Domů     Dcera si chtěla lásku kupovat za peníze
Dcera si chtěla lásku kupovat za peníze
5 minut čtení

Dlouhá léta jsem si myslela, že naší dceři rozumím. Po tom, co se stalo, si tím už ale jistá nejsem. A poprvé v životě nevím, jak bych se měla zachovat.

Jana je jedináček. Nebudu zapírat, chtěli jsme to tak. Narodila se pár let před sametovou revolucí a protože jsme začali podnikat, sotva to bylo možné, rozhodli jsme se, že zůstane jedináček. Bylo nám jasné,že víc dětí a práci k tomu bychom zvládali jen těžko.

Ale dělali jsem všechno proto, aby Janička nijak nestrádala. Věnovali jsme jí všechen volný čas, nerozmazlovali jsme ji, ale dostávala všechno, co potřebovala a většinu toho, co chtěla. Vyrostla z ní krásná mladá slečna, chytrá a šikovná. Vlastně jediné, v čem jí štěstí nepřálo, byla láska.

Obstarali jsme jí psychologa

S manželem jsme nikdy nepochopili, jak si mohla tak příšerně špatně vybírat. Bůhví proč ji odjakživa přitahovali problémoví kluci, takoví, kteří o ni vlastně ani nestáli.

Když se jí nějaký takový zalíbil, běhala za ním jako pejsek a chovala se naprosto nerozumně. Občas se kvůli těm svým známostem dostala i do potíží. Z ničeho jsme ji nevinili, věděli jsme, že je hodná holka, jen jsme se jí snažili pomoci.

Když málem kvůli jednomu takovému lumpovi odešla ze školy, dokonce jsme jí sehnali i psychologa. Ale bylo to k ničemu, chodila k němu jen asi půl roku a nic se za tu dobu nezměnilo. Bylo jí už pětadvacet, když si začala s Tomášem.

Pravda, mezi jejími ostatními známostmi vypadal téměř solidně. I když manžel měl k němu stejně výhrady. „Víš, trochu jsem se na něj poptal. Já vím,že vypadá jako schopný obchodník, jenže dřív párkrát vyletěl z práce. Navíc je podle všeho dost na ženské.

Sice se s tím nějak zvlášť nepředvádí, ale je ho dost…“. Snažila jsem se manžela uklidnit, že třicetiletý kluk musí mít nějakou minulost a v duchu jsem si říkala, že to asi stejně moc dlouho nevydrží. Jenže to jsem se pletla.

Jana se v něm shlédla

Zatímco Jana jen zářila, její vyvolený se po většinu času tvářil mírně řečeno rezervovaně. Přesto spolu vydrželi tři měsíce, pak se přehoupl půl rok, potom rok… Jana na něm očividně visela a i mi si na něj začali zvykat.

Podle toho, co říkal a jak se choval, vypadal na celkem schopného mladíka, který ovšem neměl moc štěstí a občas jednal trochu nezodpovědně. Navíc dcera se nás ze všech sil snažila v tomto přesvědčení utvrdit.

Možná, kdybychom byli ostražitější, všimli bychom si už tenkrát, že leccos není tak, jak by mělo být.

Na nadcházející problémy nás nic neupozornilo, Jana i Tomáš se chovali jako vždycky. Pak jednu neděli dorazila dcera na oběd sama. „Potřebovali bychom půjčit nějaké peníze“, začala najednou bez vytáček u kávy. „Znáte to. Víte jak to v podnikání chodí.

Tomášovi nevyšlo pár kšeftů, je to hrůza, lidi jsou dneska strašně nespolehliví a neplatí. Potřebuje jenom přetlouct tohle mizerné období…“. Moc nadšeně jsme se netvářili.

Já proto, že mi připadalo, že se Tomáš zachoval jako zbabělec, když poslal Janu samotnou. Manžel proto, že si o zoufalcích, kteří nemají rezervu pro případ problémů vždycky myslel své. Nechtěli jsme ale dceru odmítnout.

Jenže když jí manžel řekl, že by to rád probral hlavně s Tomášem, hrozně se naštvala. Nakonec za sebou práskla dveřmi bez rozloučení. A co teď? Jistě, nejrozumnější by samozřejmě bylo, stát si za svým. Jenže co když měla Jana pravdu? Co když by nám naši neústupnost neodpustila?

Pořád chtěl peníze

Nakonec jsme jí peníze půjčili. Neradi, ale přece. A pak ještě jednou, za půl roku. Když přišla potřetí, manžel už to nevydržel. „Podívej, vždycky ti rádi pomůžem. Ale toho budižkničemu živit nebudeme. Zjišťoval jsem si ho.

Má dluhy a podle všeho je to i podvodník. Dej si na něj pozor…“

Jana na nás křičela, že lžeme, plakala, že ji připravujeme o přítele a šanci na rodinu. Odešla tenkrát hodně ve zlém.

Neuplynul ale ani měsíc, a byla zpátky u nás doma. Neřekla ani slovo, odnosila si jen kufry do pokoje a vypadala zničeně. Od její kamarádky jsem se později dozvěděla, že když se jí nepodařilo půjčit si peníze od nás, začal se do ní Tomáš navážet.

Že je neschopná, že za nic nestojí, že nic nedokáže. Nakonec ji opustil kvůli nějaké holce, která za něj byla ochotná dluhy zaplatit.

Mrzelo nás to, ale doufali jsme, že když Jana prohlédla, bude ráda, že je doma a usmíří ses námi. Chyba lávky.

Strašně nás teď nenávidí

I když se vrátila domů, tvářila se, jako bychom byli její nepřátelé. Po několika dnech, když jsem se s ní opatrně snažila dát do řeči, podívala se na mě s nečekanou nenávistí.

„Chtěla bys to napravit co?“, nenávistně na mě zasyčela. „To už se ti asi nepodaří. Kvůli tobě a tátovi jsem teď sama. Kdyby vám nezáleželo jen na penězích,mohla jsem být šťastná. Takhle vám zůstanu na krku. A nemyslete si, že vám to budu dělat lehčí.“

Říká se, že čas otupí všechny hrany. Já a můj muž tomu ale pomalu přestáváme věřit. Od té doby, co se dcera rozešla s Tomášem,uplynul skoro rok. Její nenávist není o nic méně silná, než v těch prvních dnech. Navíc neustále vymýšlí nové způsoby, jak nás ranit.

Je velmi vynalézavá a mi se děsíme toho, jak může tenhle krutý a zbytečný boj skončit.

Saša (61), Liberec

Související články
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka