Domů     Na svou nedůvěru jsem doplatila
Na svou nedůvěru jsem doplatila
5 minut čtení

Kam schovat úspory při odjezdu do lázní? Tuto otázku jsem vyřešila po svém. Veškeré našetřené peníze jsem si vzala s sebou. Po čtyřech týdnech strachu přišel šok.

Už coby malé holčičce mi kladl tatínek na srdce, abych nevěřila bankám a různým záložnám. Prý mi tam peníze ukradnou nebo znehodnotí. Jeho varování jsem měla stále v hlavě a tak jsem si nikdy žádné konto nezaložila. Manžel se mi smál.

Prý jsem příliš úzkostlivá! Ale byla to vlastně jen maličkost. Oba jsme měli malý plat a tři děti. Tak nebylo co řešit.

Střádala jsem si do pokladničky

Já si pokojně střádala stokoruny do takové té skleněné cihly a těšila se, že jednou budu mít něco na zadní kolečka. Manžel si pravidelně nechával strhávat z platu skoro tisíc korun, aby se po několika letech dozvěděl, že jeho důchodový fond zkrachoval.

„Vidíš, kdo měl pravdu?“ ptala jsem se ho škodolibě, ale neubránila se lítosti. Musel se chudák uskrovňovat a vůbec nic z toho neměl! Když za pár let umřel a já zůstala sama, šetřila jsem ještě víc. Bála jsem se, že na stará kolena zůstanu bez prostředků.

Děti by mi samozřejmě vypomohly, ale kdo by to po nich mohl chtít? Když přišly s nápadem, že mi společně koupí k sedmdesátinám pobyt v lázních, zmocnila se mě málem panika. „Já od vás nic nechci.

Vždyť máte děti a půjčky, tak za mě neutrácejte!“ domlouvala jsem jim, ale ony si nedaly říct.

Bála jsem se o úspory

O narozeninách mě čekala nejen obří bonboniéra a kytka, ale i obálka s poukazem do lázní. Mojí největší starostí baly garderoba. Tak, jako ostatní ženské jsem se i já ráda hezky strojila, ale lázně? To je něco jiného!

Plavky, kabelka, župánek a také několikery šaty, abych nechodila do jídelny stále stejná. Prostě, před očima jsem měla všechny výdaje, které nebýt toho drahého dárku, jsem si mohla ušetřit. „A co moje peníze?“ napadlo mě najednou a já se úplně orosila.

Vzpomněla jsme si totiž na svoje úspory, schované vzadu ve skříni. Přece je nenechám doma, aby je někdo v mojí nepřítomnosti ukradnul! Ať jsem vymýšlela cokoliv, nebyla jsem s řešením spokojená. Svěřit je dětem jsem nechtěla.

Ne, že bych jim nevěřila, ale také nebyly stále doma a moje vnoučata si domů vodila spoustu kamarádů. Peníze jsem mohla uložit na nějaký účet, který bych si zřídila, ale ani tohle řešení se mi nelíbilo.

Otravovala mě spolubydlící

Nakonec jsme se rozhodla vzít peníze s sebou. Proměnila jsem všechny stokoruny na pětitisícovky a mých naspořených osmdesát tisíc jsem bez problémů vložila do knížky, z které jsem vyřízla polovinu stránek. Připadal jsem si jako vychytralá pašeračka!

Knížku žádný zloděj krást nebude a tak jsem se ani nemusela moc strachovat. Lázně jsem si užila víc, než jsem očekávala. Ne, že by všechny ty procedury nedělaly mému starému tělu dobře, ale přece jen strach o moje úspory byl téměř všudypřítomný.

Vše se ještě zkomplikovalo příjezdem mojí nové spolubydlící. „To je ale náhoda! Tuhle knížku už sháním řadu let!“ zvolala hned po příchodu, když zahlédla moji falešnou kasičku, knížku, kde jsem měla schované peníze. Vůbec jsem nevěděla, co na to říct.

Snad ta ženská nečeká, že jí knihu půjčím?“ divila jsme se její drzosti, ale ona nedala pokoj. Prý, bude si ji číst, až budu v bahně nebo na tělocviku!

Stále jsem hlídala svoje peníze

Myšlenky mi běžely hlavou jako šílené. Jak se z toho vymluvit? Jak ji obelstít? Přece jí nepřiznám pravý účel mojí staré knihy. Byl to nějaký prvorepublikový románek, který jsem vytáhla z knihovny kvůli jeho rozměrům, nikoli literární hodnotě.

Nakonec jsme se rozhodla pro lest. V místním antikvariátu jsem zakoupila podobných pár výtisků a tu svoji knihu jsem začala brát s sebou na procedury. Nemohla jsme ji ani na chvíli spustit z očí! Moje spolunocležnice byla spokojená.

Četla si mnou nastražené knihy a na tu původní si ani nevzpomněla. Konečně jsem se dočkala cesty domů. Těšila jsem se. Už toho hlídání a ostražitosti na mě bylo moc. Nemohla jsem se dočkat svého klidu a pohodlí.

Spokojeně jsme se uvelebila ve vlaku a radovala se, že jsem v celém vagónu úplně sama. Pozorovala jsem ubíhající krajinu a nakonec usnula.

Zpáteční cesta byla tragická

Vzbudila jsem se až těsně před koncem cesty. Po paměti jsem sáhla po svojí kabelce, kterou jsem měla mít vedle sebe. Zhrozila jsme se. Kabelka nikde! Vyskočila jsem a koukla se pod sedadlo i pod ta ostatní. Kabelka ani velká příruční taška tu nebyly!

„Pomoc, okradli mě!“ začala jsem volat, ale nikdo mě neslyšel. Až na nádraží jsem sepsala s nějakým pracovníkem protokol o ztrátě zavazadla. „Paní, snad nebude tak zle, ne? Přece se z té ztráty nezhroutíte!“ domlouval mi ten pán dobrácky a dodal:

„Když nejde o život…“ Chtěla jsem mu říct, o kolik jsem přišla, ale potom mi to všechno došlo. Moje hloupost a obavy. Za všechno jsme si mohla sama a ještě si zkazila lázně! „Patří mi to!“ řekla jsem si polohlasně a vydala se k domovu.

Začala jsem šetřit zase od začátku a tentokrát nosím peníze do banky. Tak snad mi nezkrachuje!

Daniela M. (63), Beroun

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud