Kamarád Kryštof to s ženskými neumí. Všechny ho vysávají jako štěnice a on jim plní veškerá jejich přání. Stojí ho to peníze i zdraví, ale on si nedá říct.
Kryštof je můj kamarád už od střední školy. Chvilku jsme spolu dokonce chodili,ale oba jsme rychle přišli na to, že nám to víc jde jako přátelům. Byli jsme nerozlučná dvojka, vídali jsme se i po maturitě každou chvíli, i když jsme každý žili někde jinde. Já po střední škole vystřídala několik pracovních míst i chlapů. Nakonec jsem si, shodou okolností ve stejný den, našla v šestadvaceti svou životní lásku i zaměstnání, v kterém už jsem měla vydržet. Zdeněk se Kryštofovi líbil a můj nastávající měl dost rozumu, aby na mého kamaráda nežárlil. Bylo mu jasné, že jsme jako bratr se sestrou a nikdy to nebude jinak.
Konečně si někoho našel
Zatímco mě se dařilo, vdala jsem se, narodila se nám dcera a pak syn, Kryštof byl pořád sám. Občas se kolem něj nějaká slečna motala, ale nikdy to nevydrželo moc dlouho. Pravdou je, že to s holkama moc neuměl. V dětství to neměl lehké, u nich doma to bylo takové divné. Byl dost nedůvěřivý a bál se závazků. Rádi bychom mu se Zdenkem pomohli, ale jako dohazovači jsme nebyli zrovna obratní. Pár let po třicítce sbalila Kryštofa Stáňa. Dělala pokladní v supermarketu na kraji města. Jak se jí to povedlo, to nám bylo záhadou. Každopádně to s Kryštofem uměla tak dobře, že se dostala dál, než kterákoliv jiná slečna, s kterou chodil. Já z ní neměla úplně dobrý pocit, ale když si ze mě Zdeněk utahoval, že v mých očích nebude pro Kryštofa dobrá žádná ženská, nechala jsem si pochybnosti pro sebe. Svatbu měli ti dva hezkou, ženich byl očividně šťastný, i když trochu zaskočený. Nevěstě to moc slušelo a vypadalo to, že je na ženicha náležitě pyšná. My jsme byli rádi, že Kryštof konečně někoho má.
Jen lenošila a tloustla
Život není nikdy bez mráčku. I já a Zdeněk jsme měli problémy. Vždycky jsem se chodila vybrečet ke Kryštofovi a on se zase na oplátku svěřoval mě. Tak jsem mohla sledovat, jak se z jeho zbožňované Stáničky vyklubala uštěkaná potvora, která se vyžívala v komandování a nechtělo se jí pracovat. Je pravda, že Kryštof je dokázal v pohodě uživit oba. Jenže ona nepracovala ani doma. Navíc příšerně ztloustla. I přesto ale mého nejlepšího kamaráda ani nenapadlo, že by se s manželkou rozvedl. Podle mě měl strach, že by mohl zůstat sám. Když nám minula čtyřicítka, já měla pocit, že zažívám nejlepší léta svého života. Děti už byli velké, se Zdeňkem jsme do sebe byli znova zamilovaní. Ale Kryštofovi se tak dobře nedařilo. Stáňa byla čím dál tím nepříjemnější. Navíc, jak se nám Kryštof jednou u vína svěřil, s ním úplně přestala spát. Když jsme se ho opatrně zeptali na rozvod, jen vrtěl hlavou. Prý by to bylo po těch všech letech komplikované, i když nemají děti. A právě tehdy do něj začal můj muž vandrovat, že by si měl najít nějakou milenku.
Mrzelo nás, že není šťastný
Kryštof se tomu samozřejmě nejdřív bránil, jenže pak v něm ta myšlenka začala hlodat a rozebíral ji se mnou ze všech stran. Nejsem člověk, který by nějak fandil nevěře. Jenže v jeho případě by snad ani o nevěru nešlo. Manželství se Stáňou bylo už dávno mrtvé a on by si zasloužil trochu štěstí. Problémem byl ale jeho vkus na ženy. Jakoby měl radar na potvory, kterým děla dobře chlapa využívat. Když jsme ho se Zdeňkem seznámili s nějakou naší kamarádkou, hodnou a slušnou, tak si sice třeba dobře popovídali, jenže z toho stejně nebylo nic. Už nám táhlo na padesát a vypadalo to, že Kryštof zůstane zaseknutý v nefunkčním manželství a do konce života už ho čeká jen sekýrování, žádná láska a žádný sex. Jenže pak se objevila Madla. Jak se seznámili, to jsme se vlastně nikdy nedozvěděli, Kryštof to vyprávěl pokaždé jinak. Jisté je, že ze dne na den úplně rozkvetl. Nemohli jsme se dočkat, až se s Madlou seznámíme. Popravdě řečeno jsme byli z té tělnaté užvaněné dámy zahalené v batikovaném hábitu poněkud překvapení. Moc chytrá nebyla, ale na všechno měla svůj vlastní názor a samozřejmě ten nejlepší. Na mě navíc dost nepříjemně zapůsobilo, jak pomlouvala svého muže. Ke všemu totiž byla ještě vdaná.
Přáli bychom mu něco lepšího
Nechtěli jsme Kryštofovi kazit radost. Ale když odešli, jen jsme se na sebe podívali. Na nás na oba zapůsobila Madla hodně podezřele. Rozebírali jsme ty dva snad tři hodiny. „Podívej, to je jednoduché,“ prohlásil nakonec Zdeněk „Kryštof byl celá léta sice ženatý, ale vlastně sám a bez sexu. Je úplně jedno, jaká je, hlavně že s ním spí a neječí na něj. Přejme mu to. Hlavně aby z toho nezblbnul.“
Nevíme, jak dlouho to vydrží
Jenže právě to se naneštěstí stalo. Kromě toho, že celá léta otročil na baráku manželce, musel ještě skákat kolem milenky. Byl to zápřah, Madla každou chvíli potřebovala něco odvézt, opravit, s něčím pomoci, nechala se od Kryštofa i „sponzorovat“. S obavami jsme se Zdeňkem sledovali, jak je náš kamarád čím dál tím utahanější a strhanější. Chtěli jsme, aby našel někoho,kdo ho bude mít rád a nakonec skončil s potvorou, která si nezadá s jeho ženou. Rádi bychom mu pomohli, jenže jak přijde řeč na rozchod, dívá se na nás jako na nepřátele. Jenže když to takhle půjde dál, bojíme se, že skončí s infarktem nebo v blázinci.
Kateřina (53), Humpolec
