Vždycky jsem si s dětmi rozuměla, moje dcera ale začala být najednou jiná. Odcizila se nám. Život jí začal řídit nebezpečný manipulátor, a ten už nedovolil, aby ho opustila.
Každý den jezdím do práce okolo hřbitova, kde jsme před čtyřmi lety pochovali naši milovanou Evičku. Pak celou cestu až do města, kde pracuji, s ní promlouvám o tom, jaké by to bylo, kdyby tu ještě byla s námi. Prosím ji, aby mi dala znamení, že její duše došla klidu.
Byla radostná a měla dobré srdce
Byla jsem na dceru velmi pyšná. Byla krásná a mohla se stát modelkou, kdyby o to stála, ale ji zajímala historie. Vystudovala vysokou školu a ve svém oboru se stala odbornicí, její kariéra se slibně rozvíjela.
Byla tak krásným a úžasným člověkem, usměvavá a neustále dobře naladěná. Pro svého mladšího bratra byla skvělou starší sestrou a z nás se staly nejlepší kamarádky. Byly jsme za všech okolností na vše vždy dvě.
Pokud bylo zapotřebí, tak jsme věděly, že nás naše rodina kdykoli podrží a se vším pomůže. Teď cítím, že jsem na vše sama, i když mi je můj milovaný manžel nablízku a i můj syn Hynek se snaží udržovat dobrou atmosféru, ale ono to prostě nejde…
Od počátku se nám nelíbil
Evě bylo dvacet sedm let a zamilovala se do Kryštofa, kluka, se kterým se poznala přes internet. Nebyla to její první láska, ale od samého začátku byl ten vztah jiný, než ty předchozí. Když ho poprvé přivedla domů na oběd, měli jsme všichni smíšené pocity.
Jeho chování bylo podivné. Sice příliš nemluvil, a když už něco řekl, tak to bylo samolibé a navíc ten jeho tón, kterým nám sděloval, že všechno zná a všude byl.
Rozhodla se, že se vdá
Postupně se mi dcera přestala svěřovat. Byla uzavřená, tajuplná, vzdalovala se mi. Nepoznávala jsem ji, až mi to nahánělo strach. Začala jsem pochybovat o tom, že si vybrala správného partnera. Po pěti měsících známosti mi řekla, že se s Kryštofem vezmou.
Rozmlouvala jsem jí to, že se znají velice krátce, že o něm toho moc neví a nemusí nikam přeci pospíchat. Postavila si však hlavu a začala se svým partnerem vyjednávat svatbu. O moji pomoc vůbec nestála. Bylo jasné, že se z ní stává jiný člověk.
Měla jsem pocit, že se někdy chová jen jako loutka na nitích. Chtěla jsem jí sdělit, že všichni cítíme, že ji chce Kryštof ovládat. Hrozně se urazila, že to není pravda, že jen na něho žárlíme.
Láska ji zaslepila
Kryštofa bych popsala jako osamělého introverta, který se řídí jen svými potřebami, s mírně agresivními výpady, sužovaný depresemi, které pramení ze vzpomínek na dětství, které nebylo příliš harmonické.
Dceru prý skutečně miloval, ona to tak vnímala a přesvědčovala nás o tom, ale vůbec si nepřipouštěla, že ji chce řídit celý její život. Milovala ho tak, že by snad za něj i dýchala.
Držel ji v ústraní
Po svatbě se přestěhovala do bytu, ve kterém do té doby žil Kryštof se svojí matkou, která už řadu let nepracovala a měla sklon nadměrné konzumaci různých léků, zejména antidepresiv. Vůbec nikam nechodili a samotnou ji Kryštof také nikam nepouštěl.
Po čase mi plná nadšení volala, že se budou stěhovat do pronajatého bytu, aby měli soukromí. Po dlouhé době jsme se domluvily, že mě navštíví.
Skoro jsme ji nepoznali
Celá natěšená jsem připravila vybrané lahůdky. Natěšený byl i manžel, přišel kvůli tomu dříve z práce a mladší syn pospíchal po škole rychle domů, abychom se všichni navzájem užili, jako za starých časů.
Když se za dveřmi objevila Eva, trošku nám všem padla čelist. Byla pohublá, ne příliš upravená a měli jsme pocit, že pod make-upem skrývá nějaké zranění na obličeji. Nebyla příliš sdílná. Po hodince už měla pocit, že by měla jít.
Vymlouvala se, že jde ještě na brigádu. Měla jsem o ni náhle strach. I z jejího opatrného vyprávění bylo zřejmé, že její manžel trpí agresivními výbuchy.
Konečně nám řekla pravdu
Po jejím odchodu jsme všichni byli vyděšení. Ještě dlouho jsme diskutovali o tom, jak se asi doopravdy má, ale také o tom, co bychom měli udělat. Zhruba za týden se sama ozvala.
Nejdříve se hovor jevil jako zmatený, ale nakonec se ukázalo, že si chtěla nenápadně postěžovat. Pochopila jsem, že ji Kryštof citově vydírá a Eva začala konečně zvažovat, co dál. Každý den mi volala.
Bylo jasné, že chce, abychom jí pomohli, ale stále ještě nebyla úplně rozhodnutá, že od něj odejde. Konečně nám přiznala, že její manžel neskutečně žárlí, i to, že ji bije.
Vymysleli jsme plán, že se nastěhuje k nám a my ji pomůžeme s hypotékou, aby si pořídila svůj malý byt. Prosili jsme ji však, aby mu nic neříkala. Odpoledne mi však napsala smsku, že manželovi řekla, že se od něj odstěhuje. Prý ji velmi prosil, aby mu dala ještě jednu šanci, že se určitě změní…
Zemřela v bolestech
Druhý den ráno, seděli jsme všichni právě u snídaně, zazvonil u našich dveří policista a oznámil nám, že dcera nežije. V hádce ji Kryštof ubodal nožem.
Dcera prožila poslední minuty svého života v bolestech a mukách, sama jen se svým tyranem, jehož rukou byla zavražděna. Všichni si vyčítáme její smrt, měli jsme ji prostě bez řečí odstěhovat. Soud se zěťákem jsme si ujít nenechali.
Kroutil se tam jako slizký had, tvrdil, že byla Eva nepořádná, že měla nemanželský poměr a spousty dalších nehorázných lží. Z úst státního zástupce jsme se dozvěděli, že dcera měla po těle šrámy staršího data a dokonce i známky po škrcení.
A podle toho také soud rozhodl. Život dcery nám nikdo nevrátí, ale doufám pevně, že jejímu manželovi pobyt ve vězení nikdo za dobré chování nezkrátí.
Jana M. (58), Praha
