Byla jsem tehdy malá a trávila víkend u babičky a dědečka. Jednou jsem tam ale zažila hroznou věc. Hořící dům a oběšeného souseda. Tu noci mě vyděsila jeho bílá tvář za oknem.

Tehdy mi bylo šest let, trávila jsem prázdniny u babičky a dědečka. V protějším domě, přes ulici, jakýsi muž, kterého jsem znala od vidění, zapálil půdu a oběsil se.

Byl to pro mne, jako dítě, šok vidět celý dům v plamenech, navíc lidé okolo mluvili o tom, že se v domě kdosi oběsil. Hasiči oheň dlouho hasili a našli i tělo, které přikryli dětskou vaničkou přímo na ulici.

Nedalo se usnout

Tu noc jsem dlouho nemohla usnout. Babička si ke mně lehla do postele a vyprávěla mi pohádku, aby mě uklidnila. Jenže byla už unavená, během vyprávění usnula, zatímco moje smysly byly ve střehu více, než kdykoliv jindy.

Slyšela jsem, jak tikají hodiny v kuchyni, jak dědeček chrápe, jak běhají myši na půdě. Snažila jsem se usnout, ale moje oči zíraly do tmy a uši byly nastraženy. Jak jsem tikala zrakem kolem sebe, najednou jsem se podívala do okna.

Na ten výjev nikdy nezapomenu. Na skle byl nalepený bledý obličej oběšeného souseda. Hrozně jsem začala křičet.

Nikdo mi nevěřil

Babička se s úlekem posadila a já jí ukazovala na okno. „Byl tam ten mrtvý pán!““ křičela jsem zděšeně. “Díval se na nás!“ Přiběhl i dědeček a snažili se mě uklidnit. V okně samozřejmě nebyl nikdo a když děda vyběhl před dům s pohrabáčem, nikoho tam neviděl.

Něco se mi prý muselo zdát. Já ale věděla, že tam ta hlava opravdu byla. Ráno, ihned po probuzení, jsem se šla na ohořelý dům podívat z okna, viděla jsem i onu dětskou vaničku a k mému údivu vedle ní stál ten muž, o kterém se v noci mluvilo, že v domě uhořel.

Mrtvý cosi hledal

Divila jsem se, že lidé kolem něho chodí a nikdo si ho nevšímá. Šla jsem za babičkou, a vše jí řekla. Čekala jsem, že mi zase nebude věřit. Ona ale odpověděla, že souseda viděla také.

Popsala jeho oblečení, které se shodovalo s tím, ve kterém jsem ho i já viděla postávat na stejném místě u vaničky. V několika následujících dnech jsem toho muže vídala chodit po spáleništi, nebyla to obvyklá chůze, pohyboval se, jako by plaval.

S babičkou jsme ho viděly obě dvě, sledovaly ho spolu oknem. Zdálo se, že něco hledá. Po několika dnech ale zmizel a už se nikdy neukázal.

Helena (42), Tachovsko