Domů     Už nikdy svou jedinou vnučku neuvidím?
Už nikdy svou jedinou vnučku neuvidím?
3 minuty čtení

Je mi devadesát let, před patnácti lety vyhnal můj syn vnučku z domu. Loni na vánoční svátky přijela s kočárkem. Zabránit synovi, aby ji neodehnal od dveří, jsem nestihla.

Když jsem čekala druhé dítě, moc jsem si přála holčičku. Osud ale chtěl, aby i druhé dítě byl kluk. S manželem jsme vychovali dva syny a moje naděje se upřeli k vnukům.

Jeden z nich bude určitě mít princezničku, kterou budu strojit, plést jí copánky a vyprávět o své velké lásce k dědečkovi. Osud mě vyslyšel. Hned první vnouče byla Monika. Zamilovala jsem si jí, jako by to byla moje dcera.

Všichni další vnuci byli už jen samí kluci.. Když se v jejích osmi letech syn rozvedl, myslela jsem, že mi to utrhne srdce. Syn se nastěhoval po smrti mého manžela s novou manželkou do našeho domu. Každý víkend jsem vyhlížela, jestli si vnučku k nám přivede. On o své děti ale moc nestál.

Bůh mě vyslyšel

Když Monika odmaturovala, stal se zázrak. Vnučka se nesnášela s přítelem své matky, její bratři už byli velcí a měli malý byt. Náš dům byl velký a v podkroví pokojíček, kde mohla Monika bydlet.

Když se k nám stěhovala, byla jsem nejšťastnější člověk na světě. Celé hodiny jsme si dokázaly spolu vyprávět, milovala zahradu, stejně jako já. Až do té doby jsem neměla nikoho, kdo by měl takového koníčka. Také ráda malovala.

Po padesáti letech jsem vytáhla barvy a společně jsme trávily tvůrčí odpoledne při kávě. Život se mi rozsvítil. Jenže to nemělo dlouhé trvání. Moniky spolužačka měla v jedné švýcarské restauraci sestru a dostala úžasnou nabídku barmanky, včetně ubytování.

Moniku lákala sebou. I když jsem se o ní bála, chápala jsem tu touhu jít do světa a vydělat si nějaké peníze.

Nenašla pochopení

Pro mého syna, a hlavně jeho ženu, která za celý život nevytáhla z Čech paty, se stala Monika tou nejhorší. Kdoví, jak se tam bude živit. Jestli do ciziny odejde, už jí bratr nechce nikdy vidět… Marně jsem se snažila za vnučku přimluvit. Rozešli se ve zlém.

Marně jsem čekala na nějaký ten lístek od Moniky, nikdy mi nepřišlo ani přání k Vánocům. Jak jsem se ale později dozvěděla, každou pohlednici snacha se synem házeli hned do popelnice.

Vůbec jsem netušila, jak se milovaná vnučka má, zda se vrátila do Čech, jestli se vdala a má dítě? Doufala jsem, že se jednou objeví u vrátek a zazvoní. A to se tyto svátky stalo.

Slyším zvonek, a jak to jen šlo, spěchám k oknu, abych zjistila, kdo k nám den po Štědrém dnu jde. Výjev, který se mi naskytl z okna, byl jako z psychodramatu. Bezmocně jsem sledovala, jak můj syn odhání od vrátek Moniku i s kočárkem.

Než jsem otevřela okno, bylo pozdě. Letos v únoru oslavím devadesát let. Jak dlouho tu ještě budu? A uvidím ještě své nejmilejší vnouče a první pravnouče?

Marie (90), Praha

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.