Domů     Moji rodiče dali přede mnou přednost exmanželovi

Moji rodiče dali přede mnou přednost exmanželovi

5 minut čtení

Když jsem svému manželovi nabízela vlnost, odmítl. Pak mě ošklivě zradil se svou kolegyní z práce.


Vdávala jsem se relativně pozdě, až po třicítce. Další důvod, proč ze mě rodiče nebyli nadšení. Byli by mě rádi viděli pod čepcem mnohem dřív. Naštěstí Štefan pro ně byl přímo ideální chlap.

Někdy jsem se nemohla ubránit pocitu, že ho mají snad dokonce raději, než mě. Otec byl přímo okouzlený, Štefan byl inženýr nástrojař stejně jako on, vlastně v něm našel syna, kterého nikdy neměl.

Ne, že bychom se se Štefanem nějak hádali, ale kdykoli jsme spolu měli nějaký spor, rodiče se pěkně v tichosti postavili na jeho stranu. „Co chceš, vždyť má pravdu“ nebo „Má víc rozumu než ty…“. Tohle jsem slýchala pořád. Ale přesto jsme spolu byli spokojení.

Až na jednu věc. Nějak se nám nedařilo s dětmi. Když mi chyběly dva roky do čtyřicítky, začal na mě Štefan naléhat, abychom zkusili umělé oplodnění.
„Nemáš se čeho bát, vždyť to podstupují každoročně tisíce žen. Uvidíš, že to dopadne dobře…“.

Jenže mě se do toho moc nechtělo. Věděla jsem, že je to proces, který ženě úplně rozhodí hormony a taky psychiku. Bála jsem se. Moje teta z matčiny strany se v laktační psychóze pokusila o sebevraždu.

Zbytek života strávila víceméně po léčebnách a její syn skočil v pětadvaceti z okna kvůli depresím. 
O to umělé těhotenství se se mnou Štefan dohadoval asi půl roku. Pak přestal, ale byl pořád naštvaný nebo smutný.

Když jsem se ptala, co se děje, sváděl to na práci. Nakonec ale kápnul pravdu. „Mrzí mě, že nemáme děti. Uvažoval bych i o adopci, ale pamatuji si, jak jsi mi jednou řekla, že jsi proti. Prostě se mi nějak nedaří zkousnout, že zůstaneme sami.“ Mrzelo mě to.

Strašně. Ale co jsem mohla dělat. Navíc od svého gynekologa jsem věděla, že pravděpodobnost, že bych ještě otěhotněla je vzhledem k mému věku i zdravotnímu stavu pramalá.
„Jestli chceš dítě, měl bys ho mít. Jenže se mnou už to asi nepůjde.

Takže pokud toužíš po rodině, měli bychom se rozejít.“. 
Nic se mi neříkalo tak těžko, ale chtěla jsem být fér. Nedokážu ani popsat, jak moc se mi ulevilo, když mě Štefan objal a řekl, že beze mě být nechce.
Jenže se vlastně nic nezměnilo.

Špatná nálada ho pronásledovala pořád, taky začal víc času trávit mimo domov. Měla jsem strach, co s námi bude. Ovšem můj manžel se rozhovorům na tohle téma úspěšně vyhýbal.
A pak, jednou v neděli odpoledne z něj vypadlo, že by si se mnou potřeboval promluvit.

Z toho, jak mi to oznámil, mi nebylo dobře. Bylo jasné, že jde o něco vážného.
„Víš jak jsi mi řekla, že kdybych chtěl rodinu, můžeme se rozejít…“, začal, „nikdy mi by mě nenapadlo, že k tomu dojde. Ale sama víš, že nám to v poslední době moc neklapalo.

Víš jak jsem mluvil o Elišce, té nové kolegyni… Bránil jsem se tomu, ale zamiloval jsem se do ní. Ona je mladá, ještě můžeme mít rodinu… Neboj se, nechám ti byt, zařídím, abys na tom nebyla po rozvodu hůř.

Ale měla jsi pravdu, já rodinu skutečně chci…“ 
Zatmělo se mi před očima. Překrucoval má slova, klamal mě a přitom si chystal cestičku pryč. Byl to šok. A další mě čekal.

Když jsem se po pár dnech trochu uklidnila, vypravila jsem se k rodičům, abych jim tu jobovku nějak šetrně oznámila.
„No, my to s tatínkem vlastně víme…“, šokovala mě máma. „On nám to Štefa řekl už před týdnem.

Nevím, co tomu řekneš, ale protože nemá kde bydlet, tak jsme mu nabídli podkroví tady u nás. Říkala jsem si, že ty z bytu asi nebudeš chtít, když jsi ho tak zařizovala…“
Cítila jsem se zrazená a ponížená. Co si ti naši mysleli? Já přeci byla jejich dcera.

Jenže hádat jsem se nechtěla. Měli ho rádi. Třeba to bude jen na čas, blesklo mi hlavou. 
Po rozvodu jsem se k našim moc nehrnula. Občas jsem zašla s mámou na oběd, někdy jsem se stavila za tátou na kafe.

Dávala jsem si hlavně dobrý pozor, abych se nepotkala se svým ex.
Jednoho dne jsem si všimla, že je pokácených pár stromů v zahradě. Trochu mě zamrzelo, že se mě naši ani nezeptali, než je nechali podříznout.


„Co že jste se do tak najednou pustili?“, zeptala jsem se mámy. Chvilku se ošívala. „No, víš… to vlastně chtěli Štefan s Eliškou, koruny by jim stínily okno od dětského pokoje…“


„Počkej, jak to myslíš?“, zarazila jsem ji. „Ta jeho cuchta tu bydlí taky“.
„Bydlí, a není to žádná cuchta, je to slušná holka. A teď, když budou mít to miminko…“
Víc jsem vědět nepotřebovala. Zradil mě nejenom vlastní manžel, ale i moji rodiče.

Cítila jsem vztek, trpkost, zklamání i smutek. Tohle jsem si opravdu nezasloužila. Myslela jsem si, že už se nemůžu cítit hůř, když na mě máma spustila jako na malého, žárlivého spratka.

Nevydržela jsem to a utekla jsem domů.
Teď se v podkroví a na zahradě u mých rodičů roztahuje můj ex se svou rodinkou. Máma s tátou jsou z jejich dítěte nadšení. Sice mě pořád zvou, ale připadám si u nich jako páté kolo u vozu. Odstrčená a zrazená.

Přišla jsem tak nejenom o manžela, ale i o rodiče. Navíc mám strach, že i ten domek, co mi slibovali, jsou nakonec schopní přepsat na Štefana. Nikdy bych nevěřila, že je tak poblázní cizí mimino.

Už se mi na to nechce dívat, a tak uvažuji, že se raději seberu a odstěhuju se někam na druhý konec republiky.

Tamara (41), Brněnsko

Související články
5 minut čtení
Když vaší vlastní rodině nestojíte za pozornost, může se objevit cizí duše, která vám rozzáří svět. Sedím na dřevěné lavici před domem. Pamatuje víc než já. Dřív byla nalakovaná světle zelenou barvou, dnes je už oloupaná, plná vrypů a prasklin. Přesto mi připadá krásná. Je mou každodenní společnicí, tak jako dřív bývala knihovna nebo rádio. Už nesedávám dlouho, záda mě bolí a prsty mi občas cuk
2 minuty čtení
Každé úterý chodím do městského parku. Je tam kavárna. Tam jsme sedávaly s kamarádkou. Sedávám tam už sama. Vždy si srovnala šátek, kabelku, brýle. A měla pokaždé připravený nějaký drobný dárek. Kamínek, jablko, lístek se vzkazem. Říkala, že život je mozaika maličkostí a že každá věc má význam, pokud jí ho dáme. Já tehdy nevěřila, že je možné zapomenout na něco velkého. Teď vím, že se člověk mů
3 minuty čtení
Neslyším, ale i ticho má zvláštní sílu. Poslouchám ho každý den, když si sednu ke stolu s hrnkem slabého čaje a dívám se z okna na dvorek. Vždycky jsem měla ráda rána. Ne kvůli východu slunce, ten jsem často zaspala, ale kvůli tomu klidu, který přichází dřív než první hluk ulice. Poslední dva roky je ticho jiné. Přestala jsem slyšet ptačí zpěv. Nejprve jsem si myslela, že ptáci uletěli. Pak jse
3 minuty čtení
Chci se svěřit s něčím, co mě dlouho tíží. Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát o zradě, kterou mi provedla žena, má nejlepší přítelkyně. S Evou jsme se poznaly před třiceti lety v práci. Byly jsme účetní v jedné brněnské firmě, seděly jsme u jednoho stolu, smály se a sdílely vše, od rodinných starostí až po nejtajnější sny o lepším životě. Chtěli jsme podnikat Eva byla svobodná, bez dět
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grenadina z granátových jablek
nejsemsama.cz
Grenadina z granátových jablek
Grenadina je tradiční sirup vyráběný z granátových jablek, nikoli z třešní, jak se mnozí domnívají. Má sladkokyselou chuť a krásnou červenou barvu. Ingredience na 4 sklenice: ● 1 l čerstvé šťávy z granátových jablek ● 100 g cukru ● šťáva z citronu Postup: Do malého hrnce nalijte šťávu a přidejte cukr. Pomalu zahřívejte a míchejte, dokud se cukr zcela nerozpustí, ale nevařte. Přidejte citronovou šťávu, která zvýrazní chuť a prodlouží
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
enigmaplus.cz
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
Ochozy kolem závodního okruhu ve francouzském Le Mans, kde se jezdí známý 24 hodinový závod, jsou plné lidí. V kalendáři je psaný 11. červen roku 1955 a závod byl zhruba před dvěma hodinami odstartová
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
iluxus.cz
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
Za posledních dvacet let se oranžová barva stala synonymem pro potápěčské hodinky značky Omega – nejen díky své vysoké viditelnosti pod vodou, ale i jako výrazný estetický prvek. Tato výrazná barva se
Vana – královna relaxačního prostoru
rezidenceonline.cz
Vana – královna relaxačního prostoru
Na následujících stránkách vám chceme představit tradiční koupelnu v netradičním pojetí. Zařizovací předměty se netísní v malé místnosti bez oken, ale jsou součástí relaxačního prostoru. Opravdovou královnou koupelny se stává vana, volně stojící uprostřed prostoru. Nejenom že je pohodlně přístupná ze všech stran, zároveň dokonale vyniknou její ladné linie. Hitem posledních let se staly tradiční tvary, různé
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
epochaplus.cz
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
Má jednu z nejznámějších tváří přelomu 19. a 20. století. Básníci ji opěvují, spisovatelům je múzou, pro mnohé je ideálem krásy. A nikdo neví, kdo to vlastně je. Zavřené oči a lehký, téměř neznatelný náznak úsměvu. Tak zůstane navždy zapsána do historie. Tvář neznámé dívky, otištěná pravděpodobně do posmrtné masky, visí kolem roku 1900 jako
Tunisko a jeho exotická tvář
epochanacestach.cz
Tunisko a jeho exotická tvář
Tunis není jen pětihvězdičkový hotel a každodenní lenošení na pláži. Tato země nabízí mnohem víc. Většina Čechů jezdí hlavně na Djerbu, do Sousse, Hammametu nebo Nabeulu. Milovníci klidu a historických památek zamíří ale raději do Mahdie. Určitě se vyplatí nezůstávat celý týden jen u hotelu v opojení all inclusive, ale navštívit více různých míst. Mezi ně
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
nasehvezdy.cz
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
Zatímco Daniela Peštová (54) chce problémy řešit a mluvit o nich, její partner Pavol Habera (63) veřejně přiznal, že ho to nezajímá. Podřezal si pod sebou větev a dočká se rozchodu? Následující týd
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
21stoleti.cz
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
Psalo se 28. září 1931. Den, který navždy změnil osud jednoho druhu. V pražské Troji se slavnostně otevřela nová zoologická zahrada. Pro mnohé jen další zábavné místo pro rodinné výlety. Kdo by si teh
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
epochalnisvet.cz
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
Polární stanice Amundsen-Scott je umístěná 100 metrů od jižního pólu. Polárníci zde tráví čas už od roku 1956, kdy první budovy postaví osmnáctičlenná skupina amerického námořnictva.   Od té doby zde léto tráví přes 200 výzkumníků, v zimě je zde jen něco mezi 50 a 90 lidmi. Taky není o co stát, průměrná teplota je přes
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
historyplus.cz
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory. Kraftovi se doslova tají dech. Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, jen namátkou vévodská
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
tisicereceptu.cz
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
Možná jste dosud neobjevili kouzlo kuřecího masa ovoněného pečeným citronem. Teď máte ale příležitost. Ingredience 1 celé kuře 2 cibule 2 celé citrony 5 stroužků česneku hrst tymiánu nebo ro
Moudrá sova mi přináší štěstí
skutecnepribehy.cz
Moudrá sova mi přináší štěstí
Měla jsem krátce před maturitou a byla jsem nervózní. Sova v mém snu mi poradila, na jakou otázku se mám připravit. Ten sen se mi zdál ve škole před maturitou. Seděla jsem na břehu řeky, kam jsem chodívala s dědečkem na ryby. Seděla jsem tam sama, děda byl už po smrti, a mně se v tom snu po