Domů     Proč se dcera vyrovnává s nepřízní osudu tím, že ničí sebe i okolí?
Proč se dcera vyrovnává s nepřízní osudu tím, že ničí sebe i okolí?
7 minut čtení

Mám dvě dcery. Alice je dítě štěstěny, Iveta jde z jedné pohromy do druhé. Stále častěji sahá po plné sklence a jejím jediným kamarádem je zakrslý králík Mops.

Vždycky jsme si s manželem říkali, že nás potkalo v životě velké štěstí. Nejenže jsme se brali z lásky, ale narodily se nám dvě dcerušky, které nám dělaly jen samou radost.

Starší Alice byla jako kluk, odvážná,.akční, do všeho se hrnula po hlavě, byla společenská a veselá. Takové sluníčko, které měl každý rád. Mladší Iveta byla naopak uzavřené, citlivé dítě, které se drželo dlouho mé sukně.

Později se vezla se svou starší sestrou, která ji chránila i klestila cestu. Ale i Ivetka byla milá, hodná a chytrá. Celé dětství vyrůstaly naše děti v domku jednoho menšího městečka na Vysočině.

Alice zamířila po střední škole do Brna, kde si našla práci, Iveta zůstala u nás. Byla rodinný typ, velké město a mnoho lidí ji vždycky děsilo. My jsme byli jako rodiče samozřejmě rádi, že nám zůstalo aspoň jedno z dětí doma.

Byli jsme spravedliví

Tak tomu bylo až do nedávna. Smrt manželovy maminky vše změnila. Muž podědil její dům, kam jsme se přestěhovali. Byl na překrásném místě, vždycky jsme si říkali, jak by bylo úžasné tam jednou žít.

Tak posledních pět let žijeme s manželem na vesnici v domku po jeho rodičích. Dům, kde dcery vyrůstaly, jsme prodali a peníze spravedlivě rozdělili dětem,, aby si sami pořídili něco svého. Vůbec jsme nepochybovali s mužem o tom, že jsme tak udělali dobře.

Alici bude letos 34 let, Ivetě bylo třicet. Obě sestry se mají rády, vyrostly spolu a vydrželo jim to dodnes. Jsou však i v dospělosti naprosto odlišné, jako noc a den.

Alice je samá legrace, pohodářka, nic pro ni není problém, všude je jí plno a lidé ji mají rádi. Když byla ještě v pubertě a nějakou dobu po ní, měli jsme z ní těžkou hlavu, občas udělala nějaký průšvih. Co jsme se jen nachodili do školy to žehlit.

Také byla samý kluk, motalo se jich kolem ní plno a ona si jejich obdiv užívala. Vybouřila se a prospělo jí to, dnes je vdaná s báječným, hodným chlapem a mají dva malé kluky, dvojčátka.

Neštěstí ji poznamenalo

Iveta byla vždycky pravý opak, typický introvert. Už jako miminko byla vážná, úsměv jsme z ní museli páčit.

Zatímco Alice sportovala a škola šla mimo ni, Iveta neustále ležela v knížkách a ve škola byla premiantkou, spolužáci o ní dokonce prohlašovali, že je šprtka.

Obě sestry se ale navzájem skvěle doplňovaly, Alice byla takovým jejím ochráncem a Iveta její zpovědní vrbou. Alice byla obklopena kamarádkami, Iveta měla kamarádku jen jednu – Lenku. Ale jejich kamarádství stálo za to.

Holky se poznaly už ve školce a hned si „sedly“. Nedaly bez sebe ani ránu. Pochopitelně šly spolu i do stejné školy, v jedné lavici seděly až do devítky. Rozdělily se až na střední, Iveta šla na gymnázium, Lenka se učila na kuchařku.

Stýkaly se i dál, jak jen měly čas. Citlivá Iveta odloučení těžce nesla, i když si našla ve škole pár přátel, nebylo to jako na základce. Ovšem to nejhorší ji teprve čekalo, její kamarádka se v šestnácti letech zabila s klukem na motorce…

Smrt je rozdělila brzo

Nerada na období po smrti Lenky i pohřbu vzpomínám. Bylo mi opravdu moc líto, že zemřela, vždyť jsem jí znala od narození, znala jsem její rodiče i prarodiče. Bylo to tak smutné! Ještě mnohem víc jsem se ale bála o naší Ivetu.

Ta se zhroutila a trvalo hodně dlouho, než se ze svého smutku dostala. Nejvíc jí tenkrát pomohla Alice, my s manželem jsme to nedokázali. Alice přijela z Brna, vzala si volno, a byla pořád s ní.

Pozitivní na tom všem paradoxně bylo, že Alici toto období moc změnilo. Od té doby s ní už nebyly žádné problémy. Přestala dělat různé vylomeniny a zkrotila ten svůj adrenalin.

I když na sobě nedávala znát smutek, přesto jí smrt mladé holky, kterou dobře znala, zasáhla. Začala si nejspíš více vážit svého života, zdraví a času. Iveta se po nějaké době ze všeho dostala, byla ale smutnější a vážnější. Dospěla a vyrostla do krásy.

Začali se i kolem ní motat kluci. Jenže ona o žádného nestála. Byla buď ve škole, nebo doma. Chodila i občas na brigády, ale nejvíc času trávila učením.

Pomohla první láska

Po maturitě se přihlásila na vysokou a tam se zamilovala do spolužáka. Pamatuji si na den, kdy přišla domů rozzářená, jak jsem ji snad nikdy neviděla.  Řekla nám, že se zamilovala, básnila o své lásce hodně dlouho.

Domluvili jsme se, že nám přivede ten svůj objev představit. Byli jsme na něj s manželem hodně zvědaví, čekali jsme podobný typ, jako je Iveta. On však byl jejím pravým opakem. Hodně nám svou povahou připomínal Alici.

Bylo zvláštní, že se ti dva dali dohromady, ale na druhou stranu Iveta vedle něho rozkvetla, byla usměvavější, veselejší. Po promoci začala dcera pracovat v jakési firmě. Odešla z domova, že s přítelem budou bydlet spolu.

I Alice si tehdy měla už několik let přítele a bydleli spolu. Zůstali jsme sami, ale pak zemřela manželova maminka a my se rozhodli jít bydlet do domu, který manžel zdědil. Dcery nás navštěvovaly, prožívali jsme všichni moc hezké období.

Největší radost jsem ale měla z Ivety, změnila se, viděla jsem jí veselou a šťastnou. S přítelem začali plánovat svatbu.

Kolaps a beznaděj

Jenže jak známo, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. A opět potkalo naši Ivetu. Jen pár dní před svatbou se s ní přítel rozešel. Prý mu došlo, že se vůbec ženit nechce a radši bude sám. Odstěhoval se a dcera zůstala sama.

Byl to jako blesk z čistého nebe. Iveta zkolabovala a báli jsme se dokonce, aby si něco neudělala. Nastěhovali jsme si jí k nám na několik dní a s manželem jí hlídali.

Samozřejmě jsem se pídila po tom, co se mezi mladými stalo a zjistila tak, že přítel Ivetě lhal. „Zapomněl“ se někde jinde a dceru vyměnil za jinou dívku. Jestli to Iveta věděla, jsem netušila, nikdo z nás neměl to srdce jí to říct.

Rozchod s její psychikou pořádně zamával. Ani po týdnech se nic nelepšilo. Nakonec nebyla schopna ani chodit do práce a dostala výpověď. Snažila jsem se být co nejvíce s ní. I manžel a Alice. Ale každého odmítala.

Bylo pro ni drásající vidět sestru tak šťastnou, vdanou, se dvěma úžasnými svišti. Alice sama pochopila, že tentokráte nemůže udělat pro sestru nic.

Pomohl by psychiatr?

Po čase jsem zjistila, že Iveta začala pít. Nevíme, jak jí pomoct, ona od nás nic nechce, ale nemůžu se dívat, jak se ničí. O nic nemá zájem, sedí doma a žije z úspor. Upnula se na králíka, kterého máme doma pro vnuky.

Celý den prosedí i lahvinky vína, na klíně to zvíře, které hladí. Dívá se do neznáma a mlčí. Vyhledala jsem odborníka, aby poradil. Moc moudrosti z něho ale nevypadlo.

Sdělil mi, že chápe můj strach o dceru, ale že psychika introvertní Ivety je křehčí, a vyrovnat se v šestnácti s úmrtím kamarádky a později být nečekaně odmítnuta těsně před svatbou, by prý skolilo i odolného jedince.

Tak naše Iveta nyní pravidelně sahá po sklence alkoholu, který ji přináší krátkodobou úlevu, vybírá si však za ni krutou daň. Ten první a nejdůležitější krok musí udělat Iveta sama.

Se závislostmi se to totiž má tak, že pro závislého většinou není motivací k léčbě nic, co přichází z vnějšku – ani děti, natož rodiče a práce. Ona sama musí dospět k rozhodnutí, že se svou závislostí chce něco dělat. Jen potom může léčba fungovat.

Můžeme jí nalézt kontakt na nejbližší odborné pracoviště pro léčbu závislostí, ale krok do léčebny musí udělat ona sama.

Milena (59), Vysočina

Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé