Domů     Vychovala jsem sígra, skončil za mřížemi
Vychovala jsem sígra, skončil za mřížemi
5 minut čtení

Dodnes nechápu, kde jsem udělala chybu. Celá rodina jsme se mu snažili vynahradit to, o co s odchodem otce přišel.

Měla jsem dobrou práci, zvládala jsem mu platit veškeré kroužky i vychytávky, které zrovna frčely u něj ve třídě. Přišlo mi, že vše funguje.

Matka samoživitelka

Dokud Patrik nenastoupil do čtvrté třídy a ostatní spolužáci mu nezačali dávat najevo, o co bez otce vlastně přichází. Myslela jsem si, že to ustojíme. Hned na prvních třídních schůzkách mě ale paní učitelka vyvedla z omylu.

Patrik se při vyučování nesoustředil, v jednom kuse útočil na spolužáky. Ať už slovně nebo pěstmi. Nikdo se ho nesměl dotknout, cokoliv mu vytknout a nedej bože upozornit na to, že žije s mámou sám. Nevěděla jsem co dělat. Doma jsem se mu snažila vysvětlit, že násilí není řešení.

Neposlušný syn

Vše odkýval, ale jeho agrese se jen stupňovala. „Zkuste ho přeřadit do zvláštní školy,“ řekla mi s vážnou tváří učitelka, když si mě znovu zavolala do školy. „Tam problémové děti srovnají do latě, věřte mi,“ dodala. Nevěděla jsem co se s ním děje.

Po poradě s rodiči, jsem došla k závěru, že nemám na výběr. A tak jsem Patrika od dalšího pololetí přehlásila. V nové škole věděli přesně jak s Patrikem jednat. A ten se pod přísnějším režimem opravdu zklidnil.

Nenosil sice domů samé jedničky, mně ale stačilo, že nemlátí své vrstevníky na potkání. Namísto sezení doma začal chodit ven s jedním z kluků ze sousedství, Dominikem, jehož maminka na tom byla stejně jako já.

Když jsem se proto rozhodovala jestli ho od druhého stupně vrátit zpět do původní školy, řekla jsem si, že to zkusím. Věděla jsem, že budou chlapci ve stejné třídě a doufala, že na sebe dají pozor.

Agrese jako lék

Jenže problémy začaly nanovo. Kluci byli prakticky nerozluční, brzo postrach celé školy. Patrik se chtěl před Dominikem neustále vytahovat. Neustále se rval, neměl problém zaútočit i na holky.

Zatímco doma se tvářil jako neviňátko, pomáhal mi s domácností, dokonce spoustu věcí zastal. Kouřil, experimentoval s drogami. Po nocích neváhal chodit na své neoblíbené spolužáky zvonit. Mnohdy jsem ani nevěděla, že vyklouzl a že se po nocích fláká s partou.

Nebo že jde občas za školu. Rodiče nade mnou zlomili hůl, tvrdili, že bych měla kluka strčit do pasťáku. Jenže to jsem nemohla. Věděla jsem, že se s tím, že si otec našel novou ženu, nikdy nesmířil. Bral to jako největší zradu.

Kdykoli jsem na to zavedla řeč, chrlil nadávky anebo utekl. Nechtěla jsem být další, kdo ho opustí. „Mám to pod kontrolou, prostě jen potřebuju upustit páru, chápeš?“ opakoval.

„Je to v pohodě mami, mám tě rád jasný?“ Nad mými monology o tom, že nemá pod kontrolou vůbec nic, a že směřuje leda tak do kriminálu jen pokrčil rameny. Až o rok později z něj vypadlo, že se trápí pro jednu ze spolužaček do které už je dlouho zamilovaný. Ta bohužel pro něj city neopětovala.

Zase se pral

Jeho trápení mu přerostlo v osmé třídě, v listopadu, když o přestávce brutálně zmlátil jednoho ze spolužáků. Pro kluka si musela přijít maminka, aby ho odvedla do nemocnice, mně si zavolali do ředitelny.

Patrik klukovi udělal pořádný monokl, jako doživotní památku mu přerazil nos. Učitelka ječela jako smyslů zbavená, s ředitelkou neustále opakovaly, že takhle to dál nejde.

„Je nám líto, ale jsou na něj stížnosti ze všech stran, nemůžeme jinak než mu dát dvojku z chování,“ zakončily rozhovor. Vařila se ve mně krev, ale vše jsem odkývala, Patrika následně dovlekla domů, kde jsem po něm chtěla vysvětlení.

„Prostě mě naštval, tak jsem mu jich pár ubalil, měl držet pusu,“ odvětil mi. „Mezi tyhle loosery se už nevrátím. Nech mě pro klid svý duše radši přeložit jo?“ dodal.

Najednou byl pryč

Měla jsem chuť mu jich také pár vlepit. Nakonec jsem si řekla, že je to možnost jak nad vším udělat tlustou čáru. V nové škole se Patrikovi líbilo, našel se v počítačích. K překvapení celé rodiny složil přijímačky na odbornou školu a začal sekat latinu.

Jenže ne na dlouho. Stačilo aby se párkrát potkal na ulici s Dominikem a znovu začal chodit za školu. Znovu začal lítat v marihuaně. A nejen v ní. Nevěděla jsem, kde na ni drogy bere, dokud se nám nezačaly ztrácet věci.

Nejprve maličkosti, později šlo o šperky nebo další vybavení. Když jsem na něj udeřila tvrdil, že si věci půjčil nebo prohrál v sázce. Myslela jsem si, že tohle máme už za sebou. Hrozila jsem mu, že ho vyhodím z domu, pokud se nesrovná.

Patrik mi ale oplatil tím, že těsně před maturitou odešel ze školy i z bytu. Nevěděla jsem co dělá, kde je. Dokud jednou večer nezazvonila policie.

Už mu nemohu věřit

Když Patrikovi cvakla na rukou želízka, myslela jsem, že se propadnu hanbou. Neustále jsem si opakovala, že jde jen o zlý sen. Nebyl.

Teprve od policistů jsem se dozvěděla, že společně s Dominikem vykrádá byty i auta a uloupené cennosti prodávají po zastavárnách nebo na internetu. Jelikož škoda nebyla malá a Patrikovi už bylo 18, putoval před soud, který mu vyměřil 3 roky.

Od vynesení rozsudku uplynul rok. Často mi píše, že se změnil, ale už mu zkrátka nevěřím.

Jana C. (42), Praha

Související články
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka