něj vždycky na prvním místě bude práce.

Ale také jsem cítila, že když ho budu podporovat a budu pro něj mít pochopení, budu pro něj ta jediná.


Neměl moc času


Je pravda, že jsme si spolu neužívali tolik zábavy a společných chvil jako jiné páry. Přemek prostě neměl na nějaké chození do společnosti, výlety nebo dovolené čas.

Na druhou stranu jsem věděla, že díky tomu nemá čas na prohánění ženských, pitky s kamarády a podobné věci, které muži dělávají.

Když se nám narodila dvojčata, Taťána a Tereza, začal mi takový kolotoč, že jsem o tom, kolik toho společně podnikáme nebo ne, ani nepřemýšlela. Přemek byl rozhodně dobrý táta, na holky si udělal čas, kdykoli to bylo možné.

Což nebylo tak často, jako v jiných rodinách, ale o to víc si to s nimi užíval. Po tátovi obě podědily bystrou hlavu. Není divu, že šly na vysokou a stejně brzo jako jejich otec začaly dělat kariéru. Nejdřív do světa vylétla Tereza, za dva roky po ní i Taťána.

Pro Přemka to velká změna nebyla. Ty časy, kdy jsme společně jako rodina trávili alespoň letní dovolenou, byly už dávno pryč. Zato já jsem si najednou začala připadat jako bych v životě ztratila směr.

Teprve teď jsem si uvědomila, jak málo toho mám s Přemkem společného. Dál jsem mu dělala servis, zajímala se o jeho práci, ale vypadalo to, že už to bere úplně samozřejmě. On se o mě vlastně ani nezajímal, a to i přesto, že jsme spolu ještě sex měli.

I v tomhle jsem ale měla pocit, že je to pro něj něco jako další servis. Chtěla jsem to změnit. Snažila jsem se ho občas dostat někam ven, na hory, do kina nebo na večeři. Moc se mi to nedařilo, protože byl stále zaneprázdněný.


Ozval se instinkt


Žárlivá jsem nikdy nebyla. Při všech těch konferencích, pracovních výjezdech a spoustě kolegyň bych žárlivostí přišla o rozum. Věřila jsem, že by mi nikdy nezahnul, i když jsme se tak odcizili. Ani by mě nenapadlo projíždět mu mobil nebo počítač.

Jenže ženy mají na nevěru asi opravdu nějaký instinkt, který je navede v tu pravou chvíli tím správným směrem. Přemek přede mnou neměl tajnosti, mobil nechával válet kde ho napadlo, zapomínal ho i doma. Nikdy jsem se mu do něj nepodívala.

To osudné odpoledne jsem to ale udělala. Nedokážu říct proč, ale prostě jsem se mu podívala do sms zpráv. V té, která byla první, se s ním nějaká Pavla domlouvala, že jí přiveze opravenou tenisovou raketu. Byla to úplně nevinná esemeska.

Už, už jsem se chystala mobil odložit, když mi došlo, že jméno ani příjmení té ženy mi nic neříkají. A to bylo divné. Tak jsem se, s hodně provinilým pocitem, podívala na další zprávy od ní.


Byl tu pro ní


Nemusela jsem je moc dlouho zkoumat abych zjistila, že je mi s ní Přemek už půl roku nevěrný. Samotný fakt, že spal s jinou ženou, by mě tak neranil. Nejsem malá holka a vím, že se to stává, že člověk ujede.

Strašně mě ale bolelo, že s ní jezdil na výlety, pomáhal jí s opravami v bytě, radil jí s problémy v práci… Prostě pro ní dělal to, na co si se mnou nenašel čas. Váhala jsem, jestli ho mám s tím, co jsem zjistila, konfrontovat.

Jestli by nebylo lepší mlčet a snažit se nějak to mezi námi napravit. Nevydržela jsem. Na tu scénu nerada vzpomínám. Byl zaskočený, nešťastný, hroutil se s z toho. Zároveň mi ale neopomenul vyčíst, že jsem mu lezla do telefonu.

Já byla nejdřív naštvaná, pak nešťastná a od chvíle, kdy mi došlo, že bych ho mohla ztratit, i zoufalá. Po pár týdnech se situace usadila. Přemek se ke mě choval opatrně, bylo vidět, že se snaží být milý.

Já si uvědomila, že mám na celé té nemilé situaci také svůj podíl, a že je dost věcí, které bych měla změnit.


Měla jsem plán


Plánování mi nikdy nedělalo problémy, a tak jsem si udělala přesný plán. Začala jsem cvičit, víc na sebe dbát, vrátila jsem se ke svým koníčkům. Chtěla jsem být pro manžela znova zajímavá. Bohužel, chvály jsem se dočkala jen od svého okolí, od něj ne.

Uplynul půlrok. Svým způsobem se ze mě stal nový člověk. Všichni mi lichotili, jak mi to sluší, jak jsem úspěšná a skvělá… Nic z toho ale manžela nepřimělo,aby si na mě udělal víc času. I když jsem něco naplánovala, nakonec to většinou nevyšlo.


Nechci být na druhé koleji


Před pár týdny jsem nevydržela a tentokrát mu zcela úmyslně prošla mobil. Zjistila jsem, že svůj poměr se slečnou Pavlou neskončil. Když jsem mu pak po dlouhém a vyčerpávajícím rozhovoru položila otázku, jestli se chce rozvést, plakal a tvrdil, že ne.

Nevím, co si o tom mám myslet, ani co mám dělat. Chtěla bych mít sílu na rozchod, ale po víc jak třiceti letech manželství se mi nechce vzdát se tak snadno. Také ale nechci být servisní síla na druhé koleji.

Marie (57), severní Morava