Domů     Můj otec mě stále týral
Můj otec mě stále týral
5 minut čtení

Měla jsem hrozné dětství, můj otec byl násilník a alkoholik. Matka ale od něj neuměla odejít a já si do života odnesla pěkné trauma, s kterým se potýkám dodnes.

Držím Pavla pevně za ruku a snad poprvé v životě se doopravdy modlím. Už totiž nevím, jak jinak zařídit, aby se Pavel probral a byl zase zdravý. Vždyť mám jen jeho. Konečně v čtyřiapadesáti jsem našla toho správného mužského.

Dokonce jsem mu už dala i klíče od bytu. A možná, kdo ví, bychom se časem i sestěhovali. Z mé strany je to pozoruhodný posun. Dříve bych o něčem takovém ani na chvíli nepřemýšlela. Já a chlapa do bytu, nikdy!

Hororové dětství

Moje averze vůči mužům pochází z dětství. Jednak mi to řekla psycholožka, ke které jsem řadu let chodil, ale já to samozřejmě vím sama nejlépe. Může za to můj otec. Vůbec se mi ho takto nechce nazývat, ale bohužel jsem i díky němu přišla na svět.

Vzpomínky na něj jsou ale děsivé. Od momentu, kdy jsem si byla schopna něco pamatovat a vnímat svět kolem sebe. To nebylo dětství, to bylo peklo.

Nepřiměřené tresty

Pod rouškou zásadové výchovy se otec moc dobře bavil tím, že mě a mého mladšího bratra trestal za sebemenší neposlušnost a nesplnění jeho nesmyslných úkolů. Dnes už vím, že byl psychopat. Tenkrát jsem ale nemohla pochopit, proč je tak zlý.

Proč nás bije páskem na holou, proč nás zavírá doma a nechá nás hodiny klečet v koutě. To všechno nám dělal, když byl střízlivý. Mnohem horší chvíle pro nás nastaly, když se napil.

Opilecká mlátička

Už z chodby jsme slyšeli, v jakém stavu náš otec přichází domů. Ládík, můj malý bráška, se celý rozklepal a většinou se rovnou počůral strachy. Rozrazily se dveře našeho pokojíčku a začaly létat první rány. Padni, kam padni. Nejvíc jich schytala matka.

I tak jsem ji ale měla za zlé, že nás víc před tím darebákem nechrání. Nechápala jsem, že se nesebere i s námi a neodejde. Když jsem se jí na to jako starší ptala, vždy jen pokrčila rameny a sklopila hlavu.

Přestal mě bít, přišlo něco horšího

Když mi bylo zhruba deset let, otec na mě namířil trochu jinou pozornost. Místo ran se se mnou začal mazlit, osahávat mě. Tyto nechutnosti postupně přešli do normálního sexuálního zneužívání.

Chtěla jsem to říct matce, paní učitelce ve škole, chtěla jsem někoho poprosit o pomoc. Ale nemohla jsem. Otec mi řekl, že jestli to budu někdy vykládat, co spolu tajně v posteli děláme, tak Ládíka zabije.

To byla příliš silná hrozba a já věřila, že je schopen ji udělat. Svého vlastního syna totiž nenáviděl. Pohrdal jím, že je slaboch, že je k ničemu.

Začalo se to řešit

Teprve, když Ládík po jednom dalším opileckém útoku našeho otce, před ním vyskočil z okna, nastal v naší rodině zvrat. Ládík naštěstí svůj pád ze třetího patra přežil, ale s trvalými následky. Skončil na invalidním vozíku.

Matka se tentokrát kupodivu sebrala a vše oznámila na policii. I to, že mě otec zneužívá. Šokovalo mě, že o tom věděla, aniž bych jí to byla řekla. A přesto neustále mlčela. Od té chvíle se velice změnil i můj vztah s matkou.

Ale naštěstí jsem dál nemusela zůstávat doma a až do plnoletosti jsem žila v dětském domově. A byla jsem tam opravdu ráda, to mi věřte.

Nový život nebyl špatný

Podařilo se mi odmaturovat, najít si zaměstnání a dobrou psycholožku, která mě pomalu ale jistě vedla normálním životem. Žila jsem vlastně poprvé normální život, bez věčného strachu, ponižování a bolesti. Celkem se mi dařilo, až na jedno.

Neměla jsem žádné skutečné kamarádky a úzkostlivě jsem se vyhýbala mužům. Nevěřila jsem nikomu. S matkou a otcem jsem se nestýkala vůbec, nevím, co se s nimi stalo. Bratr Ládík se dlouho snažil a statečně čelil svému osudu. Přesto mu nakonec tělo vypovědělo službu a on před několika lety zemřel.

Co když mě podrazí?

Chtěla jsem vést normální život, pořídit si děti, mít hezkou rodinu. Zařídit jim dětství, o kterém jsem vždy sama snila. Jenže můj blok vůči chlapům byl dlouhá léta naprosto nepřekonatelný.

Určitě bych si bývala mohla z těch chlapíků, kteří se kolem mě točili, nějakého vybrat. Jenže já žádnému z nich nevěřila ni nos mezi očima. A když mi říkali, že se jim líbím, že jsem prima ženská, že mě milují, že by si mě vzali, odbývala jsem je,bez rozdílu.

Měla jsem pocit, že se mi všichni vysmívají, že lžou. Před očima jsem pořád měla vzor chlapa – mého otce, násilníka, hulváta a ožralu.

Byl docela jiný

Pak se ale objevil Pavel. Nijak na mě netlačil. Viděla jsem na něm, že má o mě skutečný zájem. Byl pozorný, tichý, tak trochu plachý. Tohoto mužského jsem se nebála.

Postupně mi docházelo, že mi je v jeho přítomnosti dobře, že když jdeme spolu procházkou z práce a jen tak si povídáme, cítím se najednou v jeho blízkosti v naprostém bezpečí. Ten pocit jsem nikdy v životě neznala. Celý život jsem musela být neustále ve střehu.

Co kdyby… Poprvé jsem také poznala lásku. A v padesáti jsem po mnoha letech také poznala milování a sex tak, jak má ve skutečnosti mezi ženou a mužem vypadat.

Bojím se svého štěstí

Vím, že děti už mít nebudu, přesto bych ráda s Pavlem měla svoji malou dvoučlennou rodinu. Je mi s ním moc dobře, miluji ho. Konečně jsem vyléčená ze svých traumat z dětství. Pavel mi pomohl, díky své empatii, velké trpělivosti a lásce.

Jen se bojím, že teď o své štěstí přijdu. Doktoři jsou sice optimističtí, ale co já vím. Teď můžu jen čekat, až se Pavel probudí.

Alena K. (54), Litvínov

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud