Po prvním zazvonění mi kamarádka otevřela a vrhla se mi do náruče. Byla o dost nižší než já a také proto působila hrozně křehce. Cítila jsem tlukot jejího srdce…
V její tváři bylo vidět, že nespala. „Bolí to,“ tiše zašeptala. „Já vím,“ odvětila jsem konejšivě. „Tak pojďme dovnitř, všechno mi řekneš.“ Sundala jsem si kabát a vešla jsem do bytu. Sedly jsme si na pohovku v obývacím pokoji. „Chceš slyšet tu delší verzi?“ zeptala se Nela. Přikývla jsem. A tak začala… Řekla vše, co bylo podstatné i to, co zrovna podstatné nebylo, ale patřilo to k jejímu příběhu.
Procitnutí ze sna
Bylo to o tom, že zatímco ona čekala doma na odpověď na textovou zprávu i dva dny, ten, kterého milovala, uháněl jinou, která ho zajímala víc. O tom, že když se s Nelou rozcházel, říkal, že to není kvůli jiné dívce a ona měla tušení, že to není jen tak, zahodit takhle jejich hezký vztah. O tom, že za ní chodil poslední měsíce jen kvůli sexu a ne kvůli lásce. „Cítím se jako nějaký hadr, a poslední chudinka. Tak moc jsem se snažila a on byl pro mě vším na světě. Chtěla jsem kvůli němu odejít z práce. Chtěla jsem s ním žít. Dovedeš si to představit? V něco doufáš, někoho miluješ a on současně řeší vztah s někým dalším?“
Bulela jsem na záchodě
Uměla jsem si to představit. Přesně tak jako Nela jsem se cítila před několika měsíci i já. Věděla jsem tedy, jak to bolí a jak poníženě a nechtěně se v takovém případě dívka cítí. A jak moc chce umřít… Nela vlastně měla štěstí, že se to dozvěděla doma. Tak si nalila víno, sedla si v koupelně a plakala. Já, když jsem se to dozvěděla, byla jsem zrovna v práci a do konce pracovní doby mi zbývaly ještě tři hodiny. Také já jsem se vyplížila na toaletu a plakala jsem. Tichoučce, aby mě ostatní neslyšeli a kolegyně se o mě nestrachovaly. Pak mi volal on: „Miláčku, co ta dovolená, kdy to zařídíš?“ Jediné, nač jsem se tehdy vzmohla, bylo: „Nechci tě už v životě vidět.“
Prožila jsem to samé
Seděla jsem na zemi a přemýšlela, kolikrát mi už takto lhal. S kolika jinými si užíval, psal si zamilované textovky, setkával se… Stejné otázky si teď kladla i moje kamarádka. Já jsem to tehdy zvládla. Kolegyně mi nalily víno a nechaly mě, abych se vypovídala. A teď, stejně jako tehdy já, byla zničená i Nela. Znovu jsem ty pocity prožívala spolu s ní a říkala jí, že to zvládne. I já jsem to zvládla.
Bolest odezní
„Nenávidím ho,“ odpověděla na mou otázku, jak se cítí. Já jsem to tehdy cítila stejně. Pomyslela jsem si: proč mi to udělal… proč, když jsem se tak snažila? Ale nenávist po jisté době vyprchala. Zůstala jen ta otázka „proč?“. Stále nad tím přemýšlím a nikdy asi ani nepřestanu. „Četla jsem, že opakem lásky není nenávist. Protože od lásky k nenávisti je jen krůček. Opakem lásky je prý lhostejnost,“ řekla Nela a pokračovala: „Já s tím souhlasím. Víš, jak moc mě děsí, že by mě ignoroval, kdybych šla kolem a on by se na mě ani nepodíval?“
Život jde dál
„Nebude to lehké, ale po čase z tebe vyprchá ta nenávist a zůstane ti jen lítost,“ držela jsem kamarádku za ruku. „Chlapi, kteří nám ublíží, nám nestojí za slzy, i když osudové lásky zůstávají v našich srdcích navždy! Ale budu s tebou a pomůžu ti to překonat. Večer jdi na to setkání s tím kamarádem a nemysli na to, že ti někdo ublížil.“
Nová láska
Nezmínila jsem, že po čase přejde do fáze, kdy, přestože již nebude chtít být s člověkem kterého milovala, budou stále věci, které jí ho budou připomínat. Možná se při té vzpomínce usměje, možná jí bude do pláče. U mě to bylo podle nálady. Pak jsem ale jednoho dne poznala Kamila, který moje zlomené srdce vyléčil.
Zdena K. (41), Brno
