Domů     Od první chvíle jsme věděli, že chceme být jen spolu
Od první chvíle jsme věděli, že chceme být jen spolu
5 minut čtení

O školních láskách se říká, že bývají ty nejkrásnější, protože jsou první. Ta moje taková určitě byla a vlastně pořád je…

Pavel chodil do stejného ročníku střední školy. Jeden druhého jsme si všimli až na konci druháku. Stačili jsme si vyměnit pár dopisů a mít tři rande. Pak jsem odjela pryč na prázdniny, ale celou tu dobu jsem na něj myslela… a on na mě.

Ve třeťáku to propuklo naplno: láska jako hrom. Háček byl ovšem v tom, že jsme na sebe neměli moc času. Každý jsme bydlel na jiném konci Prahy a mě navíc naši poměrně dost hlídali. Byla jsem dcerou podnikatele a ta se nemohla zahazovat jen tak s kdekým.

Pavel sice nepocházel z žádné problémové rodiny, ale věděla jsem, že by mým rodičům připadal příliš „obyčejný“. Já jsem jejich názory nesdílela, avšak na oko jsem je musela respektovat. A tak zákonitě došlo k tomu, co se nabízelo:

začali jsme s Pavlem chodit za školu, protože doba vyučování byla jediná, kdy jsme mohli být naplno spolu.

Náš vztah praskl

Zpočátku jsme to nepřeháněli. Pár hodin, návštěvy u doktorky. Potom přišly celé dny a falešné omluvenky. Řítili jsme se do průšvihu. Po třech měsících si mého otce zavolali do školy.

Neřekl mi o tom předem, takže jsem byla nemile překvapená, když se mě jednoho dne po svém příchodu domů zeptal, kde jsem byla včera místo školy. Zaraženě jsem mlčela a v duchu rychle přemýšlela, nakolik mám lhát a co všechno otec ví.

Došlo mi, že i kdyby nyní nevěděl všechno, informace si dokáže zjistit. A tak jsem sebrala odvahu a přiznala se, alespoň co se včerejšího dne týkalo.

Teprve pak mi bylo oznámeno, že mi hrozí vyloučení ze školy kvůli zameškaným hodinám a současně mi bylo zakázáno dál se scházet s Pavlem.

Byla jsem pod dozorem

S naším záškoláctvím byl konec. Dopadla jsem nohama na tvrdou zem. Jen těžko jsem se vyrovnávala s tím, že už se nebudeme vodit za ruce po Praze, líbat se v parcích, vytvářet si svůj vlastní svět.

Musela jsem dohánět učení, které jsem zameškala a ještě ke všemu pro mě otec nebo matka nečekaně a bez předchozího varování jezdili po skončení školy.

Odtrhli nás od sebe

S Pavlem jsem se tak mohla vídat pouze na školních chodbách o přestávkách a to mi rozhodně nestačilo. A mělo to být ještě horší: dodnes nevím, zda za tím stál můj otec nebo šlo o rozhodnutí vedení školy, ale Pavel byl vyloučen a odešel na jinou školu.

Ta se nacházela daleko a tím jsme se od sebe odloučili skoro absolutně. Mohli jsme si telefonovat nebo psát.

Naše láska byla silná

Myslela jsem, že naše láska pomalu skončí. Jen těžko jsem se s tím smiřovala. Pak mi bylo osmnáct a doma atmosféra přece jen povolila. Naši už mě tolik nehlídali a žili v domnění, že na Pavla už vůbec nemyslím. To se ale pletli.

Nedokázala jsem a hlavně nechtěla navázat vztah s žádným jiným klukem. Existoval pro mě pouze Pavel a věřila jsem, že je to oboustranné, že na mě myslí stejně jako já na něho. Dnes se sama divím, jak mohla naše láska tak dlouho vydržet, ale vydržela…

Rodiče si museli vybrat

V rámci možností jsme se spolu zase začali tajně scházet jako Romeo a Julie. Tím, že našemu vztahu nebylo přáno, získával romantičtější a krásnější podobu.

Vždycky, když jsme se líbali na rozloučenou, naplno jsme si tu chvíli vychutnávali, protože jsme neměli jistotu, kdy přijde další taková. Svoji tajnou lásku jsme dál udržovali až do maturity. Doma jsem pak rodiče postavila před rozhodnutí:

buď mi dovolí být s Pavlem a nebudou už našemu vztahu dál klást žádné překážky nebo se vzdám, jimi vytouženého, vysokoškolského studia, odejdu za svým milým a nastoupím někam do práce.

Prosadila jsem si svou

Doma byl z toho velký poprask, ale nakonec otec s matkou ustoupili. Pavla sice nikdy jako mého partnera nepřijali, už si však nedovolili proti nám podnikat nějaké kroky.

Já jsem nastoupila na Karlovu univerzitu, zatímco Pavel, který se ani nepokoušel na vysokou školu dostat, začal pracovat. Vídali jsme se co nejčastěji to šlo, trávili jsme spolu každou volnou chvilku.

Žijeme si po svém

Tak, jak jsme dospívali a měnili se, prohlubovala se i naše láska z romantického studentského okouzlení v cílevědomě budovaný vztah dvou lidí, kteří chtějí jednou být spolu navždycky. A skutečně se nám to povedlo.

Poté, co jsem úspěšně ukončila svá studia, vzali jsme se. Opět to způsobilo mnoho hádek a sporů a nakonec i můj definitivní rozchod s rodiči.

Je mi to trochu líto, protože oni dál zůstali zahleděni do svého světa, kde úroveň vytvářejí peníze a ne to, co mají lidé v sobě. S Pavlem bydlíme v malém domku za Prahou, našim občas zavolám, ale můj život patří mému manželovi a mým dětem…

Simona L. (46), střední Čechy

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.