Domů     Moji rodiče dali přede mnou přednost exmanželovi

Moji rodiče dali přede mnou přednost exmanželovi

5 minut čtení

Když jsem svému manželovi nabízela vlnost, odmítl. Pak mě ošklivě zradil se svou kolegyní z práce.


Vdávala jsem se relativně pozdě, až po třicítce. Další důvod, proč ze mě rodiče nebyli nadšení. Byli by mě rádi viděli pod čepcem mnohem dřív. Naštěstí Štefan pro ně byl přímo ideální chlap.

Někdy jsem se nemohla ubránit pocitu, že ho mají snad dokonce raději, než mě. Otec byl přímo okouzlený, Štefan byl inženýr nástrojař stejně jako on, vlastně v něm našel syna, kterého nikdy neměl.

Ne, že bychom se se Štefanem nějak hádali, ale kdykoli jsme spolu měli nějaký spor, rodiče se pěkně v tichosti postavili na jeho stranu. „Co chceš, vždyť má pravdu“ nebo „Má víc rozumu než ty…“. Tohle jsem slýchala pořád. Ale přesto jsme spolu byli spokojení.

Až na jednu věc. Nějak se nám nedařilo s dětmi. Když mi chyběly dva roky do čtyřicítky, začal na mě Štefan naléhat, abychom zkusili umělé oplodnění.
„Nemáš se čeho bát, vždyť to podstupují každoročně tisíce žen. Uvidíš, že to dopadne dobře…“.

Jenže mě se do toho moc nechtělo. Věděla jsem, že je to proces, který ženě úplně rozhodí hormony a taky psychiku. Bála jsem se. Moje teta z matčiny strany se v laktační psychóze pokusila o sebevraždu.

Zbytek života strávila víceméně po léčebnách a její syn skočil v pětadvaceti z okna kvůli depresím. 
O to umělé těhotenství se se mnou Štefan dohadoval asi půl roku. Pak přestal, ale byl pořád naštvaný nebo smutný.

Když jsem se ptala, co se děje, sváděl to na práci. Nakonec ale kápnul pravdu. „Mrzí mě, že nemáme děti. Uvažoval bych i o adopci, ale pamatuji si, jak jsi mi jednou řekla, že jsi proti. Prostě se mi nějak nedaří zkousnout, že zůstaneme sami.“ Mrzelo mě to.

Strašně. Ale co jsem mohla dělat. Navíc od svého gynekologa jsem věděla, že pravděpodobnost, že bych ještě otěhotněla je vzhledem k mému věku i zdravotnímu stavu pramalá.
„Jestli chceš dítě, měl bys ho mít. Jenže se mnou už to asi nepůjde.

Takže pokud toužíš po rodině, měli bychom se rozejít.“. 
Nic se mi neříkalo tak těžko, ale chtěla jsem být fér. Nedokážu ani popsat, jak moc se mi ulevilo, když mě Štefan objal a řekl, že beze mě být nechce.
Jenže se vlastně nic nezměnilo.

Špatná nálada ho pronásledovala pořád, taky začal víc času trávit mimo domov. Měla jsem strach, co s námi bude. Ovšem můj manžel se rozhovorům na tohle téma úspěšně vyhýbal.
A pak, jednou v neděli odpoledne z něj vypadlo, že by si se mnou potřeboval promluvit.

Z toho, jak mi to oznámil, mi nebylo dobře. Bylo jasné, že jde o něco vážného.
„Víš jak jsi mi řekla, že kdybych chtěl rodinu, můžeme se rozejít…“, začal, „nikdy mi by mě nenapadlo, že k tomu dojde. Ale sama víš, že nám to v poslední době moc neklapalo.

Víš jak jsem mluvil o Elišce, té nové kolegyni… Bránil jsem se tomu, ale zamiloval jsem se do ní. Ona je mladá, ještě můžeme mít rodinu… Neboj se, nechám ti byt, zařídím, abys na tom nebyla po rozvodu hůř.

Ale měla jsi pravdu, já rodinu skutečně chci…“ 
Zatmělo se mi před očima. Překrucoval má slova, klamal mě a přitom si chystal cestičku pryč. Byl to šok. A další mě čekal.

Když jsem se po pár dnech trochu uklidnila, vypravila jsem se k rodičům, abych jim tu jobovku nějak šetrně oznámila.
„No, my to s tatínkem vlastně víme…“, šokovala mě máma. „On nám to Štefa řekl už před týdnem.

Nevím, co tomu řekneš, ale protože nemá kde bydlet, tak jsme mu nabídli podkroví tady u nás. Říkala jsem si, že ty z bytu asi nebudeš chtít, když jsi ho tak zařizovala…“
Cítila jsem se zrazená a ponížená. Co si ti naši mysleli? Já přeci byla jejich dcera.

Jenže hádat jsem se nechtěla. Měli ho rádi. Třeba to bude jen na čas, blesklo mi hlavou. 
Po rozvodu jsem se k našim moc nehrnula. Občas jsem zašla s mámou na oběd, někdy jsem se stavila za tátou na kafe.

Dávala jsem si hlavně dobrý pozor, abych se nepotkala se svým ex.
Jednoho dne jsem si všimla, že je pokácených pár stromů v zahradě. Trochu mě zamrzelo, že se mě naši ani nezeptali, než je nechali podříznout.


„Co že jste se do tak najednou pustili?“, zeptala jsem se mámy. Chvilku se ošívala. „No, víš… to vlastně chtěli Štefan s Eliškou, koruny by jim stínily okno od dětského pokoje…“


„Počkej, jak to myslíš?“, zarazila jsem ji. „Ta jeho cuchta tu bydlí taky“.
„Bydlí, a není to žádná cuchta, je to slušná holka. A teď, když budou mít to miminko…“
Víc jsem vědět nepotřebovala. Zradil mě nejenom vlastní manžel, ale i moji rodiče.

Cítila jsem vztek, trpkost, zklamání i smutek. Tohle jsem si opravdu nezasloužila. Myslela jsem si, že už se nemůžu cítit hůř, když na mě máma spustila jako na malého, žárlivého spratka.

Nevydržela jsem to a utekla jsem domů.
Teď se v podkroví a na zahradě u mých rodičů roztahuje můj ex se svou rodinkou. Máma s tátou jsou z jejich dítěte nadšení. Sice mě pořád zvou, ale připadám si u nich jako páté kolo u vozu. Odstrčená a zrazená.

Přišla jsem tak nejenom o manžela, ale i o rodiče. Navíc mám strach, že i ten domek, co mi slibovali, jsou nakonec schopní přepsat na Štefana. Nikdy bych nevěřila, že je tak poblázní cizí mimino.

Už se mi na to nechce dívat, a tak uvažuji, že se raději seberu a odstěhuju se někam na druhý konec republiky.

Tamara (41), Brněnsko

Související články
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
4 minuty čtení
Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší, kdyby šel do hospicu. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Montblanc znovu ožívá ve světě Wese Andersona
iluxus.cz
Montblanc znovu ožívá ve světě Wese Andersona
Legendární značka luxusních psacích potřeb a doplňků představuje svou novou kampaň Let's Write, v níž navazuje na výjimečnou spolupráci s režisérem Wesem Andersonem. Ten pro Montblanc opět vykreslil p
Když kvete louka, pomáhá klimatu
21stoleti.cz
Když kvete louka, pomáhá klimatu
Rostliny jsou víc než jen zelený porost naší krajiny. Hrají zásadní roli v koloběhu uhlíku, a tím i v ochraně klimatu. Nová studie vedená vědci z Biologického centra AV ČR ukazuje, že druhová pestrost
Jak vládla královna Hollywoodu?
historyplus.cz
Jak vládla královna Hollywoodu?
Její nevinný výraz a plachý pohled ji skvěle pasují do rolí mladičkých dívenek. Mary Pickfordová v nich poblázní doslova celý svět. V době, kdy se na profesi herce hledí ještě skrz prsty, se stane jednou z nejslavnějších žen nejen v USA a vyslouží si titul „královna Hollywoodu“. Herečkou z nouze Je jí sedm let, a
Ztracené osady Rychlebských hor a Králického Sněžníku: Hlas krajiny, která nezapomíná
epochanacestach.cz
Ztracené osady Rychlebských hor a Králického Sněžníku: Hlas krajiny, která nezapomíná
Když stoupáte hustým lesem nad Starým Městem pod Sněžníkem nebo se prodíráte mlhavým ránem Rychlebských hor, krajina tu šeptá. V každém pařezu, v zarostlém sadu, v pokřiveném ovocném stromě, který tu ještě vzdoruje větru, slyšíte ozvěny lidského života, který se ztratil – ale ne docela. Jsou místa, která z map zmizela, ale nikdy nezmizela z
Mřížkový koláč
nejsemsama.cz
Mřížkový koláč
Meruňky můžete nakombinovat i s lesním ovocem. Hodí se k nim i výrazné bylinky, jako je rozmarýn, tymián nebo levandule. Ingredience na 1 kulatou formu: Na těsto: ● 300 g hladké mouky ● 1 vejce ● 1 žloutek ● 150 g másla ● 1 lžička nastrouhané citronové kůry ● 2 lžíce řeckého jogurtu ● 100 g cukru Na dohotovení: ● 800 g meruněk ● 1 skořicový cukr Postup: Do mísy nasypte mouku, cukr a citronovou kůru. Přidejte
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Fenomén „divokých mužů“ ve středověké mytologii: Byli to přežívající neandrtálci?
epochalnisvet.cz
Fenomén „divokých mužů“ ve středověké mytologii: Byli to přežívající neandrtálci?
Chatrně oblečený venkovan se kradmo ubírá lesem a co chvíli se pozorně rozhlíží. Nedivte se, vydat se v 15. století do lesa pro nějaký ten otop, to byl často i hrdelní zločin. Pak se však stane něco strašného. V lesním přítmí spatří mohutnou postavu s černými rozcuchanými vlasy. Je to snad sám vládce pekla? Ve středověké
Zanevřela Angelina Jolie po rozvodu na muže?
nasehvezdy.cz
Zanevřela Angelina Jolie po rozvodu na muže?
Smutný příběh. Je slavná, a navíc ikona krásy. Přesto herečka Angelina Jolie (51) zůstává opuštěná jako kůl v plotě. Po dramatickém rozvodu s Bradem Pittem (61) v roce 2016, kde nechyběla obvinění z
Viděl někdy někdo Boha? Biblické rozpory ve zjevení Hospodina
epochaplus.cz
Viděl někdy někdo Boha? Biblické rozpory ve zjevení Hospodina
Janovo evangelium jasně tvrdí: „Boha nikdy nikdo neviděl.“ Přesto se ve Starém zákoně objevují pasáže, které tuto premisu zpochybňují, popisujíce osobní setkání s Hospodinem. Jak je možné, že Kniha knih obsahuje tak zjevné rozpory v tak zásadní otázce? Ačkoliv novozákonní Janovo evangelium obsahuje pasáž, kde se doslova říká „Boha nikdy nikdo neviděl,“ (Jan 4:12), některé
Talentovaný Tony Cicoria: Piáno ovládne jako blesk z čistého nebe!
enigmaplus.cz
Talentovaný Tony Cicoria: Piáno ovládne jako blesk z čistého nebe!
Před klavírem sedí zkušený americký hudebník Tony Cicoria (*1952) a vypravuje: „Pamatuji si to, jako by to bylo dnes. V roce 1994 jsem působil jako ortoped v New Yorku. V té době ještě neexistovaly mo
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.
Panák se díval v noci oknem do mého bytu
skutecnepribehy.cz
Panák se díval v noci oknem do mého bytu
Okno protějšího domu bylo zavřené celá léta. Jedné noci se to ale změnilo. Moje zvědavost se mi vymstila. Děsivý pohled strnulé figuríny se mi vrací ve snech doteď. Už dlouhá léta žiju v zapadlé části městského centra. Noci zde jsou však klidné, tiché. Ani na své sousedy jsem si nikdy nemohla stěžovat. I když, byla tu jedna věc,