Domů     Konečně jsem zamilovaná
Konečně jsem zamilovaná
4 minuty čtení

Když jsem konečně potkala člověka, kterému jsem uvěřila, nebyla jsem žádná mladice. Bohužel osud mě předurčil k tomu, že jsem skoro celý život žila osamoceně.

František se na mě už z dálky usmívá. Kráčí svižným krokem a v ruce nese kytičku. Nese ji tak nějak samozřejmě, nenuceně, ne jako když ji chlap koupí jen proto, že by se to zrovna slušelo. František je takový celý svůj, obyčejný, přirozený, úžasný mužský.

Dnes jdeme na večeři do naší oblíbené restaurace, ale kdyby řekl, že za hodinu odlétáme třeba na Mars, sbalím se a pojedu s ním kamkoli. Důvěřuju mu totiž a moc ho miluju.

Malé rodinné peklo

S důvěrou já měla odjakživa potíže. Není také divu. V naší rodině to vřelo od mého dětství. Nevím, proč spolu moji rodiče zůstávali, když se vůbec nemilovali. Máma mi později říkala, že to bylo kvůli mně a mojí sestře, abychom prý vyrůstaly v úplné rodině.

Jenže to nebyla rodina, ale peklo. Postupně jsme se sestrou pronikaly do tajů hádek našich rodičů. Odhalovaly jsme ty neustálé lži a podrazy, které jeden na druhého osnovali. A lhali neustále také nám. O všem.

Zakřiknutá a nedůvěřivá

Věčné rodinné konflikty mě velmi poznamenaly. Byla jsem ve škole zakřiknutá. Měla jsem sice jednu dobrou kamarádku, ale i k ní jsem přistupovala s nedůvěrou a čekala na to, kdy i ona mě zalže a podrazí. Ještě horší to bylo s kluky.

Neměla jsem o nápadníky nouzi, byla jsem celkem hezká. Jenže já všechny jejich projevy zájmu a komplimenty chápala jako to, že si ze mne dělají legraci, že se mi posmívají, utahují si ze mě.

Ani jednomu z těch hezkých puberťáků jsem nevěřila, že se do mě opravdu za miloval. Do mě? Proč zrovna do mě?

Pouhý kolega z práce

Když jsem pak jako už dospělá pracovala v jedné firmě, začal se kolem mě točit můj kolega. Byl o deset let starší, už rozvedený a tvrdil, že mě miluje. Kamarádka mi radila, ať už konečně přestanu s tou nedůvěřivostí k mužským a prostě do toho vztahu jdu. Chvíli jsem váhala, ale zkusila jsem to.

Konečně vztah

Začala jsem se Zdeňkem chodit. Snažila jsem se být vstřícná a důvěřivá, přesto jsem byla stále ve střehu a čekala nějaký podraz. Ten nepřicházel, zato mě Zdeněk požádal o ruku.

Představa svatby mě zaskočila a já hloupá ji odkládala tak dlouho, až se podraz skutečně dostavil. Zdeněk mi jednoho dne sdělil, že těch mých věčných vytáček už má dost a že si našel někoho jiného. Obrečela jsem to, ale vlastně to nebylo tak hrozné. Přece jsem to čekala a Zdeňka si nepustila tak úplně k srdci.

Chtěla jsem dítě

Pak jsem potkala Romana. Zdálo se, že si docela rozumíme. Byl navíc dost pohledný, ale já ho stejně podezřívala, že si se mnou začal jen tak z rozmaru. Zase tu byla ta hrozná nedůvěra a očekávání toho nejhoršího. Žili jsme spolu dlouhých sedm let.

O svatbě naštěstí nebylo ani řeči, přestože se nám narodila dcera Eliška. Když měla jít do školy, s Romanem jsme se rozešli. Doopravdy jsem ho nemilovala a on potřeboval plnohodnotný vztah. Já ale přece měla ten největší poklad v životě – své dítě.

Sto roků samoty

Eliška rostla jako z vody, odešla z domu a já zůstávala sama. Vlastně jsem sama byla celé její dětství i dospívání. Občas jsem se s někým seznámila, ale byly to takové povrchní vztahy. Pořád jsem si nedokázala připustit, že by mě nějaký chlap vážně miloval.

A ani já se nedokázala do žádného zamilovat. Prostě tam vždy chyběla ta vášeň, ty pověstní motýlci v břiše. Nakonec mi už bylo skoro šedesát a říkala jsem si, že mi mužští mohou vlastně být ukradení.

Žila jsem si docela pěkně, nic moc mi nechybělo a byla jsem v klidu. Až do chvíle, kdy jsem potkala Františka.

Nečekaná smršť citů

Potkali jsme se zcela nečekaně na autobusové zastávce. Pospíchala jsem a dobíhala můj autobus, přitom jsem div nesrazila chlapíka, který šel přede mnou. Byla jsem plná napětí a vzteku, že nestíhám, ale omluvit, jsem se asi musela.

Zabrzdila jsem, otočila se a František se na mě usmál tím svým téměř dětským úsměvem. Podíval jsem se mu zpříma do očí „Moc se omlouvám, promiňte.“

Úplně se mi zatočila hlava. Jako bychom na sebe tím pohledem byli nějak napojení. Autobus mi ujel, ten den jsem už nic nestihla. Ale bylo mi to naprosto fuk. Najednou jsem i já zažila ty pověstné motýlky v břiše. Byla jsem šíleně zamilovaná a jsem dodnes.

Tereza N. (61), Plzeň

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika