Domů     Rodina mi všechno vyčítá
Rodina mi všechno vyčítá
5 minut čtení

Celodenní a hlavně celonoční péči o nemohoucího bratra jsem přestala zvládat. Dala jsem ho do ústavu, kde se mu věnují, ale rodina mi to má za zlé!

Až donedávna jsem si žila celkem spokojeným životem. Dospělé děti, spokojené manželství a slušně placené zaměstnání. Co víc bych si mohla přát? Se svým jediným bratrem jsem měla také hezký vztah, i když jeho manželku jsem zrovna nemusela. Nechtěla děti, přestože po nich můj brácha vždycky moc toužil.

Byl víc u nás než doma

O to víc se Bohdan věnoval mým dětem. Byl jim víc, než jen strýcem. S mými kluky chodil na kluziště a dokonce i jezdil pod stan. Měli ho rádi snad víc, než vlastního otce. Což také můj manžel dost těžce nesl.

Ale musel uznat, že když je stále v práci, těžko může mít se syny nějaký hlubší vztah. Nakonec byl rád, že někoho mají. A já taky! Časem pobýval Bohdan víc u nás, než u sebe doma.

S manželkou mu to klapalo čím dál méně a tak nebylo pro nikoho velkým překvapení, když požádala ta jeho nádhera o rozvod. Trochu se kočkovali o majetek, ale nakonec se rozvedli celkem rychle. Možná proto, že Bohdan ustoupil a nechal jí všechno, co požadovala. Hlavně byt, o ten šlo nejvíc.

Skamarádil se i s manželem

Nabídla jsem bratrovi, aby se nastěhoval k nám, vždyť jsme měli dva volné pokoje po synech, tak co. On přijal moji nabídku s nadšením a od té doby jsme si žili spokojeně ve třech.

Na stará kolena se Bohdan hodně sblížil i s mým manželem a stali se z nich nerozluční parťáci. „Konečně mám s kým chodit do hospody!“ liboval si manžel tak trochu z legrace. Vždycky si dal jen jedno točené a zase šel domů. Prý, co by si pořád s kým povídal!

V tom byl můj bratr úplně stejný. A tak si ti dva brouci stavěli doma obrovský model železnice s několika vláčky a byli spokojení. Právě u toho modelářství se z ničeho nic projevila bratrova nemoc. Přišla jako blesk z čistého nebe!

Nemoc postupovala rychle

„Mně to dneska nějak nejde. Všechno mi padá z rukou,“ postěžoval si, když lepil nějaké nádražíčko, či co. Nad svojí indispozicí mávl rukou, ale další den to bylo horší a do týdne se jeho stav zhoršil natolik, že musel vyhledat lékaře.

Ke svému i našemu zděšení si vyslechl po několika vyšetřeních neúprosnou diagnózu. Trpěl nějakou nemocí, která měla vést až k úplnému ochrnutí! Zprvu jsem myslela, že doktoři přehánějí, což podle mého rádi dělají, aby lidi vystrašili.

Ale nemoc postupovala tak rychle, že jsme se jí ani nestačili přizpůsobovat. Neuplynuly ani dva měsíce a z bratra se stal ležák. Starala jsem se o něho nejlépe, jak jsem dovedla, ale péče o tak velkého a skoro nehybného chlapa byla velmi vysilující.

Nikdo mě nechápal

„Mami, my ti pomůžeme!“ slibovali kluci, ale jejich občasná návštěva mě nevytrhla. Bratra jsem krmila, myla, česala a také mu četla, protože sledování televize ho vysilovalo. Měl totiž i oči bolavé, chudák. Takhle to šlo půl roku a bratrův stav se nelepšil.

Začala mě bolet záda tak, že jsem musela na neschopenku. Z ní jsem plynule přešla do předčasného důchodu. Abych se mohla i nadále starat o bratra. „Já už to nezvládnu,“ posteskla jsem si jednou, ale manžel mě nepodpořil.

Přitom sám se o svého švagra skoro nestaral. Prý nesnese ten pohled na něho, jak trpí! Ani synové mě nijak nešetřili.

Všechno mě bolelo

„No mami, přece bys nedala strejdu někam do ústavu. To bys neudělala!“ divil se starší Péťa a ten mladší Zdeněk, byl ještě radikálnější: „No to jestli uděláš, nepromluvím na tebe do smrti ani slovo!

Za to všechno, co strejda pro nás dělal!“ V noci jsem si často poplakala. Neměla jsem nikde zastání. Nikdo nechápal, že už celodenní péči nezvládám. A že nezvládám ani bolesti, které mě sužovaly čím dál víc.

Brzy ráno, když jsem spěchala nakoupit, než se bratr vzbudí, jsem úplně náhodou potkala jeho bývalou ženu. Tvářila se na mě celkem vstřícně. Také aby ne, když získala mojí zásluhou byt.

Švagrová mi otevřela oči

„Jak se máš?“ zeptala se, asi jen aby řeč nestála. Já, jak jsem byla plná hořkosti, si jí postěžovala. Ona ale jen pokrčila rameny: „Ty jsi byla vždycky hloupá. Dej Bohdana do léčebny. Bude mít péči i rehabilitaci.

Přece se nemusíš úplně zničit!“ Její slova byla krutá, ale pravdivá. Vždyť po mě nemůže nikdo chtít, abych také onemocněla! A tak jsme nechala převézt bratra do nemocnice a později do léčebny. Má péči a já ho chodím navštěvovat.

Moji kluci se mnou nemluví a manžel téměř také ne. Je mi to líto, ale nešlo to jinak!

Eva K. (56), Znojmo

Související články
5 minut čtení
Když můj bratr přišel před důchodem o práci, oznámil nám něco nevídaného. Muž, který celý život bloudil i po známých cestách, se rozhodl živit řízením auta! Když mi bratr Oldřich oznámil, že bude vozit lidi, málem jsem se rozesmála. Vždyť celý život odmítal jet autem i na dovolenou, protože neměl orientační smysl. Navigaci považoval za nesmysl a při cestě do Ostravy kdysi skončil u Kladna. Jenž
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud