Když ztroskotal můj vztah s Pavlem, vzala jsem si v práci dovolenou, nakoupila jsem si spoustu zmrzlin a čokolád a u romantických filmů jsem prolévala potoky slz.

Ležela jsem na rozložené pohovce v obýváku a dívala se na Bridget Jones. Do očí mi vstoupily slzy, jen co jsem si vzpomněla na Pavla a jeho sladké řečičky o lásce. Lhář! Podvodník!

Ani ne týden nato mi oznámil, že se zamiloval do jiné a že náš vztah již nemá budoucnost. A to jsme se přitom už dříve bavili dokonce i o dětech! „Parchant,“ ulevila jsem si polohlasně a záviděla filmové Bridget jejího pana Darcyho.

Proč jenom já nemůžu potkat také tak skvělého, hodného a pozorného muže? Zhluboka jsem si povzdechla a natáhla se pro další balíček papírových kapesníků, když vtom se ozval zvonek u dveří. Poněkud mě to zaskočilo. Byla sobota odpoledne a žádnou návštěvu jsem nečekala.

Překvapení za dveřmi

Chvíli jsem se zapírala, ale zvonek vzápětí zazvonil znovu. Zvedla jsem se z postele a šla jsem otevřít. Ve dveřích stál můj nejlepší kamarád Šimon.

Poznali jsme se kdysi na střední škole, kde jsme spolu seděli v lavici, a od té doby se z nás stala nerozlučná dvojka. Ovšem víc než přátelství mezi námi nikdy nebylo. Spíš jsme připomínali sourozence. „Žanet, co je s tebou?

Snažil jsem se ti dovolat, ale jsi nedostupná a na smsky jsi mi taky neodpověděla. Holka, děláš mi starosti,“ řekl a zabodl do mě své hluboké modré oči.

Vytáhl mě ven

„Pojď dál,“ řekla jsem a ustoupila, aby mohl projít. „Pavel mi dal kopačky.“ Šimon mě objal. „To je mi líto.“ Vydechla jsem a utřela si opuchlé oči. Šimon nakráčel do obýváku. „Tady to teda vypadá,“ utrousil, když se rozhlédl po pokoji.

„Koukám, že utápění se v sebelítosti ti jde na jedničku.“ „A co mám dělat jiného?“ zakňourala jsem. „Připadám si tak opuštěná.“

Šimon pohodil hlavou a lišácky se pousmál. „Jeden nápad bych měl. Potřebuješ se odvázat.“ Hned jsem věděla, kam míří a zamítavě jsem zavrtěla hlavou. „Na tu tvoji mašinu nesednu,“ prohlásila jsem.

„Nemusíš sedět na motorce, budu mít sajdkáru,“ řekl a zazubil se. „To je to samé. Ani náhodou.“

Adrenalin v krvi

Pro Šimona však „ne“ nebyla odpověď. Druhý den odpoledne přijel na své motorce před můj dům a zvonil na mě tak dlouho, dokud jsem nesešla dolů. Podal mi přilbu a já jsem poslušně nasedla do sajdkáry.

Po chvíli jsem měla pocit, že jede minimálně stovkou a srdce jsem měla až v krku. Takový adrenalin jsem nikdy předtím nezažila.

Snažila jsem se nekřičet a modlila jsem se, abychom už byli na místě, aniž bych tušila, jak daleko náš cíl ještě je a co tam na mě vlastně čeká.

Sraz motorkářů

Ukázalo se, že Šimon mě vzal na sraz motorkářů. Konal se v jedné nedaleké vesnici a pořádal ho jeden Šimonův kamarád, také vášnivý motorkář. Všichni chlapi i jejich partnerky mě mezi sebe vřele přivítali. Zanedlouho jsem se mezi nimi cítila jako doma.

Skvěle jsem se bavila a vůbec nevnímala čas, až mě Šimon musel upozornit, že už musíme jet, abychom se stihli vrátit v rozumnou dobu.

Vytoužený polibek

Celou zpáteční cestu jsem se kochala krajinou. Kolem hlavy mi fičel vítr a já jsem cítila, jak mi proudí do žil nová energie. Když Šimon viděl, jak se usmívám, rozzářil se také. Domů mě dovezl krátce po deváté.

„Bylo to skvělé,“ řekla jsem a dala mu pusu na tvář. „Díky za báječné odpoledne.“ Šimon se na mě zadíval. Jeho pohled byl zvláštní. V ten moment jako bych prozřela. Jak to, že jsem si toho nikdy předtím nevšimla? Šimon se ke mně naklonil a políbil mě. V tu chvíli jsem si uvědomila, že i pro mě je Šimon víc než kamarád…

Žaneta J. (43), Nový Bydžov