Domů     Sen předpověděl smrt mé dcery
Sen předpověděl smrt mé dcery
5 minut čtení

Před tou nešťastnou cestou do hor dceru varovalo hned několik podivných událostí. Ona si však prosadila svou…

Moje dcera Daniela pro mě byla vším. Měla jsem ji se svojí první velkou láskou, Mirkem, který pak emigroval za hranice a už jsem ho nikdy neviděla.

O to víc jsem možná Danielu milovala a zbožňovala, protože v mnoha ohledech byla Mirkovi podobná, a tak mi ho často připomínala. Další dítě jsem už pak nikdy neměla, i když partnerů jsem několik vystřídala.

Na dceru jsem byla pyšná

Pro svou dceru jsem odmalička dělala první poslední. Měly jsem spolu velice pěkný a silný vztah. Mluvily jsme spolu o všem, jedna v druhé jsme měly oporu.

I když jsem často žila od výplaty k výplatě, vždy jsem se snažila, aby Daniele nic nechybělo a mohla mít všechny věci, co její spolužáci. Ve škole prospívala, nikdy s ní žádné problémy nebyly. Zkrátka a dobře mi dělala jen radost.

Dostala se na gymnázium, a pak i na vysokou školu, kterou úspěšně dokončila. Jako matka jsem na ni byla patřičně hrdá.

Dvojnásobná babička

Když bylo Daniele třiadvacet let, seznámila se s Karlem. Byl to velice milý, slušný a hodný mladý muž. Zamilovali se do sebe a o čtyři měsíce později se už brali. Považovala jsem to sice za poněkud unáhlené, ale nechtěla jsem dceři mluvit do života.

První měsíce manželství byli jako dvě hrdličky – šťastní, zamilovaní a spokojení. Koupili si vlastní byt, hezky si ho zařídili a začali přemýšlet o založení rodiny.

Jak dcera, tak i Karel děti chtěli, a tak se nebylo ani moc čemu divit, že jsem se o dva roky později stala babičkou – to, když se jim narodil syn Kamil. A o rok později přišel na svět ještě můj druhý vnuk – Ludvík.

Přišlo odcizení a hádky

Několik let žili spokojeně – oba dva se věnovali hlavně dětem. Ale jakmile kluci povyrostli, začali chodit do školy a na všelijaké kroužky, tak dcera zjistila, že se s Karlem odcizili.

Už si nerozuměli tak, jako kdysi, hádali se, a Daniela měla navíc podezření, že je jí Karel nevěrný. A pak nastal ten osudový den, který navždy změnil život nejen můj, ale i mých vnuků.

Bylo léto, 27. červenec 1998, když měli moje dcera a její manžel těžkou autonehodu, kterou nepřežili. Osud se je snažil marně varovat…

Výlet na hory

Několik dní před odjezdem na oslavu známých v Krkonoších objevila dcera v poště anonym, ve kterém stálo, že má její manžel milenku.

Zda to byla pravda, či výmysl, se už nikdy nedozvím, dcera však namísto toho, aby se s manželem pohádala a nikam nejela, obrátila dopis v humor. Kdyby se tehdy nezachovala tak klidně, nejspíš by nejeli nebo by odjel pouze on. A vnuci by nezůstali bez rodičů.

Znamení, která přehlíželi

Když tu sobotu dopoledne sedli do auta, nechtělo nastartovat. Ačkoli bylo poměrně nové, došlo na autě k závadě, která se nedala snadno opravit. Ani to je však od cesty neodradilo. Zeť rozhodl, že vyrazí vlakem a známí pro ně přijedou na nádraží autem.

Ještě na našem nádraží si dcera uvědomila, že doma nechala občanský průkaz. Zeť jen mávl rukou a řekl, že se bez něho dva dny obejde. Tak dojeli do Vrchlabí, kde na ně čekal kamarád.

Bylo zvláštní, že se i jeho auto ve chvíli, kdy do něho dcera s manželem nasedli, nerozjelo. Porouchalo se stejně podivně, jako to jejich. Zeť si z toho dělal legraci, dceři už ale do smíchu příliš nebylo.

Když pro ně přijel další známý, nasedli a konečně do chaty dorazili. Večer mi dcera volala. Ptala se, jak se děti mají a pověděla mi i o všem, co se přihodilo. Uklidňovala jsem se, že to je jen souhra náhod…

Napsala mi o své smrti

Hned druhý den brzy ráno jsem volala dceři. Byla naštvaná, že ji budím v neděli po oslavě tak brzy, ale já byla tak vyděšená, že jsem potřebovala vědět, že je v pořádku. Hrozně jsem si oddychla, když jsem v telefonu slyšela její hlas.

Vyprávěla jsem jí, co se mi v noci zdálo. Šla jsem do kuchyně a tam ležel na stole dopis se smutečním okrajem. Poznala jsem dcery písmo na obálce. Roztrhla jsem ji a uvnitř byla fotografie. Na snímku byla silnice a zdemolované červené auto zabořené do kamionu.

Pod tím bylo rukou mé dcery napsáno: „Drahá maminko! Dnes cestou domů zemřu na dálnici. Prosím, postarej se o mé děti. Miluji tě, Daniela.“ Roztřásla jsem se ve spánku, vyhrkly mi slzy a vyskočila jsem z postele. Na hodinkách bylo půl čtvrté ráno.

Až do rána jsem neusnula. Nebylo tedy divu, že se mi ulevilo, když jsem dceru v telefonu uslyšela. Jenže to byla předčasná radost…

Sen se krutě naplnil

Dcera se zetěm se z výletu nevrátili. Havarovali v autě cestou domů společně se dvěma kamarády. Srážku s kamionem nepřežili. To auto, jak jsem se později dozvěděla, bylo červené – stejně jako to na té fotografii.

Nikdy na tuto příhodu nezapomenu, od té doby dbám na všechna varování – i ta, která zřejmě nic neznamenají. Oba vnuky jsem vychovala nejlépe, jak jen to šlo. Dnes jsou z nich velcí chlapi. Jejich rodiče jim ale nikdy chybět nepřestali.

Alena R. (70), Chrudim

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka