Pro chlapy jsem byla vždycky atraktivní. Když jsem ale po porodech přibrala, najednou jsem se manželovi přestala líbit…

V pubertě jsem byla slečínka s nosánkem nahoru. Měla jsem totiž jistotu, že se klukům líbím. Na zájem mužů jsem si zvykla a byl pro mě v jistém slova smyslu návykový. A taky jsem této své schopnosti zneužívala.

Když jsem čekala první miminko, byla jsem nekonečně šťastná. Ale taky jsem si začala všímat toho, že pro chlapy jsem se stala neviditelnou. Přestali se na mě culit, říkat mi, že mi to sluší. Brala jsem to jako nutnou daň a nedělala si z toho příliš hlavu.

Po porodu se všechno naštěstí vrátilo do zajetých kolejí. Brzy jsem téměř všechna nabraná kila shodila.

Tělo řeklo NE

Jenže deset měsíců nato jsem opět otěhotněla. Bylo to brzy, ale řekli jsme si s manželem, že miminko je boží dar a hotovo. Tak jsem si znovu zvykala na kulatící se bříško a říkala si, že to po porodu zase shodím. Jenže po porodu Alenky to bylo najednou jiné.

Z porodnice jsem se vracela s více kily, než tomu bylo předtím. Nehubla jsem, ať jsem dělala, co jsem dělala. Moje předešlé praktiky nefungovaly. Nakonec jsem musela vyhledat výživového poradce a poté mi konečně začala kila pomalu ubývat. To mi dalo naději.

Cítila jsem odhodlání, že tenhle boj svedu. Jenže – znovu jsem otěhotněla.

Jsem odhodlaná

Jsem sice nekonečně šťastná, že mám svého roztomilého a hodného Aleška, ale na své tělo se nemůžu ani podívat. Příšerné povolené břicho a tlustá stehna. Mnohem horší ale bylo, že do mě začala rýpat kvůli mé váze celá rodina.

Můj muž se intimním chvilkám se mnou vyhýbá. Je mi jasné, že se mu hnusím. V létě se stydím svléknout u vody do plavek. Mám mindrák z toho jít po městě, protože mám pocit, že se za mnou každý znechuceně ohlíží. Ale nevzdávám se.

Každý den cvičím, snažím se zdravě jíst. Bohužel k velkým změnám zatím nedochází. Vím, že mě čeká velké odříkání a bude to trvat dlouho, ale já to nevzdám. Zase se chci líbit.

Ivana L. (49), Sokolov