Domů     Kamarádka přede mnou tajila svoji rodinu
Kamarádka přede mnou tajila svoji rodinu

Trvalo rok, než se mi kamarádka svěřila se svým velkým tajemstvím. Její bratr i otec byli ve vězení za vraždy a sestra za krádeže.

Novou kamarádku jsem si našla úplně náhodou. V samoobsluze, kam jsem si chodila přivydělávat k invalidnímu důchodu. Pobírala jsem pár tisíc a sotva s tou almužnou vyšla. Do práce jsem ale nesměla, prý se může můj zdravotní strav kdykoli zhoršit.

Trpěla jsem totiž roztroušenou sklerózou a nikdy netušila, s jakou bolestí se ráno probudím.

Padly jsme si do oka

Když jsem se ráno postavila na nohy a zjistila, že je mi celkem přijatelně, byla jsem na celý den šťastná. Mohla jsem dokonce jít i do pár metrů vzdáleného obchodu a tam rovnat zboží do regálu.

Byli vždycky rádi, že mě vidí a zapisovali mi hodiny, které jsem odpracovala. A tak jsem tam někdy byla třeba jen hodinu a někdy celé dopoledne. Paní, která mě mile oslovila a padla mi do oka svým hezkým úsměvem, se stala časem mojí kamarádkou.

Chtěla v tom obchodě taky vypomáhat, ale nakonec z toho sešlo, aniž bych tehdy věděla proč. Bylo to kvůli jejímu trestnímu rejstříku, ale to jsem se dozvěděla až mnohem později.

Hezky jsme si poklábosily

„Paní, taky sháním nějaký přivýdělek,“ oslovila mě a já jí hned všechno vysvětlila a poslala za šéfkou. Druhý den na mě ta moje nová kamarádka, Hanka se jmenovala, čekala před obchodem a prý, zda nezajdeme na kafe.

Šla jsem ráda, také proč ne, doma mě nikdo nečekal. Bylo mi sice trochu divné, proč si Hanka vyhlédla zrovna mě, když jsem byla o hodně starší než ona. Lidé se přece většinou kamarádí spíš se svými vrstevníky, ne? Alespoň já to tak vždycky měla.

Ale udělalo mi to radost, proč zapírat. S Hankou jsme si pěkně poklábosily a domluvily se na další schůzce. „Třeba se uvidíme v obchodě?“ ptala jsem se, ale ona jen zavrtěla hlavou. Prý to asi nevyjde!

Měla jsem ji čím dál raději

Scházely jsme se pravidelně jednou týdně a potom jsem ji pozvala i k sobě domů. Byla milá a skromná. Nic si nenutila, nic ode mě nechtěla. Musím se přiznat, že nějaké malé podezření ve mně přece jen trošičku hlodalo. Co když je zlodějka?

Nebo nějaká podvodnice a bude si chtít půjčit? No, byla jsem vášnivou čtenářkou detektivek a tak mě napadalo leccos. Ale nic špatného se nepotvrdilo. Jednou jsme si jen tak nezávazně povídaly a já se zeptala, zda má nějakou rodinu.

Nikdy totiž o nikom nehovořila. Netušila jsem, ani kde bydlí, přestože ona u mě byla čím dál častěji. Ne, že by se vnucovala. To já ji zvala, abych nebyla tak sama! Měla jsem ji postupem času čím dál raději…

Její přiznání mě šokovalo

„No, radši bych ti to neříkala. Bojím se, že až se o mně něco dozvíš, nebudeš mě už nikdy chtít vidět!“ přiznala upřímně a já pocítila takové zvláštní mrazení na zádech.

Jako když tušíte nějakou pohromu, ale zatím nevíte jakou… Ujistila jsme ji, že cokoliv mi řekne, nezmění to v žádném případě můj vztah k ní. Ale to, co jsem měla za chvíli dozvědět, mě úplně šokovalo! „Hanko, vždyť já vím, jaká jsi.

Od toho jsme přece kamarádky, abychom před sebou nic netajily…“ domlouvala jsem jí, ale hnala mě k tomu spíš moje zvědavost, než cokoliv jiného. „No, víš, můj táta a brácha jsou ve vězení. Už mnoho let a mnoho ještě budou.

Oba dostali dvacet let natvrdo!“ začala, a aniž bych mohla něco říct, pokračovala: „Do těch loupežných vražd, kterých se dopustili, namočili i mojí ségru a tak sedí taky.“

Stýskalo se jí po dětech

Po chvilce váhání pokračovala: „Ani já nebyla nevinná. V base jsem si odpočinula pěkných pět let. Moje děti musely do dětského domova. Neviděla jsem už ani nepamatuji!“ Koukala jsem na ni asi tak, jako bych spadla z višně. Vůbec jsem ohromením neměla co říct!

A tak jsem mlčela jako zařezaná. Myšlenky se mi hlavou honily sem a tam, ale nevydala jsem ze sebe ani hlásku. Hanka se mlčky zvedla a chystala se k odchodu. Zarazila jsme ji na poslední chvíli! „Počkej, neutíkej! Trest sis odseděla a za rodinu nemůžeš.

Co ale budeme dělat s těmi tvými dětmi?“ zeptala jsme se jí, ale už jsem znala odpověď. Pojedeme je společně navštívit, to je jasné!

Jely jsme společně do děcáku

„To bys pro mě udělala? Ale já za nimi nemohu. Ani jsem jim nenapsala. Ony nade mnou zlomily hůl. Nechci jim dělat ostudu. Beze mě jim bude líp!“ kroutila hlavou a potom se usedavě rozplakala. Bylo mi jí líto. Chudák holka. Takový život!

Nechala jsme Hanku plakat a šla přichystat něco k jídlu. S plným žaludkem se lépe přemýšlí. Když se uklidnila a najedla, předložila jsem jí plán. Napíše dětem dopis, kde všechno vysvětlí. Požádá je o odpuštění a potom za nimi pojede. „Doprovodím tě!

Koupíme jim něco hezkého a promluvíš si s nimi!“ přemlouvala jsem ji a ona nakonec kývla. Nebylo to vůbec lehké, ale nakonec se nám to podařilo. Společně jsme se vydaly do dvě stě kilometrů vzdáleného dětského domova.

Zde už na Hanku čekali dva synové, již skoro plnoletí a patnáctiletá Hanička, její dcera. Bála jsem se, že děti budou trucovat, nebo Hance nadávat, ale mýlila jsem se.

Udělala jsem bláznivé rozhodnutí

Po počátečních rozpacích se jí všechny tři děti vrhly do náruče. Tak šťastnou jsem kamarádku nikdy neviděla! „Mami, mami, že si nás vezmeš domů?“ ptaly se děti překotně, ale Hanka mlčela. Bydlela na ubytovně a tam za ní děti nepustí!

Nedalo mi to a navrhla jsem: „A co kdybyste bydleli u mě? Alespoň na nějaký čas. Místa mám dost, tak co!“ Hned další den podala Hanka žádost a já si ji přihlásila k sobě domů. Moc dobře jsem si uvědomovala, jaký je to risk.

Tak lehkomyslná ani bláznivá jsem nebyla. Ale něco mi říkalo, že dělám správnou věc. Trvalo pár měsíců, než k nám mohly děti přijet na víkend. A dalších pár, než mohl proběhnout soud.

Konečně mám rodinu – a velkou

„A je vám známo, z jaké rodiny matka pochází?“ zeptala se sociální pracovnice a zakroutila nesouhlasně hlavou. Byla proti svěření dětí zpět do péče jejich matky.

Ale soudkyně, taková mladá holčina, které by člověk hádal tak dvacet, i když jí muselo být víc, nakonec rozhodla: „Děti se vrátí k matce a sociální pracovnice nad nimi bude vykonávat dohled!“

A tak se stalo. Moje samota vzala během pár dní za své. Po bytě mi pobíhají tři puberťáci a kamarádka, která občas neví, co si s nimi počít.

Na dveře mi každou chvíli klepe sociálka, která vždycky proleze celý byt a nezapomene se podívat ani do lednice, zda máme co jíst. Občas je to velký blázinec, ale nelituji. Mám rodinu a nejsem sama! Občas se prostě vyplatí riskovat a udělat nějakou bláznivou věc…

Svatava N. (55), Brno

Předchozí článek
Další článek
reklama
Související články
1.12.2023
Spíš o tom čteme. Jak někdo neuměl stárnout s noblesou. Já to neviděla, dokud mne všichni neopustili. Jsem žena a ty se chtějí vždy líbit. Nepatřila jsem však mezi ty dámy, které by ve dvaceti nebo i ve třiceti šílely z prvních vrásek. Zde mám genetickou výhodu, v podstatě až ve čtyřiceti jsem si všimla, že tam nějaké ty jemné linky jsou. Možná ale o to horší pro mne bylo zjištění, že už je to
30.11.2023
Padal těžký sníh a blížil se advent, Terezčin už druhý. Splnil se mi sen, chtěla jsem být šťastná, ale cosi mi v tom bránilo. Připadalo mi, že máma neumí odpouštět. Přitom byla silně věřící. Ale nesmiřitelná. „Nesmí mi přes práh,“ sípala. „Už nikdy.“ Smířila jsem se s tím. Byla jsem vzorná dcera, s rodiči jsem se nikdy nedohadovala, brala jsem to tak, že mají vždycky pravdu a tečka. Ale mámin n
26.11.2023
Zamilovat se do přitažlivého profesora, a navíc získat i jeho lásku? To je sen nejedné studentky. Mě se to povedlo, ale zničila jsem si tím život! Už na první přednášce, kterou vedl, jsem se nemohla pořádně soustředit na výklad. Náš profesor byl totiž nejen velice pohledný, ale také neskutečně šarmantní, inteligentní a vtipný. Byla jsem jím naprosto okouzlená. Rozhodla jsem se, že tohoto chlapa
24.11.2023
Slýcháte ty příběhy. Nikdy vás ale nenapadne, že se tragédie jednou může týkat vás. Nechápu, jak může něco budovaného půl století zmizet během pár desítek minut. Jak jsem to popsala v úvodu, takovou situaci jsem viděla ve zprávách mnohokrát. Říkáte si, jaká je to tragédie, když někomu živel vezme vše. Něco i přispějete. Stejně to ale tak neprožíváte, když se to netýká vás. A myslíte si, že vám
24.11.2023
Na tu malou vinárnu v zapadlé uličce mi zbyly jen vzpomínky. Vím, u kterého stolku jsme sedávali i jak se říkalo vrchnímu. Byl mrzutý, zachmuřený začátek prosince, byla jsem ulítaná jako pes a nedokázala pochopit, proč jsem zčistajasna vystoupila o několik stanic dřív, než jsem zamýšlela. Mířila jsem do dárkového obchodu, kde jsem si umínila koupit dceři něco k Vánocům. Na to, abych se procháze
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Kristián Hynek otevřel showroom Zahálka pro nejnáročnější cyklisty
iluxus.cz
Kristián Hynek otevřel showroom Zahálka pro nejnáročnější cyklisty
Kristiána Hynka není třeba milovníkům horské cyklistiky dlouze představovat. Vicemistr světa v maratonu na horských kolech vyměnil závodní kariéru za nespočet aktivit v cyklo branži. Jak sám říká, jde
Za tajemstvími Mléčné dráhy: Desetiletí mise Gaia
epochaplus.cz
Za tajemstvími Mléčné dráhy: Desetiletí mise Gaia
O každém balíčku dat, který tato evropská observatoř odhalí, se mezi astrofyziky mluví jako o „zlatém dolu“ nebo „tsunami“. Nijak nepřehánějí. Gaia už 10 let revolucionizuje vše, co víme o Mléčné dráze. Její úkol se pomalu blíží do finále. Co nás tento hvězdný kartograf naučil o naší galaxii?   Gaia je astrometrická mise. Zabývá se
Vyprosila jsem si na panence Marii zázrak zázraků
skutecnepribehy.cz
Vyprosila jsem si na panence Marii zázrak zázraků
Padal těžký sníh a blížil se advent, Terezčin už druhý. Splnil se mi sen, chtěla jsem být šťastná, ale cosi mi v tom bránilo. Připadalo mi, že máma neumí odpouštět. Přitom byla silně věřící. Ale nesmiřitelná. „Nesmí mi přes práh,“ sípala. „Už nikdy.“ Smířila jsem se s tím. Byla jsem vzorná dcera, s rodiči jsem se nikdy nedohadovala, brala
Vilémovický tis: Svědek tisícileté historie stále roste
epochanacestach.cz
Vilémovický tis: Svědek tisícileté historie stále roste
Tis obecný nebo také tis červený je už od středověku významný strom. Má totiž kvalitní, tvrdé a přitom pružné dřevo, takže si ho oblíbili nejrůznější řemeslníci v čele s výrobci luků. A tak tisy mizely z krajiny a narazit dnes na opravdu hodně starý tis je vzácnost. Ovšem někdy takové štěstí přece jen máme. Zámek ve Vilémovicích na
Jeho děti se s ní nebaví
nasehvezdy.cz
Jeho děti se s ní nebaví
S překvapivým přiznáním přišla zpěvačka Dara Rolins (50)! Ačkoli s bývalým fotbalistou Pavlem Nedvědem (51) randí už více než dva roky, ještě nepoznala jeho děti. Ivana s Pavlem už jsou dospělí a 
Lilkové závitky se sýrem
tisicereceptu.cz
Lilkové závitky se sýrem
Pro milovníky italské kuchyně přinášíme originální recept na zapékané lilkové rolky. Suroviny na 2 porce 1 větší lilek 200 g ricotty 50 g parmezánu 50 g cottage sýru snítka tymiánu snítka r
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Na koho má políčeno?
nasehvezdy.cz
Na koho má políčeno?
Kráska z Ordinace v růžové zahradě natáčela detektivku s kolegou Miroslavem Etzlerem (58). Jmenuje se Kroky vraha. V kuloárech se šeptá, že během práce na televizní inscenaci přeskočila mezi oběma
Skvělý jahodový tvarožník
tisicereceptu.cz
Skvělý jahodový tvarožník
Tvarožník je tuzemskou obdobou italského tiramisu. Ingredience 400 g jahod 120 g piškotů 350 g zakysané smetany 400 g plnotučného tvarohu 2 vanilkové cukry 3 lžíce moučkového cukru 2 lžíce
Šest prstů? Celkem běžná věc!
epochalnisvet.cz
Šest prstů? Celkem běžná věc!
Napočítat na prstech ruky do dvanácti? Ukázat někomu hned čtyři vztyčené prostředníčky současně? Zavázat si jednou rukou tkaničky u bot? Žádný problém pro ty, kterým příroda nadělila prsty navíc. &
Pekelné údolí: Skutečně stavěl místní most samotný čert?
enigmaplus.cz
Pekelné údolí: Skutečně stavěl místní most samotný čert?
Nedaleko majestátní zříceniny hradu Chojnik na polské straně Krkonoš najdeme místo zvané Pekelné údolí. Dnes již nikdo přesně neví, který z jeho pánů chtěl kdysi postavit kamenný most, spojující hrad
Umělá inteligence by mohla rozpoznávat vysoké riziko rakoviny plic u nekuřáků 
21stoleti.cz
Umělá inteligence by mohla rozpoznávat vysoké riziko rakoviny plic u nekuřáků 
Výzkumníci z Centra výzkumu kardiovaskulárních zobrazovacích metod (Massachusetts General Hospital a Harvard Medical School) oznámili vývoj modelu hlubokého učení, který může pomoci identifikovat neku