Syn čeká narození našeho prvního vnuka a už víme, že to bude chlapeček. Moc se na něj s manželem těšíme, ale zoufáme si ze jména, které mu chtějí mladí dát.
Vím, že to jméno za nic nemůže, ale mám ho spojené s Hitlerem. Když se řekne Adolf, okamžitě mi tam ten Hitler naskočí. A manžel to má stejně. Ani snacha není z toho jména nadšená, měla by raději malého Ríšu nebo Jindříška.
Myslím, že tak to má většina lidí a proto se to jméno příliš nedává. Mám známého, který se tak jmenuje, a nechává si říkat Petře. Všichni jsme ho znali jako Petra a bylo pro nás velkým překvapením, když se jednou ukázalo, že má v občanském průkazu Adolf.
Tím jsem u syna argumentovala. Jenže s ním není řeč, je jako umanutý. Jméno Adolf se mu prý odjakživa líbilo a navíc si myslí, že on, jako otec, má nějaké přednostní právo rozhodnout o jménu svého prvorozeného syna.
Třenice každý den
Hádá se kvůli tomu se svou těhotnou ženou skoro každý den, a my jsme na její straně, malého Adolfa prostě nepřekousneme. Takže stejně, jako je on šprajcnutý, je neústupná i ona za naší velké podpory.
Termín porodu se blíží, čekáme ho v půlce ledna a stále se mladí nejsou schopni dohodnout. Vůbec si nechci představit ty svátky, jaké letos budou. Jaké napětí bude panovat.
Syn chce jít kvůli tomu dokonce k porodu, aby si jméno ohlídal, snacha ho tam naopak nechce a už vůbec si nepřeje, aby dostal možnost to příšerné jméno prosadit. Kdoví, jak na tom těsně po porodu prý bude a má obavu, aby se nenechala nakonec nějak ukecat.
Jak tohle dopadne?
Jsme z toho hodně nešťastní, na místo toho, abychom se na vnoučka těšili, se třeseme hrůzou, jaké jméno to nebohé dítě dostane. Podporu u druhých rodičů ani dalších lidí nemáme, on to totiž nikdo nebere vážně.
Když o jménu dítěte syn mluví, vždycky řekne, že to bude Adolf, a poťouchle se u toho zakření, takže si všichni myslí, že si dělá legraci, protože nechtějí jméno dopředu prozradit. Jenže já svého syna znám, legrace to není. Vůbec nevíme, co s ním dělat?
Je mu už sedmatřicet, ale v tomhle ohledu nám připadá jako zamrzlej puberťák. Vůbec si neuvědomuje, že by se tím jménem svému dítěti pomstil. Já si jen představím, jak na něj děti ve škole pokřikují Hitlere a je mi do breku…
Jiřina (59), Liberec
