Domů     Dcera nás obvinila ze smrti vnuka, i když jsme ji nezavinili
Dcera nás obvinila ze smrti vnuka, i když jsme ji nezavinili
5 minut čtení

Rodiče by nikdy neměli přežít své děti, prarodiče svá vnoučata. Když se to stane, je to rána, kterou nedokáže nikdo a nic zacelit.

Nikdy jsme nebyli sportovně založená rodina. Naše dcera Klárka na základní škole zkusila pár sportovních kroužků. Stejně jako mě ji však nejvíc bavily knihy a byla i moc manuálně zručná a výtvarně nadaná, takže po základní škole šla studovat knihvazačství.

Na škole se seznámila s Lukášem, který restauroval staré tisky a listiny. Byl to hodný kluk, měli jsme ho rádi ode dne, kdy nás s ním seznámila. Když nám řekli, že se budou brát, byli jsme rádi.

Vnuk byl divoch

Mladí se otáčeli, jak to šlo. Našetřili si nějaké peníze a koupili si starý domek. Opravili ho a zřídili si oba doma dílnu. Poměrně rychle si udělali dobré jméno. O jejich práci byl velký zájem, dokonce měli pořadník.

Když Klárka přišla do jiného stavu, čekali jsme, že zmírní tempo. Kdepak. Smála se a říkala, že těhotenství není nemoc a pracovala až do posledních dní před porodem. Možná proto byl malý Lukášek už od miminka takový divoch.

Díky tomu, že jsme bydleli poblíž, mohla začít Klára zakrátko po porodu pracovat. Nedokážu ani říct, jak moc jsme byli rádi, že se můžeme o Lukáška starat. Rozhodně jsme nepatřili mezi ty prarodiče, pro které je hlídání vnoučat přítěží.

I když musím přiznat, že čím starší Lukášek byl, tím to bylo náročnější. Ten kluk byl jako rtuť. A i když ho bavilo i čtení, nejraději se honil za míčem, jezdil na kole nebo na kolečkových bruslích.

Ve všem jsme ho podporovali

Klárka s Lukášem by mu rádi pořídili sourozence, ale nedařilo se jim. Bylo mi dcerky hrozně líto, dvakrát za sebou potratila. Utěšovala jsem ji, ať je ráda, že mají alespoň jedno zdravé a báječné děcko. Když chodil Lukášek do třetí třídy, učarovaly mu lyže.

A i když nikdo z nás nelyžoval, ani my ani jeho rodiče, rozhodli jsme se, že s ním budeme jezdit na hory. Ukázalo se, že na tenhle druh sportu má skutečně talent. Pro nás to bylo dost překvapivé. Ale Lukáš s Klárou nebyli úplně nadšení.

Sport jako koníček to byla jedna věc. V tom byli ochotní syna podporovat. Ale sport na profesionální úrovni? Báli se, aby nebyl malý přetěžovaný. Ani představa lyžování jako profese se jim moc nelíbila.

Připadala jim moc nejistá, navíc těch, kteří se chtějí dostat na vrchol je spousta, a uspěje jen pár z nich. Nakonec je ale Lukáš za naší vydatné podpory přesvědčil.

Jezdili jsme s ním na závody

Vzali jsme si jeho sportovní dráhu na starosti. Kupovali jsme mu vybavení, jezdili s ním na tréninky, za sněhem do zahraničí. Kdybychom nespojili všichni síly, nemohl by se Lukáš lyžování věnovat. Takhle se držel stále ve skupině těch nejlepších.

Táta Lukáš s Klárou mu už také fandili, ale „podpůrný tým“ jsme byli my. Zanedlouho po Lukášových čtrnáctých narozeninách jsme jeli na důležité závody do Rakouska.

Cesta byla úmorná, počasí nestálo za nic, a i když jsme se s manželem střídali v řízení, byli jsme oba unavení. Závody dopadly dobře. Chtěli jsme s vnukem oslavit tu jeho stříbrnou medaili, ale on chtěl být co nejdřív doma, abychom mohli slavit i s jeho rodiči.

Manžel se moc dobře necítil, tak jsem řekla, že až k hranicím to odřídím já. Ze začátku byla cesta celkem pohodová, ale pak začalo sněžit. Jak se šeřilo, byla viditelnost čím dál horší. Manžel a Lukáš spali, říkala jsem si, že na nejbližší pumpě zastavím. A pak přišel náraz.

Nikdo mi nechtěl říct, co se stalo

Když jsem se probrala, ležela jsem na nemocničním lůžku. Nohu jsem měla v sádře, kolem sebe spoustu přístrojů. Ptala jsem se, co je s vnukem a manželem. Ale dostávala jsem jen vyhýbavé odpovědi. Pak mi lékař řekl, že při nehodě utrpěli vážná zranění.

O pár dnů později, když už jsem na tom byla líp, mi řekli, že Lukáš nehodu nepřežil. Začala jsem šílet. Snažili se mě uklidnit, říkali, že to nebyla moje vina, že tirák, co jel před námi dostal smyk… Neměla jsem, o koho se opřít.

Manžel na tom byl hůř než já a Klára s Lukášem nebrali telefon. Než jsme se dostali domů, měl náš milovaný vnouček pohřeb. Pukalo mi z toho srdce. Dcera ani zeť se neozvali. Snažila jsem se je zkontaktovat, ale vyhýbali se mi.

Bylo to strašné, ale nemohla jsem se poddávat zoufalství, musela jsem se postarat o manžela. Několikrát jsem k dceři i zajela, ale i když byli doma, zvonila jsem na ně marně. Pak jsem ve městě potkala zetě.

Nic lepšího nás nečeká

„Kdyby nebylo toho pitomého lyžování, ještě by tu byl…“, řekl mi tichým zoufalým hlasem. „To vy jste ho v tom podporovali. A proč jste museli tak chvátat domů? To jste se ani nepodívali na předpověď počasí?“.

Bylo to tak strašné a tak moc to bolelo, že jsem mu ani nedokázala odpovědět. Život jde dál, ale ne pro nás. Náš milovaný vnouček je mrtvý, dcera a zeť s námi nemluví. Manžel je na tom fyzicky i psychicky moc špatně. Ráda bych doufala v lepší zítřky, ale bojím se, že nás nečekají.

Hana (57), České Budějovice

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika