Domů     Vždyť je to jen pes, tak proč ty scény a potíže?
Vždyť je to jen pes, tak proč ty scény a potíže?
7 minut čtení

Stále si vyčítám, že jsem už nešla domů, ale chtěla, aby se naše fenka ještě trochu víc proběhla. Jako blesk se přihnal cizí pes a naši Sindy před očima mé dcery zakousl.

Každý asi zažije období, kdy si sáhne na samé dno. To moje přišlo, když nás opustil otec mé dcery. Vlastně neopustil, on mi celou dobu lhal. O tom, kolik mu je let, o tom, že je svobodný, o tom, že nemá žádné další děti.

O své práci, o svém majetku, prostě o všem. A já mu věřila. Dařilo se mu to zejména proto, že nežil v naší zemi, ale ve Švýcarsku, a ani tam nebyl doma. Jeho rodina pocházela ze země na východ – z Albánie. Tam je takový vztah k ženám samozřejmostí i dnes.

Ano, byla jsem naivní, ale člověk, když miluje, tak věří. Bohužel má na očích růžové brýle a život mu pak uštědří strašnou lekci. A je mnohem těžší, když v tom není žena sama, ale lítá v problémech zároveň dítě.

Já se s odchodem partnera a otce dítěte už dávno vyrovnala, mnohem horší bylo vypořádat se s přežitím. Tato společnost není nakloněna sociálně slabým a ženám samoživitelkám už vůbec ne.

Těžce jsem bojovala s dcerou o přežití, moje holčička neměla na růžích ustláno, nemohla jsem jí dopřát to, co je pro většinu jiných dětí samozřejmost. Byly jsme prostě socky, jak nám občas dal někdo najevo.

A za svůj osud, v očích úřednic na sociálkách a na pracáku, si můžu přece sama. Takový byl nejen jejich názor, ale také přístup ke mně.

Přemýšlela jsem během bezesných nocí, jak Viki její život aspoň trochu zlepšit a zalahodit její dětské duši něčím, co by jí udělalo radost. Musela jsem ji milovat za dva, za sebe i otce, kterého nezajímala. Když bylo mé Viki devět, vstoupila na nám do života Sindy.

Láska na první pohled

Ano, tak by se to dalo nazvat. To štěně bylo roztomilejší, než běžně malí pejsci bývají.

I když to nebyl žádný psí aristokrat, tak bylo hned na první pohled zřejmé, že v jejích žilách koluje krev teriéra Jack russella – psího komika z populární komedie Maska s Jimem Carreaym, kterou jistě každý zná.

Byl to oblíbený film mé dcery, tak možná proto si hned malého tvorečka zamilovala. I když jsem neměla peněz nazbyt, když jsem viděla tu lásku na první pohled mezi štěnětem a mou dcerou, musela jsem ustoupit.

Nebyla jsem z dalšího hladového krku sice nadšená, ale ta radost v očích a srdci mého dítěte stála za to, abych tomu štěněti dala šanci, a neskončil v psím útulku. Osud mi nahrál.

V tu dobu se mi naskytla možnost přivýdělku, brigády, ve školní jídelně, a tak jsem si říkala, že tam se určitě nějaké zbytky pro malého psíka najdou. A že to nebude tudíž tak finančně náročné.

Když jsem pak doma viděla, jakou lásku a radost mé dceři fenečka přináší, nelitovala jsem už vůbec, Rády jsme s naší psí holčičkou vyrážely na procházky jak odpoledne po škole, tak o víkendech.

Z počátku jsem nebyla nadšená z toho, že musím o víkendech brzy ráno vstát a vyrazit se psem do parku, ale zvykla jsem si a posléze jsem byla za ranní procházky dokonce ráda.

Bylo úžasné, jak se mi během dvou let zlepšila kondička, zhubla jsem osm kilo, lépe se mi dýchalo a bez problémů jsem vyběhla do třetího patra. Sama bych se občas „nedokopala“ k tomu vylézt celý den ven, ale naše Sindy byla motor. Ven se s ní prostě jít muselo.

Navíc byla naše fenečka úžasný komik, dokázala bavit celé sídliště, poskakovala legračně na zadních nohou a točila se.

TDokázala nás bavit celý den, musely jsme se smát jejím přemetům, jak se dokáže vytvařovat a nejvíce ze všeho tomu jejímu úžasnému prasečímu ocásku.

Vyléčila kožní problém

Říká se, že psi dokážou svého páníčka léčit, že jsou jejich sliny hojivé. Já jsem tomu nikdy nevěřila, ale pak přišla chvíle, kdy jsem se přesvědčila. Na nohou se mi objevil nějaký kožní problém, na který nezabíralo nic.

Nejsem tip člověka, který okamžitě se vším běží k lékaři, ale když se problém šířil a vypadalo to hůř a hůř, donutilo mě to. Od odborníka jsem se dozvěděla tu děsnou diagnozu – je to lupénka.

Vzpomněla jsem si na svého strýce a také další příbuzné, kteří tímto nepříjemným problémem trpěli. A je to tady! Povzdechla jsem si. Rodinné prokletí! Brzy se budu muset rozloučit se sukní a krátkými šortkami v létě. Na mé nohy bude hrozný pohled!

Sindy jako by to věděla, jak jen mohla, už seděla u mých nohou a láskyplně je olizovala. Mohla jsem ji odhánět sebevíc a křičet, že to je Fuj! Stejně u mě v nestřeženém okamžiku byla zas. To, že se dala lupénka na ústup , jsem přičítala její psí terapii.

Jiný důvod jsem nenašla. Jak čas šel, získávala si mě Sindy víc a víc, nebylo milejšího a zároveň legračnějšího pejska v pražských Modřanech, kam jsme se s dcerou přestěhovaly. Našla jsem si tam práci. Najednou bylo líp a začalo se nám konečně trochu dařit.

Byly jsme šťastná rodinka. Jen mi bylo líto, že musí Sindy čekat doma, když jsem já v práci a dcera ve škola, a že jí tam musí být smutno celé ty hodiny. Byla ale hodná a trpělivá. Vítala nás vždycky tak nadšeně, srdečně, a dojemně, že jsme se těšily domů. O to více jsem se jí to pak snažila vynahradit delší procházkou o víkendu.

Jako posel z pekla

Ten den jsme vyrazily s dcerou a Sindy na naší běžnou pochůzku v Modřanech. Byl krásný den, sluníčko svítilo, nic nenasvědčovalo tomu, že by se měl den proměnit v těžkou noční můru a velký smutek.

Už jsme chtěly jít domů, ale já rozhodla, že naší Sindy dopřejeme ještě bonus – jedno kolečko navíc… Nikdy si nepřestanu vyčítat toto své rozhodnutí, ačkoliv mi všichni domlouvají, že to nebyla moje vina, nemohla jsem přece vědět, co se během několika následujících vteřin stane?

Jako posel z pekla se přihnat černý pitbul, bez vodítka, bez náhubku, a najednou držel naši fenečku v zubech. Dcera křičela na celé okolí o pomoc a zuřivě cloumala pitbulem.

Ten ale držel Sindy jako v kleštích, Konečně přiběhl postarší muž, který se marně snažil psa přimět k poslušnosti. Nakonec chytil pitbula za tlamu a pes pokousal i jeho. Bylo to jako strašný sen.

Klečely jsme u Sindynky, ležela na zemi se strašnou ranou v prsou, její tělíčko se třáslo, ale vůbec nekňučela,. Dívala se na nás svýma oddanýma očima, ve kterých byla prosba o pomoc, a olizovala nám ruce. Bylo to takové zoufalství a bezmoc.

Zabalily jsme jí do mikiny a kdosi nám radil, kde je nejbližší veterinář. Spěchaly jsme tam. Když jsem se rozhlížela po pittbullu a jeho páníčkovi, byli oba pryč. Než jsme doběhli na veterinu, Sindy dceři v náručí zemřela.

Samozřejmě jsme to okamžitě nahlásili na místní policii. A výsledek? Majitele nenašli. Prý obvolali nemocnice, jestli si tam někdo nenechal ošetřit pokousanou ruku, ale nic. Taky kamery, které v těch místech jsou, byly údajně vypnuté, tak nic nenatočily.

S dcerou jsme celou záležitost zhodnotily, že majitel pitbula spláchl celou záležitost u policie nějakým finančním obnosem s tím, že to byl přece jenom pes… Jenže pro nás to byla milovaná duše, která nám oběma – mně i dceři – moc chybí.

Dcera posléze našla na internetu zajímavé informace o tom, že v mnoha jzemích musí podstoupit majitel nebezpečného psa psychologické testy, jestli je schopen takové zvíře dobře vychovat a zvládnout. Ten postarší muž to očividně nedokázal.

A tak může příště jeho domácí mazel bez náhubku a bez vodítka pokousat nebo dokonce zabít malé dítě.

Marcela K. (50), Praha

Související články
3 minuty čtení
Když se mi vybaví Marie, jako první vidím její smích. Rozléhal se po celé ulici, byl nakažlivý jako jarní radost. Už 30 let jen vzpomínám. Znaly jsme se od školky, ale nejvíc jsme si byly blízké na střední. V létě jsme sedávaly na lavičce před jejím domem, v ruce měly ta kulatá lízátka, která byla buď jahodová, nebo citronová. Probíraly jsme celý svět. Kluky, hudbu, sny. Byla vždycky odvážnější
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Vejce plněná kaviárem
tisicereceptu.cz
Vejce plněná kaviárem
Luxusní pochutina třeba na večírky. Trochu ze staré školy, možná, ale ani tak chuťově nezklame! Suroviny na 4 porce 1 balení červeného či černého kaviáru (cca 80–95g) 8 vajec 100 g másla sard
První sluchátka Hermés inspirovala slavná kabelka
epochalnisvet.cz
První sluchátka Hermés inspirovala slavná kabelka
Vůbec první sluchátka od módního domu Hermès byla vyrobena experimentálním laboratoří Hermès Ateliers Horizons. Elegantní gadget si vyžádal dva roky vývoje a chlubí se ručně šitou hovězí kůží a kovovými povrchovými úpravami inspirovanými ikonickou kabelkou Kelly. A tomu odpovídá i cena 315 000 korun. Značka Hermès se poprové ponořila do světa prémiového zvuku a
Boudová a Tuna: Řeknou si ano, nebo se rozloučí?
nasehvezdy.cz
Boudová a Tuna: Řeknou si ano, nebo se rozloučí?
Nela Boudová (57) a Jan Tuna (52) léta žili bez společné domácnosti. Teď asi herečce dochází trpělivost a chtěla by to změnit. Ale není už pozdě na velká gesta? Herečka, známá ze seriálu ZOO Nové z
ROUDNICKÉ VINOBRANÍ
epochanacestach.cz
ROUDNICKÉ VINOBRANÍ
Letos poprvé podle nového konceptu – přímo v historickém jádru města a pro všechny zcela zdarma. Hlavní program se odehraje na Karlově a Husově náměstí. Návštěvníci se mohou těšit na víno, burčák, pestrý street food i tradiční staročeský jarmark. http://kulturaroudnice.cz/akce/355731-nahled.html  
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Mýty moderní doby: Zázračné amulety a záhady Turínského plátna
enigmaplus.cz
Mýty moderní doby: Zázračné amulety a záhady Turínského plátna
Jsou technologie a víra kompatibilní? V japonské čtvrti Akihabara se zdá, že ano. Zdejší šintoistický chrám nabízí amulet, který má chránit počítače před viry a jinými problémy. Tento moderní přístup
Sofistikované vrstvení
iluxus.cz
Sofistikované vrstvení
Ve světě módy platí jedno pravidlo: styl je způsob, jak říci světu, kdo jste – bez jediného slova. A právě sofistikované vrstvení šperků se stává nástrojem sebevyjádření, který oslavuje individualitu,
Budoucího českého astronauta Aleše Svobodu čeká trénink přežití na moři i parabolický let ve stavu beztíže
21stoleti.cz
Budoucího českého astronauta Aleše Svobodu čeká trénink přežití na moři i parabolický let ve stavu beztíže
Stíhací pilot a člen záložního týmu astronautů Evropské kosmické agentury (ESA) Aleš Svoboda nastupuje do druhé etapy své přípravy na budoucí misi do vesmíru. Osm týdnů intenzivního tréninku v Kolíně
Muslimské Waterloo: K triumfu křesťanům pomohl pastýř
historyplus.cz
Muslimské Waterloo: K triumfu křesťanům pomohl pastýř
Tábor, odkud sleduje vývoj bitvy, nechal obehnat palisádou. Kolem ní rozestavil příslušníky své elitní černošské gardy. Jenže navarrské rytíře nikdo a nic nezastaví. Skrze muslimské voje si prosekají cestu až na vrchol kopce a vrhnou se na Miramamolinův stan. Chalífa propadne panice a z bojiště raději uprchne. Tisíce svých vojáků nechá napospas rozzuřeným křesťanům!   Muslimové
Ocitla jsem se s Adélkou v minulosti?
skutecnepribehy.cz
Ocitla jsem se s Adélkou v minulosti?
Ztratila jsem se v mlze i s vnučkou, stalo se to v lese nedaleko zříceniny. Najednou jsme začaly potkávat divné lidi v historických kostýmech… Zaslechla jsem mnoho příběhů o hradech, kde se to duchy jen hemží. Dokonce znám dva lidi, kteří mi přísahali, že v těch místech zažili něco podivného. Moc jsem těm povídačkám nevěřila, až se mi jednou něco takového stalo.
Baklava – sladký dezert z ořechů a medu
nejsemsama.cz
Baklava – sladký dezert z ořechů a medu
Baklava je vrstvený dezert z filo těsta plněný ořechy a přelitý sladkým sirupem. Skvost pro milovníky orientálních sladkostí. Ingredience: 1 balení filo těsta 200 g vlašských ořechů 100 g mandlí 100 g másla 1 lžička skořice 200 g cukru 150 ml vody 3 lžíce medu šťáva z 1/2 citronu Postup: Nasekejte ořechy a smíchejte se skořicí. Vrstvěte filo těsto s máslem a ořechy, zakončete těstem. Nakrájejte
Příběh Titanicu, který se stal mementem a fascinací pro generace
epochaplus.cz
Příběh Titanicu, který se stal mementem a fascinací pro generace
Příběh Titanicu, největšího parníku své doby, je jedním z nejznámějších námořních příběhů v historii. Jeho první a zároveň poslední plavba v dubnu 1912 skončila tragédií, která si vyžádala životy více než 1500 lidí. Od té doby se stal Titanic mementem a fascinací pro generace. V tomto článku se podíváme na jeho příběh a na to,