Domů     Mateřská láska ze mě udělala jiného člověka
Mateřská láska ze mě udělala jiného člověka
6 minut čtení

Nikdy jsem netoužila po tom být matkou, starat se o děti a o rodinu. Myslela jsem si, že budu strašná máma. Opak se ale stal pravdou, mateřská láska je opravdu mocná!

Od dětství jsem měla jasno. Odejdu z rodné vesnice, budu studovat a vybuduji si skvělou pracovní pozici. Odpoutat se od své rodiny se stalo pro mě nejsilnějším motorem k tomu, abych na sobě pracovala. Veškerý svůj volný čas jsem zasvětila jedinému cíli.

Dostat se na vysokou školu do Prahy a domů se už nevrátit. Tam už mě nikdy nikdo neuvidí! Říkala jsem si.

Představa, že bych se provdala za některého ze svých spolužáků a budovala si šťastnou rodinu s mnoha dětmi v některém z místních domků, bylo mou noční můrou.

Chtěla jsem do světa a kdyby to tehdy bylo jen trochu možné, zamířila bych do velkoměsta mnohem většího, než je to naše. V Praze jsem ale už zůstala…

Mocná šéfová

Byla jsem tahoun nejen jako student na vysoké škole, ale také v pracovním procesu. Po revoluci v roce 1989 jsem se nespokojila se svým dobrým postavením ve státním podniku, okamžitě jsem si založila tři firmy a vrhla se na podnikání. A i tam mi bylo přáno.

Stala jsem se železnou šéfovou, která seděla na několika židlích, a zvládala své podřízené. Byli jimi především muži. Musím sebekriticky říci, že jsem je nešetřila.

Tehdy jsem se musela hodně smát pořadu v televizi, ve kterém vystupovala jistá paní ředitelka a ptali se jí, jaké to je šéfovat mužům? Blondýna sklopila své andělské oči a kuňkla: „Všichni mě mají rádi, říkají mi Haničko…“ Bylo mi té holčičky líto.

To mě museli podřízení říkat paní ředitelko. Za intimní oslovení padaly pokuty nebo vyhazov. Nikdo nevěřil – a já sama nejméně ze všech – že by se ze mě někdy stala matka.

Neplánované!

Nemohla jsem pochopit, proč mě děti i přes to, jaká jsem byla, milovaly. Kde jsem na ně narazila, tam se ke mně hrnuly. A já, která jsem se nebála nikoho a ničeho, jsem z nich měla panickou hrůzu.

Můj dlouholetý kamarád, nesmírně vzdělaný a moudrý člověk, se v takových chvílích smál a říkal: „Ty budeš skvělá máma a děti to cítí. Ví, že na to máš nejen srdce, ale také sílu…“ Připadalo mi to šílené. Dnes se ale před tímto člověkem hluboce skláním.

Jak ukázal život, měl pravdu. Otěhotněla jsem neplánovaně a dítě nechtěla. Bylo to na nátlak rodiny a hlavně mého partnera, který na mě visel. Byl to můj podřízený a připomínala jsem mu zřejmě jeho matku.

Dominantní ženu, která vládla tvrdou rukou nejen otci, ale i dvěma synům. Přítel si mou krutovládu nejspíš masochisticky užíval. Už mi bylo pětatřicet a všichni se na moje dítě těšili. Jen já ne. Však jen počkejte! Říkala jsem si.

Budete hlídat, až se z vás bude kouřit. Hned po porodu se vrátím do práce. S touto představou jsem si mezi věci do nemocnice, když se chystal porod, přibalila notebook. Abych něčím užitečným vyplnila čas v porodnici…

Uzlíček neštěstí

Narodil se mi kluk jako buk. Tak se to aspoň zpočátku jevilo. Váha i míra a termín byly ideální. Byla jsem navzdory svému věku hned po porodu činorodá.

Poskakovala jsem po svém nadstandardním pokoji kolem počítače, protože jediný problém, co jsem měla, byly stehy, kvůli kterým jsem nemohla sedět. Jinak jsem se cítila plná síly.

Vedle pracovních záležitostí jsem stíhala telefonovat a úkolovat podřízené, kteří se na můj porod a mateřskou těšili nejvíce. V mezičase mezi prací mi přiváželi synka, kterého jsem se snažila kojit. Nezapírám, že jsem se toho malého drobečka bála.

Hlavně ať nebrečí! Říkala jsem si. Syn byl ke mně milosrdný. Spal a spal. Bylo to hodné miminko. Až podezřele apatické. Tak tomu bylo tři dny. Čtvrtý den ráno ke mně nakráčela dětská lékařka a v závěsu s ní další žena v bílém.

Z jejich výrazu jsem pochopila, že se něco děje. Lékařka mi vysvětlila, že nalezla u syna srdeční vadu. Nemohla prý stále přijít na to, proč ztrácí v noci teplotu. Až se to ukázalo. Můj syn si tři dny držel můj rytmus srdce!

Psycholožku nikdy!

Druhá žena, jak se vzápětí ukázalo, byla psycholožka. Kdybych se prý jako maminka zhroutila. Vedla ke mně krátkou řeč, ani nevím, co v ní bylo, a pak mi řekla, kde ji najdu. Syna přesunuli na speciální oddělení do inkubátoru. Měla jsem k němu přístup kdykoliv.

Bylo jasné, že si v nemocnici pobudu. Čekala ho různá vyšetření. Tu noc jsem nezamhouřila oči. Stála jsem u okna a dívala se na spící Prahu a na Vltavu. Usnula jsem až k ránu. Pravidelně jsem se chodila na syna dívat nejen tu noc, ale i přes den.

Ležel tam jako uzlíček neštěstí. Stála jsem nad ním i další noc a pak mě to napadlo: „Musí být v inkubátoru? Nemohu si ho vzít k sobě do postele?“ Sestra byla hodná. Řekla, ať si syna vezmu, pokud mi to nebude vadit.

Ale ať ho ráno přinesu před tím, než dorazí lékařka. Odnesla jsem si dítě, položila na sebe a poslouchala tichou hudbu z notebooku. Bylo mi jasné, že neusnu. Když začalo svítat, vyskočila jsem z postele. Sestra si už pro dítě šla. Společně jsme uložili syna na jeho místo v inkubátoru.

Lékařka nevěřila

Dětská lékařka syna prohlížela nečekaně dlouho. Až to bylo podezřelé. Stále dokola. Pak se na nás podívala a řekla: „Co jste s tím dítětem v noci dělaly?“ Sestra se očividně lekla.

Já ale, protože jsem od přírody a díky své práci ženský nebojsa, jsem odpověděla na rovinu. Přiznala jsem, že jsem přesvědčila sestru, aby mi syna půjčila do postele. Údiv v očích dětské lékařky se zvětšil. Po dramatické pauze vydechla s obdivem:

„ To je neuvěřitelné! To je úplně jiné dítě, než jsem viděla včera večer! Je fantastické, jak dítěti dokáže pomoct blízkost matky. Jestli na to máte sílu, spěte s ním, co nejvíce. Tím mu pomůžete víc, než my, lékaři!“ Tuto radu jsem si vzala k srdci.

Syn si svou dětskou postýlku neužil. Od té chvíle spal se mnou, a tak tomu bylo dlouhá léta. Vznikla tak mezi námi silná vazba, která se dá nazvat až telepatickou. Naše duše jsou spolu propojeny dodnes. I přes to, že syn nemluví, tak si rozumíme beze slov.

Lada M. (47), Plzeňsko

Související články
3 minuty čtení
Když se mi vybaví Marie, jako první vidím její smích. Rozléhal se po celé ulici, byl nakažlivý jako jarní radost. Už 30 let jen vzpomínám. Znaly jsme se od školky, ale nejvíc jsme si byly blízké na střední. V létě jsme sedávaly na lavičce před jejím domem, v ruce měly ta kulatá lízátka, která byla buď jahodová, nebo citronová. Probíraly jsme celý svět. Kluky, hudbu, sny. Byla vždycky odvážnější
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
3. února 1959: Den, kdy zemřela hudba
epochaplus.cz
3. února 1959: Den, kdy zemřela hudba
Od startu malého letadla uplyne jen pár minut, když se uprostřed noci v plné rychlosti zaboří do kukuřičného pole. Budoucnost hudby se v jediném okamžiku mění. Když se Americe zeptáte na 3. února 1959 téměř určitě v odpovědi zazní jméno Buddy Holly. Toho dne totiž během jediného okamžiku rocková hudba přichází o několik hitmakerů, mezi nimiž je největší
Jak jsem opustila svoje tělo
skutecnepribehy.cz
Jak jsem opustila svoje tělo
U známých na chalupě jsme na půdě našli staré bylinky po babičce. Zvědavost mi nedala a připravila jsem si z nich lektvar… Zimní pobyt na chalupě se pro mě vlastní vinou změnil v děsivý zážitek, na který až do konce svého života nezapomenu! Napila jsem se zvláštního čaje a málem mě to stálo život. Opustila jsem poté své
Jednoduchý a skvělý svařák
tisicereceptu.cz
Jednoduchý a skvělý svařák
Umíte si představit zimu bez oblíbeného svařáku? Spousta lidí ne, proto jsme si pro vás připravili jednoduchý a rychlý recept na ten nejlepší svařák. Ingredience cukr krystal 1 ks velké skořice
Mars odhalil své nitro
21stoleti.cz
Mars odhalil své nitro
Data ze sondy NASA InSight, která před třemi lety umlkla pod vrstvou prachu, stále přinášejí překvapení. Dva nezávislé vědecké týmy nyní oznámily, že Mars má nejen plášť plný trosek z dávných impaktů,
Stoletý papež zabránil rozpadu církve
epochalnisvet.cz
Stoletý papež zabránil rozpadu církve
V polovině 7. století ve Středomoří vrcholí útoky muslimů. Načas do jejich rukou padne i Sicílie. Jejich nadvláda tam nebude trvat dlouho, ale stačí to, aby z ostrova musela uprchnout většina křesťanských duchovních.   Jedním z nich je i Agatho (577–681), mnich benediktinského kláštera sv. Herma v Palermu. Je mu již téměř 80 let, ale ve svém poslání
Další rozchod Fingera na spadnutí?
nasehvezdy.cz
Další rozchod Fingera na spadnutí?
Herec známý ze seriálu Ulice Martin Finger (54) se nezdá! Letos v únoru se provalilo, že už nežije s partnerkou Barborou Vrablíkovou (38), kvůli níž opustil svou manželku Monikou Šabartovou (51), a má
TÁBORSKÁ SETKÁNÍ 2025.
epochanacestach.cz
TÁBORSKÁ SETKÁNÍ 2025.
Letošní 33. ročník mezinárodního historického festivalu Táborská setkání bude důstojnou připomínkou dvou loňských významných výročí: 600 let od úmrtí nikdy v poli neporaženého hejtmana Jana Žižky z Trocnova a 40 let partnerství Tábora s německým městem Kostnice. http://taborskasetkani.eu
Odličovací manuál pro dokonalou a zdravou pleť
nejsemsama.cz
Odličovací manuál pro dokonalou a zdravou pleť
O tom, že k uchování zdravé a mladistvě vyhlížející pleti je nezbytná pravidelná očista, asi nikdo nepochybuje. Ovšem pořád se najdou ženy, které se neodličují správně a pak je trápí problematická pleť. Na trhu najdete záplavu přípravků určených k čištění. Je jich dokonce tolik, že je obtížné vybrat ten pravý. Proto jsme pro vás připravili malého průvodce. Micelární vody V
Jennifer Lawrence uvádí kolekci PrimaLuna od Longines
iluxus.cz
Jennifer Lawrence uvádí kolekci PrimaLuna od Longines
U značky Longines není žádným nováčkem, nyní je však mnohem kompaktnější, smyslnější, ženštější. Redesignovaná kolekce PrimaLuna vystihuje vše, čím je značka Longines dnes a čím byla i před sto dvacet
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Muži v černém: Vládní agenti, nebo něco víc?
enigmaplus.cz
Muži v černém: Vládní agenti, nebo něco víc?
Muže v černém si často představujeme jako vládní agenty pracující v maximálním utajení. Mají se objevovat na místech, kde bylo pozorováno UFO, a snaží se prý zajistit, aby nevznikala zbytečná panika.
Jak se žije na ostrově plynových masek?
historyplus.cz
Jak se žije na ostrově plynových masek?
Mijakedžima u Japonska se zdá být jako kterýkoli jiný tichomořský ostrov, pravdou však je, že skrývá svoji temnou stránku. Až na pár stovek lidí se zde totiž nachází ještě aktivní sopka, kterou místní považují za nejničivějšího obyvatele ostrova! Kdykoli zazní siréna, každý si musí nasadit plynovou masku. Stalo se tak již nespočetněkrát v minulosti a