Domů     Dcera nás obvinila ze smrti vnuka, i když jsme ji nezavinili
Dcera nás obvinila ze smrti vnuka, i když jsme ji nezavinili
5 minut čtení

Rodiče by nikdy neměli přežít své děti, prarodiče svá vnoučata. Když se to stane, je to rána, kterou nedokáže nikdo a nic zacelit.

Nikdy jsme nebyli sportovně založená rodina. Naše dcera Klárka na základní škole zkusila pár sportovních kroužků. Stejně jako mě ji však nejvíc bavily knihy a byla i moc manuálně zručná a výtvarně nadaná, takže po základní škole šla studovat knihvazačství.

Na škole se seznámila s Lukášem, který restauroval staré tisky a listiny. Byl to hodný kluk, měli jsme ho rádi ode dne, kdy nás s ním seznámila. Když nám řekli, že se budou brát, byli jsme rádi.

Vnuk byl divoch

Mladí se otáčeli, jak to šlo. Našetřili si nějaké peníze a koupili si starý domek. Opravili ho a zřídili si oba doma dílnu. Poměrně rychle si udělali dobré jméno. O jejich práci byl velký zájem, dokonce měli pořadník.

Když Klárka přišla do jiného stavu, čekali jsme, že zmírní tempo. Kdepak. Smála se a říkala, že těhotenství není nemoc a pracovala až do posledních dní před porodem. Možná proto byl malý Lukášek už od miminka takový divoch.

Díky tomu, že jsme bydleli poblíž, mohla začít Klára zakrátko po porodu pracovat. Nedokážu ani říct, jak moc jsme byli rádi, že se můžeme o Lukáška starat. Rozhodně jsme nepatřili mezi ty prarodiče, pro které je hlídání vnoučat přítěží.

I když musím přiznat, že čím starší Lukášek byl, tím to bylo náročnější. Ten kluk byl jako rtuť. A i když ho bavilo i čtení, nejraději se honil za míčem, jezdil na kole nebo na kolečkových bruslích.

Ve všem jsme ho podporovali

Klárka s Lukášem by mu rádi pořídili sourozence, ale nedařilo se jim. Bylo mi dcerky hrozně líto, dvakrát za sebou potratila. Utěšovala jsem ji, ať je ráda, že mají alespoň jedno zdravé a báječné děcko. Když chodil Lukášek do třetí třídy, učarovaly mu lyže.

A i když nikdo z nás nelyžoval, ani my ani jeho rodiče, rozhodli jsme se, že s ním budeme jezdit na hory. Ukázalo se, že na tenhle druh sportu má skutečně talent. Pro nás to bylo dost překvapivé. Ale Lukáš s Klárou nebyli úplně nadšení.

Sport jako koníček to byla jedna věc. V tom byli ochotní syna podporovat. Ale sport na profesionální úrovni? Báli se, aby nebyl malý přetěžovaný. Ani představa lyžování jako profese se jim moc nelíbila.

Připadala jim moc nejistá, navíc těch, kteří se chtějí dostat na vrchol je spousta, a uspěje jen pár z nich. Nakonec je ale Lukáš za naší vydatné podpory přesvědčil.

Jezdili jsme s ním na závody

Vzali jsme si jeho sportovní dráhu na starosti. Kupovali jsme mu vybavení, jezdili s ním na tréninky, za sněhem do zahraničí. Kdybychom nespojili všichni síly, nemohl by se Lukáš lyžování věnovat. Takhle se držel stále ve skupině těch nejlepších.

Táta Lukáš s Klárou mu už také fandili, ale „podpůrný tým“ jsme byli my. Zanedlouho po Lukášových čtrnáctých narozeninách jsme jeli na důležité závody do Rakouska.

Cesta byla úmorná, počasí nestálo za nic, a i když jsme se s manželem střídali v řízení, byli jsme oba unavení. Závody dopadly dobře. Chtěli jsme s vnukem oslavit tu jeho stříbrnou medaili, ale on chtěl být co nejdřív doma, abychom mohli slavit i s jeho rodiči.

Manžel se moc dobře necítil, tak jsem řekla, že až k hranicím to odřídím já. Ze začátku byla cesta celkem pohodová, ale pak začalo sněžit. Jak se šeřilo, byla viditelnost čím dál horší. Manžel a Lukáš spali, říkala jsem si, že na nejbližší pumpě zastavím. A pak přišel náraz.

Nikdo mi nechtěl říct, co se stalo

Když jsem se probrala, ležela jsem na nemocničním lůžku. Nohu jsem měla v sádře, kolem sebe spoustu přístrojů. Ptala jsem se, co je s vnukem a manželem. Ale dostávala jsem jen vyhýbavé odpovědi. Pak mi lékař řekl, že při nehodě utrpěli vážná zranění.

O pár dnů později, když už jsem na tom byla líp, mi řekli, že Lukáš nehodu nepřežil. Začala jsem šílet. Snažili se mě uklidnit, říkali, že to nebyla moje vina, že tirák, co jel před námi dostal smyk… Neměla jsem, o koho se opřít.

Manžel na tom byl hůř než já a Klára s Lukášem nebrali telefon. Než jsme se dostali domů, měl náš milovaný vnouček pohřeb. Pukalo mi z toho srdce. Dcera ani zeť se neozvali. Snažila jsem se je zkontaktovat, ale vyhýbali se mi.

Bylo to strašné, ale nemohla jsem se poddávat zoufalství, musela jsem se postarat o manžela. Několikrát jsem k dceři i zajela, ale i když byli doma, zvonila jsem na ně marně. Pak jsem ve městě potkala zetě.

Nic lepšího nás nečeká

„Kdyby nebylo toho pitomého lyžování, ještě by tu byl…“, řekl mi tichým zoufalým hlasem. „To vy jste ho v tom podporovali. A proč jste museli tak chvátat domů? To jste se ani nepodívali na předpověď počasí?“.

Bylo to tak strašné a tak moc to bolelo, že jsem mu ani nedokázala odpovědět. Život jde dál, ale ne pro nás. Náš milovaný vnouček je mrtvý, dcera a zeť s námi nemluví. Manžel je na tom fyzicky i psychicky moc špatně. Ráda bych doufala v lepší zítřky, ale bojím se, že nás nečekají.

Hana (57), České Budějovice

Související články
3 minuty čtení
Když se mi vybaví Marie, jako první vidím její smích. Rozléhal se po celé ulici, byl nakažlivý jako jarní radost. Už 30 let jen vzpomínám. Znaly jsme se od školky, ale nejvíc jsme si byly blízké na střední. V létě jsme sedávaly na lavičce před jejím domem, v ruce měly ta kulatá lízátka, která byla buď jahodová, nebo citronová. Probíraly jsme celý svět. Kluky, hudbu, sny. Byla vždycky odvážnější
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Vejce plněná kaviárem
tisicereceptu.cz
Vejce plněná kaviárem
Luxusní pochutina třeba na večírky. Trochu ze staré školy, možná, ale ani tak chuťově nezklame! Suroviny na 4 porce 1 balení červeného či černého kaviáru (cca 80–95g) 8 vajec 100 g másla sard
První sluchátka Hermés inspirovala slavná kabelka
epochalnisvet.cz
První sluchátka Hermés inspirovala slavná kabelka
Vůbec první sluchátka od módního domu Hermès byla vyrobena experimentálním laboratoří Hermès Ateliers Horizons. Elegantní gadget si vyžádal dva roky vývoje a chlubí se ručně šitou hovězí kůží a kovovými povrchovými úpravami inspirovanými ikonickou kabelkou Kelly. A tomu odpovídá i cena 315 000 korun. Značka Hermès se poprové ponořila do světa prémiového zvuku a
Boudová a Tuna: Řeknou si ano, nebo se rozloučí?
nasehvezdy.cz
Boudová a Tuna: Řeknou si ano, nebo se rozloučí?
Nela Boudová (57) a Jan Tuna (52) léta žili bez společné domácnosti. Teď asi herečce dochází trpělivost a chtěla by to změnit. Ale není už pozdě na velká gesta? Herečka, známá ze seriálu ZOO Nové z
ROUDNICKÉ VINOBRANÍ
epochanacestach.cz
ROUDNICKÉ VINOBRANÍ
Letos poprvé podle nového konceptu – přímo v historickém jádru města a pro všechny zcela zdarma. Hlavní program se odehraje na Karlově a Husově náměstí. Návštěvníci se mohou těšit na víno, burčák, pestrý street food i tradiční staročeský jarmark. http://kulturaroudnice.cz/akce/355731-nahled.html  
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Mýty moderní doby: Zázračné amulety a záhady Turínského plátna
enigmaplus.cz
Mýty moderní doby: Zázračné amulety a záhady Turínského plátna
Jsou technologie a víra kompatibilní? V japonské čtvrti Akihabara se zdá, že ano. Zdejší šintoistický chrám nabízí amulet, který má chránit počítače před viry a jinými problémy. Tento moderní přístup
Sofistikované vrstvení
iluxus.cz
Sofistikované vrstvení
Ve světě módy platí jedno pravidlo: styl je způsob, jak říci světu, kdo jste – bez jediného slova. A právě sofistikované vrstvení šperků se stává nástrojem sebevyjádření, který oslavuje individualitu,
Budoucího českého astronauta Aleše Svobodu čeká trénink přežití na moři i parabolický let ve stavu beztíže
21stoleti.cz
Budoucího českého astronauta Aleše Svobodu čeká trénink přežití na moři i parabolický let ve stavu beztíže
Stíhací pilot a člen záložního týmu astronautů Evropské kosmické agentury (ESA) Aleš Svoboda nastupuje do druhé etapy své přípravy na budoucí misi do vesmíru. Osm týdnů intenzivního tréninku v Kolíně
Muslimské Waterloo: K triumfu křesťanům pomohl pastýř
historyplus.cz
Muslimské Waterloo: K triumfu křesťanům pomohl pastýř
Tábor, odkud sleduje vývoj bitvy, nechal obehnat palisádou. Kolem ní rozestavil příslušníky své elitní černošské gardy. Jenže navarrské rytíře nikdo a nic nezastaví. Skrze muslimské voje si prosekají cestu až na vrchol kopce a vrhnou se na Miramamolinův stan. Chalífa propadne panice a z bojiště raději uprchne. Tisíce svých vojáků nechá napospas rozzuřeným křesťanům!   Muslimové
Ocitla jsem se s Adélkou v minulosti?
skutecnepribehy.cz
Ocitla jsem se s Adélkou v minulosti?
Ztratila jsem se v mlze i s vnučkou, stalo se to v lese nedaleko zříceniny. Najednou jsme začaly potkávat divné lidi v historických kostýmech… Zaslechla jsem mnoho příběhů o hradech, kde se to duchy jen hemží. Dokonce znám dva lidi, kteří mi přísahali, že v těch místech zažili něco podivného. Moc jsem těm povídačkám nevěřila, až se mi jednou něco takového stalo.
Baklava – sladký dezert z ořechů a medu
nejsemsama.cz
Baklava – sladký dezert z ořechů a medu
Baklava je vrstvený dezert z filo těsta plněný ořechy a přelitý sladkým sirupem. Skvost pro milovníky orientálních sladkostí. Ingredience: 1 balení filo těsta 200 g vlašských ořechů 100 g mandlí 100 g másla 1 lžička skořice 200 g cukru 150 ml vody 3 lžíce medu šťáva z 1/2 citronu Postup: Nasekejte ořechy a smíchejte se skořicí. Vrstvěte filo těsto s máslem a ořechy, zakončete těstem. Nakrájejte
Příběh Titanicu, který se stal mementem a fascinací pro generace
epochaplus.cz
Příběh Titanicu, který se stal mementem a fascinací pro generace
Příběh Titanicu, největšího parníku své doby, je jedním z nejznámějších námořních příběhů v historii. Jeho první a zároveň poslední plavba v dubnu 1912 skončila tragédií, která si vyžádala životy více než 1500 lidí. Od té doby se stal Titanic mementem a fascinací pro generace. V tomto článku se podíváme na jeho příběh a na to,