Domů     Advent jsme s dcerkou strávily v azylovém domě
Advent jsme s dcerkou strávily v azylovém domě
7 minut čtení

Uvěřila jsem tomu, že měl v životě na ženy smůlu, pozdě jsem poznala na vlastní kůži, jak pádnou ruku při prosazování svých názorů můj muž má. Styděla jsem se požádat o pomoc rodinu a kamarádky.

Vdávala jsem se z lásky. Hledala jsem toho pravého, a když jsem ho potkala, skutečnost, že je o sedm let starší a stihl se už dvakrát rozvést, mi nepřišla podezřelá. Zamilovaní mají nasazeny růžové brýle, nevidí chyby partnera, protože je vidět nechtějí.

Mělo mi být podezřelé, že mu dvě manželství záhy vyhořela, a krize nastala vždy po narození dítěte. Poslouchala jsem zoufalé výjevy Lukáše, jak ho ty dvě přede mnou zneužily, a nakonec mu ještě zahýbaly.

Byly to zkrátka mrchy, a on pevně věří, že já jsem ta, která mu všechny rány osudu vyléčí a on bude zase věřit ve velkou lásku a šťastnou rodinu… Vzali jsme se, i když z toho neměli mí rodiče radost. Necelý rok po svatbě se nám narodila dcera Kačenka.

Bydleli jsme na jednom z pražských sídlišť a já si říkala, že mě potkalo štěstí…

Stala jsem se třetí obětí

Byla jsem na mateřské dovolené, de facto bez příjmu, protože příspěvek byl zasílán na účet, ke kterému jsem neměla přístup. Násilí začalo nejprve psychickým terorem.

Už mezi dveřmi jsem místo políbení schytala příval manželovy špatné nálady, nespokojenosti a vzteku, které pokračoval celý zbytek dne. Naše dítě ho dráždilo už jen tím, že existovalo.

Vadilo mu, že pláče, vadilo mu, že se směje, vadilo mu, že si brouká, vadilo mu, že dýchá. Nejenže mi nepomohl, ale já se dokonce bála ho s malou nechat samotnou. V jeho očích se objevilo něco, co jsem neznala a co mě zneklidňovalo.

Bylo to tam vždy, když se na naše dítě díval, taková zvláštní zášť. Vždycky mi až zamrazilo. Během několika měsíců k psychickému teroru přibyly fyzické útoky, pak sexuální a také ekonomické násilí.

Byla jsem na něm zcela existenčně závislá a díky jeho chování jsem nesnesla jen pomyšlení, že bych se s ním mohla milovat. A to ho dokázalo rozběsnit nejvíc.

Už jsem nemohla dál

Byla jsem sociálně izolována, s rodinou ani kamarádkami nebyla v kontaktu, protože si to manžel nepřál a dlouhodobě pracoval na tom, aby mi vztahy zničil.

Když jsem nebyla schopná intimního styku, obviňoval mě z nevěry, urážel mě různými vulgarismy, a když jsem se ohradila, že mi takto nadávat nebude, začal mě fackovat, bít pěstmi do ramenou, prsou, až mě vždy srazil na zem.

Poslední kapka byla, když se na mě jednou, když jsem ležela bezmocně na zemi a krev mi tekla po obličeji, vymočil. Pak odešel do obýváku. Tam si dal několik piv a naštěstí usnul u televize.

Proplížila jsem se do koupelny, ošetřila si rány, zamkla se v dětském pokoji a na internetu v mobilu si začala hledat informace, jak ze situace ven. Ráno jsem našla na stole vzkaz:

„Těš se, příště to dokončíme.“ A v tu chvíli jsem se rozhodla pro azylové ubytování, protože jsem měla strach… Rodina byla daleko a před kamarádkami bych se musela hanbou propadnout.

Našla jsem si tedy číslo do poradny a začala jednat. Ještě ten den jsem utíkala na konzultaci. Přijetí ale nebylo možné okamžitě. Nástup byl možný až druhý den. Přemýšlela jsem zoufale, kde s dcerou strávím noc. Domů jsem nechtěla, už jsem tu hrůzu zažívat nedokázala.

Jednu jedinou noc!

Zjistila jsem, že mám v sobě obrovský blok, za žádnou cenu jsem se nechtěla svěřit žádné z kamarádek. Velmi jsem se za celou situaci styděla.

Argument pracovnice azylového domu, že stydět by se měl především manžel, můj názor trochu změnil, a tak jsem se rozhodla zavolat kamarádce Jitce, se kterou jsme si byly vždycky hodně blízké.

Třásl se mi nejen hlas, ale celá duše, když jsem slyšela, jak její telefon vyzvání. Na chvíli jsem si dokonce přála, aby ho kamarádka nezvedla. Osud ale chtěl, aby se to řešilo rychle.

Jitka mě příjemně překvapila, na nic se nevyptávala a nabídla mi ubytování, na jak dlouho prý potřebuju. Ba co víc! Mohla jsem jí dokonce dát dcerku ještě ten den na hlídání, abych si zařídila vše potřebné. Byla jsem jí tak vděčná!

Dvouletá Kačenka se s novou situací vypořádala nad očekávání dobře. Možná vycítila, jak se její mamince ulevilo.

Přesto během prvních pár dnů v azylovém domu přišly i kritické momenty, plné vyčerpání, vzteku, strachu a pochybností, zda odchod do azylového domu nebyl unáhlený krok.

Přišla vánoční deprese

Ve spolupráci se svou klíčovou pracovnicí jsem podala k soudu žádost o předběžné opatření, abych měla dcerku ve své péči. A zároveň podala žádost o rozvod. Zvažovala jsem také, zda podat na manžela trestní oznámení za týrání.

S pomocí kamarádky Jitky jsem si vyřídila nějaké sociální dávky a našla brigádu. Jednalo se o práci na počítači, kterou bylo možné vykonávat doma a dobře ji skloubit s péčí o malou dcerku.

Co bylo ale nejhorší, musela jsem čelit útokům manžela, který chtěl, abych se k němu vrátila. V azylovém domě byly ženy v podobné situaci, takže jsme mohly své zážitky sdílet a poskytovat si rady a pomoc vzájemně. Jenže pak se přiblížily Vánoce.

Najednou mi přišlo hrozně smutné a deprimující, že nemám domov. I když byl Mikuláš s čertem a andělem v našem azyláku parádní akcí, které si užily jak děti, tak maminky, přesto se mi do duše vloudil smutek.

Za několik dní tu budu trávit i Štědrý den, jeden stromeček pro všechny, zneužité, týrané a vyhnané matky ze svých domovů.

Byla jsem ráda, že je moje dcerka tak malá, a tuhle stránku ještě nevnímá, měla tam kamarády, pořád s kým si hrát, všude samé hodné tety…

Přišla jako anděl

V ten předvánoční čas k nám přišla starší elegantní žena. Byla takovou dobrou duší, která do azylového domu přicházela už po několik let před Vánoci, aby děti podarovala dárky.

Vždycky prý říkala, že na tom bývala stejně, že také musela kdysi utíkat s dětmi před manželem, zažila hlad a bídu, ale nakonec se na ní štěstí usmálo. Potkala svého budoucího manžela, hodného člověka, podnikatele, který jí vše vynahradil.

A že za to chce pomáhat podobně nešťastným ženám, jako byla ona. Náramně jsme si spolu porozuměly.

Ta paní našla ve mně nějaké zalíbení, a když se dozvěděla, že jsem profesí kadeřnice, došla k názoru, že by se jí hodilo, kdyby jí každé ráno někdo učesal a nalíčil, protože ta její vizážistka si už práce u ní neváží, chodí pozdě a chce čím dál více peněz.

A jestli by mi stačil pokojík v podkroví s malou kuchyňkou a vlastní koupelnou. Srdce mi v tu chvíli zaplesalo radostí, ale říkala jsem si hned vzápětí, že by to bylo moc velké štěstí.

Na Vánoce ve svém

Jak se ale ukázalo, myslela to vážně. Druhý den přišla s tím, že je vše přichystáno k tomu, abych se mohla s dcerou ubytovat.

Bylo mi to tak nepříjemné vůči ostatním ženám, které bydlely v azylovém domu déle než já, viděla jsem ty jejich oči, když jsem odcházela a loučila se. Ale člověk má občas v životě myslet na sebe.

Snad nikdy jsem se necítila tak šťastná, jako ten večer, když Kačenka usnula a já seděla na terase velkého domu, popíjela punč s paní Jiřinkou, jak se ta dobrá duše jmenovala, a vyprávěla si s ní o životě.

Její děti byly daleko, dcera se vdala do Austrálie, syn pracoval v Kanadě. Na Vánoce prý nepřijedou a ona se na tu dalekou cestu necítí. Bude doma a prvně, po třech letech, nebude Štědrý den trávit sama.

Bydlím u paní Jiřinky už šest let a zatím je stále tou milou a vlídnou paní. Do azylového domu teď chodíme s dárečky spolu.

Blanka (40), Praha

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika