Domů     Rodina mi všechno vyčítá
Rodina mi všechno vyčítá
5 minut čtení

Celodenní a hlavně celonoční péči o nemohoucího bratra jsem přestala zvládat. Dala jsem ho do ústavu, kde se mu věnují, ale rodina mi to má za zlé!

Až donedávna jsem si žila celkem spokojeným životem. Dospělé děti, spokojené manželství a slušně placené zaměstnání. Co víc bych si mohla přát? Se svým jediným bratrem jsem měla také hezký vztah, i když jeho manželku jsem zrovna nemusela. Nechtěla děti, přestože po nich můj brácha vždycky moc toužil.

Byl víc u nás než doma

O to víc se Bohdan věnoval mým dětem. Byl jim víc, než jen strýcem. S mými kluky chodil na kluziště a dokonce i jezdil pod stan. Měli ho rádi snad víc, než vlastního otce. Což také můj manžel dost těžce nesl.

Ale musel uznat, že když je stále v práci, těžko může mít se syny nějaký hlubší vztah. Nakonec byl rád, že někoho mají. A já taky! Časem pobýval Bohdan víc u nás, než u sebe doma.

S manželkou mu to klapalo čím dál méně a tak nebylo pro nikoho velkým překvapení, když požádala ta jeho nádhera o rozvod. Trochu se kočkovali o majetek, ale nakonec se rozvedli celkem rychle. Možná proto, že Bohdan ustoupil a nechal jí všechno, co požadovala. Hlavně byt, o ten šlo nejvíc.

Skamarádil se i s manželem

Nabídla jsem bratrovi, aby se nastěhoval k nám, vždyť jsme měli dva volné pokoje po synech, tak co. On přijal moji nabídku s nadšením a od té doby jsme si žili spokojeně ve třech.

Na stará kolena se Bohdan hodně sblížil i s mým manželem a stali se z nich nerozluční parťáci. „Konečně mám s kým chodit do hospody!“ liboval si manžel tak trochu z legrace. Vždycky si dal jen jedno točené a zase šel domů. Prý, co by si pořád s kým povídal!

V tom byl můj bratr úplně stejný. A tak si ti dva brouci stavěli doma obrovský model železnice s několika vláčky a byli spokojení. Právě u toho modelářství se z ničeho nic projevila bratrova nemoc. Přišla jako blesk z čistého nebe!

Nemoc postupovala rychle

„Mně to dneska nějak nejde. Všechno mi padá z rukou,“ postěžoval si, když lepil nějaké nádražíčko, či co. Nad svojí indispozicí mávl rukou, ale další den to bylo horší a do týdne se jeho stav zhoršil natolik, že musel vyhledat lékaře.

Ke svému i našemu zděšení si vyslechl po několika vyšetřeních neúprosnou diagnózu. Trpěl nějakou nemocí, která měla vést až k úplnému ochrnutí! Zprvu jsem myslela, že doktoři přehánějí, což podle mého rádi dělají, aby lidi vystrašili.

Ale nemoc postupovala tak rychle, že jsme se jí ani nestačili přizpůsobovat. Neuplynuly ani dva měsíce a z bratra se stal ležák. Starala jsem se o něho nejlépe, jak jsem dovedla, ale péče o tak velkého a skoro nehybného chlapa byla velmi vysilující.

Nikdo mě nechápal

„Mami, my ti pomůžeme!“ slibovali kluci, ale jejich občasná návštěva mě nevytrhla. Bratra jsem krmila, myla, česala a také mu četla, protože sledování televize ho vysilovalo. Měl totiž i oči bolavé, chudák. Takhle to šlo půl roku a bratrův stav se nelepšil.

Začala mě bolet záda tak, že jsem musela na neschopenku. Z ní jsem plynule přešla do předčasného důchodu. Abych se mohla i nadále starat o bratra. „Já už to nezvládnu,“ posteskla jsem si jednou, ale manžel mě nepodpořil.

Přitom sám se o svého švagra skoro nestaral. Prý nesnese ten pohled na něho, jak trpí! Ani synové mě nijak nešetřili.

Všechno mě bolelo

„No mami, přece bys nedala strejdu někam do ústavu. To bys neudělala!“ divil se starší Péťa a ten mladší Zdeněk, byl ještě radikálnější: „No to jestli uděláš, nepromluvím na tebe do smrti ani slovo!

Za to všechno, co strejda pro nás dělal!“ V noci jsem si často poplakala. Neměla jsem nikde zastání. Nikdo nechápal, že už celodenní péči nezvládám. A že nezvládám ani bolesti, které mě sužovaly čím dál víc.

Brzy ráno, když jsem spěchala nakoupit, než se bratr vzbudí, jsem úplně náhodou potkala jeho bývalou ženu. Tvářila se na mě celkem vstřícně. Také aby ne, když získala mojí zásluhou byt.

Švagrová mi otevřela oči

„Jak se máš?“ zeptala se, asi jen aby řeč nestála. Já, jak jsem byla plná hořkosti, si jí postěžovala. Ona ale jen pokrčila rameny: „Ty jsi byla vždycky hloupá. Dej Bohdana do léčebny. Bude mít péči i rehabilitaci.

Přece se nemusíš úplně zničit!“ Její slova byla krutá, ale pravdivá. Vždyť po mě nemůže nikdo chtít, abych také onemocněla! A tak jsme nechala převézt bratra do nemocnice a později do léčebny. Má péči a já ho chodím navštěvovat.

Moji kluci se mnou nemluví a manžel téměř také ne. Je mi to líto, ale nešlo to jinak!

Eva K. (56), Znojmo

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může