Domů     Nikdy mu neodpustím, že neměl rád naše děti
Nikdy mu neodpustím, že neměl rád naše děti
7 minut čtení

Milovala jsem rozhárané bouřliváky, za muže jsem si ale raději vybrala bankovního úředníka. Stal se z něho uzurpátor a tyran, kterému nebylo nikdy nic dost dobré.

Vždycky jsem si vybírala takové ty problémové rošťáky, rozhárané bohémské típky. Jenže po několika letech jsem z nich už byla unavená a rozhodla se, že si vyberu někoho opačného.

Na seznamce mě zaujal inzerát, v němž muž prezentoval sám sebe jako úspěšného a slušně vydělávajícího podnikatele. Zareagovala jsem a za týden jsme šli na kafe. I když jsem z něj cítila notnou dávku pedantnosti, nebyl to suchar. Dokázal být vtipný a zábavný.

Pracoval v bance, byl vzdělaný a docela zajímavý. Tak jsem si řekla, že to zkusím. Od začátku našeho vztahu tvrdil, že chce mít děti a i já po nich toužila, a tak jsem vzápětí otěhotněla. Myslela jsem si, že bude dobrý táta.

Měl totiž děti z prvního manželství, ze kterých se celý rozplýval. A proto pořád bojoval o střídavou péči. Obdivovala jsem tu jeho touhu nevzdat se své role táty.

Věděla jsem, že pro své dva syny kupoval první poslední, že jeho žena měla nejdražší vybavení pro miminka, které bylo v té době dostupné. Tedy jsem očekávala něco podobného i v mém případě. Je pravda, že zpočátku měl z mého těhotenství velkou radost. Jenže!

První rozkol nastal, když jsem se před porodem, když jsem nastupovala mateřskou, stěhovala k němu domu. Najednou prohlašoval, že tam jen tak zdarma bydlet nemůžu. Připadala jsem si příšerně. Nechápala jsem, jak ho něco takového mohlo napadnout.

A jelikož už jsem se ze svého podnájmu odstěhovala, řekla jsem, že odejdu k rodičům. V tu chvíli otočil a domů mě vzal, aniž bych mu za to musela „cálovat“.

Přišlo rozčarování

Od té chvíle se ke mně choval docela hezky. Starala jsem se o domácnost, uklízela, prala, chystala oblečky pro naše miminko. Hrozně jsem se těšila. On se příprav moc neúčastnil, byl pořád v práci, ale nevadilo mi to.

Když se narodila dcerka Dominika, dostala jsem se do totální euforie. Byla jsem šťastná a myslela si, že si budeme užívat první dny našeho děťátka dohromady. To jsem se ale spletla!

Odvezl mě z porodnice domů, kde v mé nepřítomnosti nadělal děsný nepořádek, jen mě vysadil, práskl dveřmi a odešel. Dva dny byl pryč a já po porodu zůstala s dítětem sama. Byl to pro mě šok. Jen mi suše oznámil, že má ve firmě nějaký problém.

Celé dva dny jsem probrečela, protože mě hrozně zklamal. Představovala jsem si, jak v jiných rodinách chodí miminko všichni vítat a všichni se nad ním rozplývají, a já seděla sama s dítětem mezi čtyřmi zdmi a cítila se neskutečně osaměle.

Když se vrátil, byla jsem tak ráda, že jsem se nezmohla na výčitky. O pár týdnů později přišel na návštěvu jeho prvorozený syn Matěj. Jan byl z jeho blízkosti v sedmém nebi, a já se nemohla ubránit ironické poznámce po jeho odchodu.

Přítel mi na to stroze odpověděl, že nás – mě a dceru – vlastně nepotřebuje. Hrozně se mě to dotklo. A právě v tento okamžik se začalo všechno kazit. Iluze šťastné rodiny se začala rozplývat.

Byla to „jen“ dcera

Časem jsem pochopila, že mu na mě a Dominičce opravdu nezáleží, že máme být jen kulisa, která dotváří spokojenou rodinu. Prostě jen hrál před svou exmanželkou, že on se na rozdíl od ní zmohl na nový život. Nechtěl mít novou rodinu, on se chtěl pomstít!

Pro jeho syny jsem měla být prakticky služkou. Neustále jsem kolem nich musela skákat, péct jim koláče, dělat to, či ono. Dokonce i Vánoce se dělaly jen kvůli nim. Když byli kluci na tento svátek u mámy, Jan byl protivný a nejradši by Štědrý večer zrušil.

Došlo to až tak daleko, že jsme jeden rok, když bylo dcerce pět let, opravdu Vánoce neslavili.

Bylo to strašné, naše Dominička byla tak hodná, chytrá a krásná holčička, mohl být na ní právem hrdý, a přesto ji nikdy nepohladil, neřekl jí laskavého slova, k narozeninám jsem jí kupovala dárky já a říkala, že jsou i od táty, aby nebyla smutná.

Jako by pro něho neexistovala. Na jednu stranu jsem ho čím dál víc nesnášela, a na stranu druhou se mu snažila pořád dokázat, že jsem lepší, než byla jeho manželka. Ale marně. Když jsem otěhotněla podruhé, vyhodil mě.

Musela jsem se bleskově přestěhovat k rodičům, protože mi začal vyhazovat věci před dům. Okomentoval to tím, že se vůbec nestarám o domácnost, jsem hloupá, tlustá a chlastám. Což nebyla pravda.

Nikdy jsem v jeho nepřítomnosti nepila a když přinesl domů víno, tak jsem ochutnala jen symbolicky.

Velké životní dilema

Namísto radosti ze druhého miminka začalo období temna. Byla jsem zpátky ve svém dětském pokoji, který jsem po maturitě opustila, tentokrát ale s malou Dominikou, a vůbec jsem nevěděla, co dál. Měla jsem v hlavě zmatek.

Byla jsem bezradná, co dál se svým zpackaným životem. Janovi se to ale nejspíš rozleželo v hlavě a za několik dnů zavolal. Zpátky k němu domů nás ale rozhodně nevolal. Dopadlo to tak, že jsem k němu začala s dcerkou jezdit na víkendy.

Bylo to hloupé, ale já nechtěla projít druhým těhotenstvím jako svobodná matka. Samozřejmě, že se i nadále točilo všechno kolem jeho synů. Ale Domi si už získávala pozornost.

Byla roztomilá a bystrá, starší bráškové si ji oblíbili, a díky tomu se trochu vylepšil i vztah tatínka ke své dceři. Tak jsme fungovali na dálku až do porodu. Když se narodil Tadeášek, odvezl si nás Jan z porodnice domů.

Všechno se najednou zdálo lepší, říkala jsem si, že synek všechno zachránil. Šťastná rodina vydržela ale jenom čtyři měsíce. Už ani nevím, co mu zase přelítlo přes nos, ale jeden večer mi oznámil, ať si sbalím věci a odjedu. I s dětmi.

Jako u cirkusu

V tu chvíli jsem si řekla, že nebudu na Janovi závislá. Našla jsem si své bydlení a když bylo Tadeáškovi rok, vrátila se do práce. V tu chvíli se všechno zlepšilo. Čím víc peněz jsem si vydělala a byla samostatná, tím víc mě respektoval.

Ale mně už to bylo jedno, byla jsem ráda, že mám své bydlení a že nás uživím. Začal za námi jezdit na návštěvy, jeho čas trávený u mě doma se prodlužoval… Najednou to docela fungovalo.

Ale pak v zaměstnání povýšil a jeho sebevědomí se vyšplhalo do nadpozemských výšin. Začal mě ponižovat. Že jsem líná, že nic neumím a jsem neschopná. Dost často před dětmi. Taky na mě kvůli každé maličkosti křičel. Začal být i hrubý a já se ho začala bát.

V momentě, kdy jsem si pozdě večer unavená lehla, mě pravidelně vzbudil s tím, že bych měla ještě poskládat nádobí do myčky nebo jít něco uklízet. Připadala jsem si jako štvanec, třebaže jsem byla ve své domácnosti a všechno platila sama.

Přála jsem si, aby k nám už nejezdil. Zejména poté, co začal dětem vyprávět, jak jsem zlá, nemám je ráda, že všechno platí on, že jsem je nikdy nechtěla… Začala jsem si v duchu přát, aby to všechno skončilo.

Pochopila jsem, že to je nebezpečný manipulátor, který nemá soucit a nezastaví se před ničím. Naplival by jed a špínu i na toho nejlepšího. Děti se léta zmítaly v nejistotě, lžích a intrikách.

Když bylo dcerce třináct a synovi jedenáct, jejich otec o Vánocích nedorazil. Byla jsem ráda, že nám svátky jako vždycky nepokazil, a že proběhly konečně v klidu a míru.

Když se ale neobjevil ani druhý den, vypravily se děti za ním, aby mu daly své skromné dárky. Nedozvonily se. Jejich otec ležel doma mrtvý. Rychlá mozková příhoda. Dodnes prosím Boha o odpuštění za to, jak se mi v tu chvíli ulevilo.

Věra (54), Kadaň

Související články
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
5 minut čtení
Bylo zářijové ráno, mlha se líně válela mezi domy a mně bylo šest. První školní den. A tehdy jsem ji potkala. Měla jsem novou aktovku, byla cítit takovým tím umělým textilem. Uvnitř jsem měla penál, tužky, pastelky, zkrátka vše, co prvňák nepotřebuje, ale musí se tím pochlubit. Maminka mi před školou upravila culíky, ale ruce se jí trochu třásly. Možná víc než mně. Byl to nový život. Éra, kt
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Geny, které nás postavily na nohy: vědci rozluštili záhadu lidské chůze
21stoleti.cz
Geny, které nás postavily na nohy: vědci rozluštili záhadu lidské chůze
Když Charles Darwin roku 1859 vydal svůj slavný spis O původu druhů, ještě si netroufl vyslovit, že i lidé jsou výsledkem evoluce. To přišlo až o dvanáct let později v knize O původu člověka. V ní mim
Bezpečnost na prvním místě: Jak se Formule 1 stala bezpečnější
epochaplus.cz
Bezpečnost na prvním místě: Jak se Formule 1 stala bezpečnější
V 80. letech už jsou závody považovány za daleko bezpečnější, ale neustále se pracuje na vylepšeních. Zkušenosti z minulých nehod a tragédií vedly k masivním investicím do výzkumu a vývoje bezpečnostních prvků, které dnes chrání jezdce a diváky. Od roku 1950 už na trati fungují traťoví maršálové, kteří mohou řidiči poskytnout první pomoc, uhasit případný
Jazykový kurz spojil naše životy
skutecnepribehy.cz
Jazykový kurz spojil naše životy
V kurzu němčiny, kam jsem se přihlásila, jsem potkala báječného muže. Naše setkání pokračovala i mimo kurz, zakrátko jsme tvořili šťastný pár. S kamarádkou Marcelkou jsme před několika lety byly na nákupu v Německu. V obchodě jsme viděly, jak se nějaký muž snaží domluvit s prodavačkou ohledně reklamace. Pán moc německy neuměl, moje a kamarádky němčina sice
Cibulková přiznala, že má novou známost
nasehvezdy.cz
Cibulková přiznala, že má novou známost
Hvězda chystaného seriálu Polabí Vilma Cibulková (62) se nezdá! Ač má už šest křížků, zájem mužů o ni evidentně neopadá. Herečka, která je už dvanáct let rozvedená v pořadí s druhým manželem, hercem
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
epochanacestach.cz
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
V turisticky oblíbených Luhačovicích se v Kulturním centru Elektra uskuteční první poprázdninové HOVORY W. Nejen místní minerální vodu budou se skvělým Otakarem „Ťuldou“ Brouskem popíjet pánové Jiří Werich Petrášek, Pavel Mészáros a Karel Štolba. A vše proběhne s láskou a humorem.  
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Záhada Pumapunku: Zedničili tady mimozemšťané?
enigmaplus.cz
Záhada Pumapunku: Zedničili tady mimozemšťané?
Symbolem předkolumbovské éry v Jižní Americe je bezesporu incká civilizace. Na jihoamerickém kontinentu však rozkvetly kultury starší než Inkové. Mnozí je však podezírají, že jim v rozvoji pomáhali ná
Hafan zachránil topícího se orla!
epochalnisvet.cz
Hafan zachránil topícího se orla!
Napoleon vztekle udeřil pěstí do stolu. „Psi! Musím být poražen psy na bojišti i v ložnici?!“ Právě se dozvěděl, že francouzská válečná flotila utržila 21. října 1805 porážku od britského loďstva v bitvě u Trafalgaru. Mezi prvními, kdo se dostali na palubu jeho válečné lodi Cleopatra, byl novofundlandský pes, maskot jedné britské posádky.   Potupu v ložnici
Houbové karbanátky s bylinkami
nejsemsama.cz
Houbové karbanátky s bylinkami
Skvělá alternativa k masovým karbanátkům, která překvapí chutí i šťavnatostí. Ideální k bramborám nebo jen tak s chlebem. Houbové karbanátky jsou výbornou volbou pro vegetariány. Ingredience: ● 400 g hub ● 1 cibule ● 2 stroužky česneku ● 2 vejce ● 1 rohlík (namočený v mléce) ● 3 lžíce strouhanky ● sůl ● pepř ● majoránka ● petrželka ● olej na smažení Postup: Houby očistíme a nasekáme najemno nebo nahrubo nastrouháme. Na oleji osmahneme cibuli, přidáme
Aston Martin Vantage S přebírá funkci safety caru ve formuli 1
iluxus.cz
Aston Martin Vantage S přebírá funkci safety caru ve formuli 1
Aston Martin posouvá dál své působení v čele startovního pole formule 1: nový model Vantage S se stává oficiálním safety carem FIA v šampionátu. Nejnovější přírůstek do legendární řady vysoce výkonnýc
Energetický nápoj z jogurtu
tisicereceptu.cz
Energetický nápoj z jogurtu
Palivo pro sportovce a milovníky zdravé výživy! Potřebujete půl hrnku bílého jogurtu banán 2 vejce 2 lžíce kokosového oleje 2 lžíce rozemletých lněných semínek led Postup Všechny ingr
Dohlížela královna osobně na stavbu mostu?
historyplus.cz
Dohlížela královna osobně na stavbu mostu?
Dělníci na stavbě mostu přerušují práci a uctivě smekají. Mezi přitesanými kameny a složeným nářadím prochází sama královna, aby zkontrolovala kvalitu a pobídla všechny k další horečné práci. Český kníže Vladislav II. (kolem r. 1110–1174) po deseti letech manželství pochoval ženu Gertrudu Babenberskou (1118–1150). Teď už je tři roky vdovcem a nyní začíná hledat novou partnerku.