Celý víkend jsme měli být s manželem na chalupě. Tu noc se můj muž poučil, že se náš syn v životě neztratí a že se nemá domů vracet bez varování.

V pátek s manželem téměř vždycky odjíždíme na chalupu, kde jsme celý víkend. Náš jediný syn Jakub má celý byt jen pro sebe. Ačkoliv mu bude téměř třicet, stále s námi bydlí a využívá všech předností toho, že žije u tatínka a maminky.

Ale i v tomto věku mu neustále něco připomínám a mám ho stále za dítě a on se velice rozčiluje, že už je dávno dospělý. Ten pátek manžel na chalupě zjistil, že si doma zapomněl jedny léky a také brýle na čtení.

Protože chtěl dělat nějaké důležité opravy, na které potřeboval dobře vidět, rozhodl se, že si pro brýle na otočku zajede, protože ta naše chaloupka nebyla daleko, necelých 40 kilometrů od našeho bytu ve městě. Vyrazil okolo desáté večer a propočítal, že do půlnoci bude zpět.

Čekala jsem marně

Do půlnoci se nevrátil, ale nikterak jsem nepanikařila a šla jsem si lehnout. Nemohla jsem však usnout, neustále jsem se převalovala v posteli, a když hodiny ukazovali čtvrt na dvě, začala jsem být nervózní. Zkoušela jsem se mu dovolat, ale mobil nebral.

Začala jsem mírně panikařit. V půl druhé jsem zatelefonovala synovi, zda se neviděl s tátou, že si jel domů pro brýle a ještě se nevrátil. Na druhé straně se trochu zdráhavě ozvalo:

„No, mami, já jsem s tátou v nemocnici.“ „ Proboha, co se stalo!“ vyhrkla jsem ze sebe. „Uklidni se, vše bude v pořádku, já ti za chvíli zavolám.“ Začala jsem být nervózní jako pes. Co se stalo? Proboha? Udělalo se mu snad špatně? Měl nehodu s autem?

Když jsem to tak v duchu probírala, dospěla jsem s hrůzou k tomu, že mi syn něco tají. Ta myšlenka mě posedla. A tak jsem volala synovi zpět.

Zmlátil drzého zloděje

Když mi po delším zvonění syn telefon vzal, zeptala jsem se hned,, zda táta boural. Na to mi odpověděl, že ne, ale že měl malou nehodu. A zavěsil. Byla jsem vyděšená.

Nevěděla jsem, v jaké je nemocnici, co se stalo, jak mu je, neměla jsem ani auto, ale stejně bych nevěděla, kam se vydat. Úplně jsem se třásla a hlavou se mi honily jen ty nejčernější myšlenky.

Zhruba za hodinu mi syn volal, že táta je mimo ohrožení života a vysvětlil mi, co se vlastně stalo. Syn usnul v obývacím pokoji a na uších měl sluchátka, takže vůbec nevěděl o světě.

Manžel vstoupil do bytu a viděl synovy klíče, že jsou na věšáku, takže usoudil, že spí. Nechtěl ho vzbudit, tak šel jako myška, vlastně jako zloděj, ani si nerozsvítil a pomalu mířil do ložnice k nočnímu stolku.

Shodou okolností se začal v ten moment probouzet syn, který zaregistroval, že je cizí element v bytě.

Polomrtvý strachy se přes kuchyň dostal do předsíně, kde vzal do rukou klávesnici svého počítače, a když údajný zloděj vycházel z ložnice, tak ho vší silou několikrát udeřil. Postava se skácela k zemi. Když syn rozsvítil, uviděl tu hrůzu, co způsobil.

Otec měl několik tržných ran v obličeji a rentgen ukázal, že má zlomenou sanici a otřes mozku. Druhý den šel na operaci. Vzbudil se se sdrátovanou pusou a dvaceti stehy v obličeji. A přitom stačilo tak málo. Zavolat synovi, že se vrací domů…

Hana (64), Polička