Dušičkový čas jsem neměla nikdy ráda. Teď ho ale přímo nesnáším. Zjistila jsem totiž, že vnuk v tu dobu krade na hřbitovech.
Letos jsem se na hřbitov vypravila po dlouhé době sama. Vždycky mě doprovázela dcera nebo vnuk Petr. Dcera ale tentokrát ležela v nemocnici po operaci a můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, která mu hodí dost peněz. Ještě jsem ho pochválila, že si při studiu snaží vylepšit kapesné. Poobědvala jsem a hned po jídle zabalila svíčky, dekoraci, kytku a vydala se na hřbitov.
Bylo tak krásně!
Tak jsem poté, co jsem upravila hrob, ještě zůstala s naším zesnulým tátou na kus řeči. Úplné ticho najednou prořízl výkřik: „Proboha, někdo nám ukradl věnec!“ Ten hlas zněl naléhavě a pohoršeně zároveň. Rychle jsem se vydala tím směrem. Stála tam stará paní a nevěřícně kroutila hlavou „Představte si,“ začala mi rozhořčeně vyprávět, „po obědě jsem dala na hrob věnec a kytičku. Teď jsem se ještě zastavila, že zapálím svíčky. A všechno je pryč! Vyrábím si dekoraci na hrob sama, nemám na ty jejich drahé v obchodech peníze. Trvá mi to dlouho, než věneček vyrobím. A teď bude moje rodina bez ničeho…“ Bylo mi jí líto. Co to může být za hyenu, která něco takového udělá? Uplakané žene jsem nabídla pomoc. „Půjdeme se projít po hřbitově. Třeba ten váš věneček najdeme…“ Ale naše pátrání bylo zbytečné. Došly jsme až k bráně, rozloučily se a pomalu se vydaly ke svým domovům…
Prodával kradené
Neušla jsem ani padesát kroků, když jsem z dálky uslyšela známý hlas. „Vy jste ukradl můj věneček! Pomoc! Zloděj!“ Vykročila jsem rychle směrem k té ženě, chytla mě za ruku a táhla směrem ke stánkům se hřbitovními květinami. Byla jsem zvědavá, co to může být za člověka. Najednou jsem se ale dívala do očí vlastního vnuka. „Babi, co tady děláš? Nevěř té bábě, všechno si vymyslela!“
Jenže ta mezitím vítězoslavně zvedla „svůj“ věnec. Bylo na něm vidět, že rozhodně není z obchodu, ale originál. „Takhle okrádat nebožtíky! Co to je za člověka? Co jste za rodinu?“ Na ta slova jsem neměla odpověď, hrozně jsem se styděla. Stará paní se otočila a šla položit svůj věnec na správný hrob. Vnuk se vymlouval, že vůbec netušil, že je věnec kradený, že mu „zboží“ dodává kamarád. On jen prodává… „Tak takovou sis našel brigádu?“ Odcházela jsem domů se strašným pocitem, že mám v rodině hřbitovního zloděje. Co tomu řekne jeho matka? Leží v nemocnici po operaci. A co by tomu řekl jeho dědeček? Od Dušiček jsme se ještě s vnukem neviděli, jsem moc zvědavá, co mi řekne, až se spolu setkáme.
Helena (68), Praha
