Domů     Kamarádka přede mnou tajila svoji rodinu
Kamarádka přede mnou tajila svoji rodinu

Trvalo rok, než se mi kamarádka svěřila se svým velkým tajemstvím. Její bratr i otec byli ve vězení za vraždy a sestra za krádeže.

Novou kamarádku jsem si našla úplně náhodou. V samoobsluze, kam jsem si chodila přivydělávat k invalidnímu důchodu. Pobírala jsem pár tisíc a sotva s tou almužnou vyšla. Do práce jsem ale nesměla, prý se může můj zdravotní strav kdykoli zhoršit.

Trpěla jsem totiž roztroušenou sklerózou a nikdy netušila, s jakou bolestí se ráno probudím.

Padly jsme si do oka

Když jsem se ráno postavila na nohy a zjistila, že je mi celkem přijatelně, byla jsem na celý den šťastná. Mohla jsem dokonce jít i do pár metrů vzdáleného obchodu a tam rovnat zboží do regálu.

Byli vždycky rádi, že mě vidí a zapisovali mi hodiny, které jsem odpracovala. A tak jsem tam někdy byla třeba jen hodinu a někdy celé dopoledne. Paní, která mě mile oslovila a padla mi do oka svým hezkým úsměvem, se stala časem mojí kamarádkou.

Chtěla v tom obchodě taky vypomáhat, ale nakonec z toho sešlo, aniž bych tehdy věděla proč. Bylo to kvůli jejímu trestnímu rejstříku, ale to jsem se dozvěděla až mnohem později.

Hezky jsme si poklábosily

„Paní, taky sháním nějaký přivýdělek,“ oslovila mě a já jí hned všechno vysvětlila a poslala za šéfkou. Druhý den na mě ta moje nová kamarádka, Hanka se jmenovala, čekala před obchodem a prý, zda nezajdeme na kafe.

Šla jsem ráda, také proč ne, doma mě nikdo nečekal. Bylo mi sice trochu divné, proč si Hanka vyhlédla zrovna mě, když jsem byla o hodně starší než ona. Lidé se přece většinou kamarádí spíš se svými vrstevníky, ne? Alespoň já to tak vždycky měla.

Ale udělalo mi to radost, proč zapírat. S Hankou jsme si pěkně poklábosily a domluvily se na další schůzce. „Třeba se uvidíme v obchodě?“ ptala jsem se, ale ona jen zavrtěla hlavou. Prý to asi nevyjde!

Měla jsem ji čím dál raději

Scházely jsme se pravidelně jednou týdně a potom jsem ji pozvala i k sobě domů. Byla milá a skromná. Nic si nenutila, nic ode mě nechtěla. Musím se přiznat, že nějaké malé podezření ve mně přece jen trošičku hlodalo. Co když je zlodějka?

Nebo nějaká podvodnice a bude si chtít půjčit? No, byla jsem vášnivou čtenářkou detektivek a tak mě napadalo leccos. Ale nic špatného se nepotvrdilo. Jednou jsme si jen tak nezávazně povídaly a já se zeptala, zda má nějakou rodinu.

Nikdy totiž o nikom nehovořila. Netušila jsem, ani kde bydlí, přestože ona u mě byla čím dál častěji. Ne, že by se vnucovala. To já ji zvala, abych nebyla tak sama! Měla jsem ji postupem času čím dál raději…

Její přiznání mě šokovalo

„No, radši bych ti to neříkala. Bojím se, že až se o mně něco dozvíš, nebudeš mě už nikdy chtít vidět!“ přiznala upřímně a já pocítila takové zvláštní mrazení na zádech.

Jako když tušíte nějakou pohromu, ale zatím nevíte jakou… Ujistila jsme ji, že cokoliv mi řekne, nezmění to v žádném případě můj vztah k ní. Ale to, co jsem měla za chvíli dozvědět, mě úplně šokovalo! „Hanko, vždyť já vím, jaká jsi.

Od toho jsme přece kamarádky, abychom před sebou nic netajily…“ domlouvala jsem jí, ale hnala mě k tomu spíš moje zvědavost, než cokoliv jiného. „No, víš, můj táta a brácha jsou ve vězení. Už mnoho let a mnoho ještě budou.

Oba dostali dvacet let natvrdo!“ začala, a aniž bych mohla něco říct, pokračovala: „Do těch loupežných vražd, kterých se dopustili, namočili i mojí ségru a tak sedí taky.“

Stýskalo se jí po dětech

Po chvilce váhání pokračovala: „Ani já nebyla nevinná. V base jsem si odpočinula pěkných pět let. Moje děti musely do dětského domova. Neviděla jsem už ani nepamatuji!“ Koukala jsem na ni asi tak, jako bych spadla z višně. Vůbec jsem ohromením neměla co říct!

A tak jsem mlčela jako zařezaná. Myšlenky se mi hlavou honily sem a tam, ale nevydala jsem ze sebe ani hlásku. Hanka se mlčky zvedla a chystala se k odchodu. Zarazila jsme ji na poslední chvíli! „Počkej, neutíkej! Trest sis odseděla a za rodinu nemůžeš.

Co ale budeme dělat s těmi tvými dětmi?“ zeptala jsme se jí, ale už jsem znala odpověď. Pojedeme je společně navštívit, to je jasné!

Jely jsme společně do děcáku

„To bys pro mě udělala? Ale já za nimi nemohu. Ani jsem jim nenapsala. Ony nade mnou zlomily hůl. Nechci jim dělat ostudu. Beze mě jim bude líp!“ kroutila hlavou a potom se usedavě rozplakala. Bylo mi jí líto. Chudák holka. Takový život!

Nechala jsme Hanku plakat a šla přichystat něco k jídlu. S plným žaludkem se lépe přemýšlí. Když se uklidnila a najedla, předložila jsem jí plán. Napíše dětem dopis, kde všechno vysvětlí. Požádá je o odpuštění a potom za nimi pojede. „Doprovodím tě!

Koupíme jim něco hezkého a promluvíš si s nimi!“ přemlouvala jsem ji a ona nakonec kývla. Nebylo to vůbec lehké, ale nakonec se nám to podařilo. Společně jsme se vydaly do dvě stě kilometrů vzdáleného dětského domova.

Zde už na Hanku čekali dva synové, již skoro plnoletí a patnáctiletá Hanička, její dcera. Bála jsem se, že děti budou trucovat, nebo Hance nadávat, ale mýlila jsem se.

Udělala jsem bláznivé rozhodnutí

Po počátečních rozpacích se jí všechny tři děti vrhly do náruče. Tak šťastnou jsem kamarádku nikdy neviděla! „Mami, mami, že si nás vezmeš domů?“ ptaly se děti překotně, ale Hanka mlčela. Bydlela na ubytovně a tam za ní děti nepustí!

Nedalo mi to a navrhla jsem: „A co kdybyste bydleli u mě? Alespoň na nějaký čas. Místa mám dost, tak co!“ Hned další den podala Hanka žádost a já si ji přihlásila k sobě domů. Moc dobře jsem si uvědomovala, jaký je to risk.

Tak lehkomyslná ani bláznivá jsem nebyla. Ale něco mi říkalo, že dělám správnou věc. Trvalo pár měsíců, než k nám mohly děti přijet na víkend. A dalších pár, než mohl proběhnout soud.

Konečně mám rodinu – a velkou

„A je vám známo, z jaké rodiny matka pochází?“ zeptala se sociální pracovnice a zakroutila nesouhlasně hlavou. Byla proti svěření dětí zpět do péče jejich matky.

Ale soudkyně, taková mladá holčina, které by člověk hádal tak dvacet, i když jí muselo být víc, nakonec rozhodla: „Děti se vrátí k matce a sociální pracovnice nad nimi bude vykonávat dohled!“

A tak se stalo. Moje samota vzala během pár dní za své. Po bytě mi pobíhají tři puberťáci a kamarádka, která občas neví, co si s nimi počít.

Na dveře mi každou chvíli klepe sociálka, která vždycky proleze celý byt a nezapomene se podívat ani do lednice, zda máme co jíst. Občas je to velký blázinec, ale nelituji. Mám rodinu a nejsem sama! Občas se prostě vyplatí riskovat a udělat nějakou bláznivou věc…

Svatava N. (55), Brno

Předchozí článek
Další článek
reklama
Související články
12.5.2024
Můžete se rozhádat, na řadu let ztratit. Pravé přátelství však vydrží. To naše s Danou však mělo velké šrámy. Bylo to ve školce. Pamatuji, jak jsem měla lakovky a ta copatá blondýnka mi je záviděla. Schválně mi šlapala na nohu zablácenou botou. Tehdy jsme se pohádaly. Ale pak jsme se potkaly i ve škole, a jelikož jsme se znaly, nějak jsme se skamarádily. Nerozlučné kámošky od školy V prvn
12.5.2024
Vdávala jsem se v 25 letech a už tehdy mi říkali, že si to mám rozmyslet. Můj nastávající byl prchlivý a podezíravý. Já si ale myslela, že nám to vydrží navěky. Když dnes vidím u své dcery, kolik mají dnešní holky dostupných informací, trochu závidím. Dnes a denně čtu příběhy o ženách, které trpěly pod drobnohledem žárlivce. Začíná to skoro vždy stejně, tak jako kdysi u mne, jenže já to nemo
4.5.2024
Stejně jako máma jsem byla posedlá vzhledem. U ní jsem to nenáviděla, a přitom jsem dusila svoji dceru. Moje matka měla štěstí, že se vdala za úspěšného muže. Můj otec vydělával dost peněz, takže ona mohla být doma a starat se o sebe. Zastávala názor, že žena musí být prostě krásná. Tento styl výchovy jsem převzala od ní i já, ačkoli jsem to nenáviděla. Jak se to stalo? Snadno. „Nepoveden
3.5.2024
Tereza je naše vymodlené dítě. Dlouho se nám nedařilo počít, ale nakonec se na nás usmálo štěstí. I když pak se od nás zase odvrátilo. S Vláďou jsme se seznámili, když nám bylo už 35 let. Oba jsme toužili po rodině, ale před tím jsme nenašli vhodné partnery. Osudový muž Vláďa Jakmile jsme narazili na sebe, oba jsme věděli, že to je přesně ono. Proto jsme ani neotáleli a dohodli jsme se, ž
2.5.2024
Po smrti nevlastního otce se stalo to nejhorší, co mě mohlo potkat. Dědictví zasáhlo do mého života nelítostně, ten domek jsem musela rychle opustit. Nevlastního otce jsem měla moc ráda. Maminka si ho vzala, když mi bylo pět let. Vycházela jsem s ním dokonce lépe než s mámou. Spolu pak měli syna Vojtu. Máma Vojtu rozmazlovala a stavěla nás proti sobě. Byla jsem ráda, když jsem vypadla po učňáku
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zámek Červená Lhota: Jméno podle ďábelské legendy
epochanacestach.cz
Zámek Červená Lhota: Jméno podle ďábelské legendy
Pohádková krása zrcadlená ve vodní hladině! Vodní hrady a zámky zrcadlící se na hladině bývaly nedobytnými baštami i pohodlnými luxusními šlechtickými sídly a dnes jsou perlami české krajiny, za kterými putují statisíce turistů. A snad nejvýraznější mezi nimi je zámek Červená Lhota. Jméno podle ďábelské legendy Pro to, aby se jejich tvrz změnila ve vodní,
Automatické mlýny: K chrámu moderní architektury patří 212 klíčů
historyplus.cz
Automatické mlýny: K chrámu moderní architektury patří 212 klíčů
Bývaly doby, kdy architekti dokázali i obyčejným funkčním továrnám vtisknout eleganci výstavných zámků. Pardubice jeden takový skvost mají, a dokonce si ho v posledních letech vycizelovaly k dokonalosti. Umění, které mele Na břehu řeky Chrudimky v Pardubicích stával mlýn už v roce 1586. Na počátku 20. století však mlynářské konkurenci v oblasti vládnou bratři Egon (1871–1932) a Karel (1879–1944) Winternitzovi,
Perlové týdny Halada prezentují raritní šperky
iluxus.cz
Perlové týdny Halada prezentují raritní šperky
Právě probíhající „Perlový týden“ překvapil fantastickým náhrdelníkem značky Mikimoto. Ten bude možné vidět až do neděle v pražském butiku v ulici Na Příkopě, následně se všemi ostatními šperky poputu
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Pružné tělo v 50+? Je to snadné…
nejsemsama.cz
Pružné tělo v 50+? Je to snadné…
Bolí vás svaly a klouby, ládujete do sebe pilulky tišící bolest, a nic nezabírá? Chce to změnu… Vyčleňte si jen pár minut denně na protažení celého těla, a budete se cítit jako znovuzrozená. Protažení trapéz Tento cvik můžete provádět vsedě i vestoje, dodržet musíte jen zcela rovná záda. Jednou rukou přitáhněte hlavu k rameni, druhé rameno se
Podmořský monument Jonaguni: Jde o pozůstatky bájného kontinentu Mu?
enigmaplus.cz
Podmořský monument Jonaguni: Jde o pozůstatky bájného kontinentu Mu?
Jonaguni je ostrov náležející do japonské prefektury Okinawa. Poblíž něj leží pod mořskou hladinou gigantické kamenné bloky, které připomínají obrovské terasy se schodišti vytesanými do kamene. Odhadu
Když může Prachař, koketuje i ona
nasehvezdy.cz
Když může Prachař, koketuje i ona
Herečka Sara Sandeva (26) ze seriálu Jedna rodina to s Jakubem Prachařem (40) zřejmě nemá jednoduché! Že by jí už docházela trpělivost? Ještě než se dali dohromady, říkalo se, že není krásné ženy, k
Tajný tunel pod brooklynskou synagogou: Kdo ho vybudoval a proč?
epochalnisvet.cz
Tajný tunel pod brooklynskou synagogou: Kdo ho vybudoval a proč?
Bizarní skandál na začátku tohoto roku otřásá židovskou komunitou v New Yorku. Pod historickou synagogou je objeven tajný podzemní tunel vedoucí do suterénu prázdného obytného domu. O jeho původu a účelu se hned po odhalení rozhoří divoké spekulace. Sloužil k obchodování s dětmi nebo k jiným nezákonným činnostem, jak tvrdí konspirační teoretikové?   V polovině
Tagliatelle s bazalkovým pestem
tisicereceptu.cz
Tagliatelle s bazalkovým pestem
Tagliatelle představují dlouhé široké nudle. Seženete je v každém supermarketu. A nejlépe chutnají právě s pestem. Ingredience 1 balení těstovin tagliatelle dvě hrsti čerstvé bazalky 6 lžic ol
Naše Galaxie je domovem myriád bludných světů
21stoleti.cz
Naše Galaxie je domovem myriád bludných světů
Země a jejích sedm sestřiček se od svého zrodu drží pomyslných máminých sukní. Možná se jejich orbity v minulosti měnily, možná pohltily některé ze svých sourozenců, ale z dálky Sluneční soustava půso
Musím zachránit manželství!
skutecnepribehy.cz
Musím zachránit manželství!
Krásně jsme si žili, v klidu a pohodě. Vůbec by mě nenapadlo, že se můj život najednou zvrátí do nejistoty a emocí. Můj manžel Petr je velmi šikovný zahradník. Proto se před pěti lety rozhodl, že si založí firmu, aby měl ještě nějaké peníze ke klasickému platu navíc. Jsme manželé už mnoho let. Zamilovali jsme
Co potkalo planety na vesmírné cestě?
epochaplus.cz
Co potkalo planety na vesmírné cestě?
Bylo jednou jedno Slunce a mělo osm dětí. Jejich jména všichni známe. Mají ale něco společného s lidmi? I když už jsou to dnes dospělé planety, životem si nesou následky svého divokého dětství. Příběh se začíná psát před 4,6 miliardami let. Okolo právě vznikající hvězdy se vytvoří rotující prachoplynný disk. Částice v něm se začnou srážet