Domů     Dcera se rozhodla jít vlastní cestou a léta jsme ji neviděli
Dcera se rozhodla jít vlastní cestou a léta jsme ji neviděli
4 minuty čtení

Lidé k sobě často nenajdou cestu kvůli odlišným představám o životě. Pak toho litují.

Jak já, tak můj manžel Erik jsme měli na život jasně vyhraněné názory. Vyznávali jsme pokoru, slušnost, pracovitost. V tomhle směru jsme se snažili vychovávat i naše děti. U staršího syna Tomáše se nám to podařilo a dělal nám vždy jenom radost. Mladší dcera Anežka se ale postavila proti nám.

Maturita byla přelomem

Bylo to znát už v době základní školy. S Tomášem nikdy nebyly problémy, jednalo se o klasického jedničkáře, kterému samotnému záleželo na tom, jaký budí dojem a jaké má výsledky.

Anežka ale byla trucovitá, dělala schválnosti, nosila domů poznámky a její prospěch rozhodně nepatřil k těm, jakým by se dalo chlubit. Zkusili jsme to po dobrém i po zlém, ale ani odměny ani tresty s dcerou nehnuly.

Dnes už vím, že chyba byla i v nás, hlavně ve mně. Vytvořila jsem si předem obraz dívky podle svých představ a chtěla jsem do toho obrazu Anežku napasovat. A ona se při své povaze bránila, jak mohla.

Myslela jsem si, že jako rodič mám právo určit cestu, po které má moje dcera jít. Proto jsem o ni potom na dlouhou dobu přišla. S nástupem na střední školu se problémy ještě zvětšily. Vnímala jsem, jak se nám Anežka čím dál víc odcizuje.

Podařilo se nám jí udržet alespoň v určitých mezích: nechytila se žádné špatné party a dotáhla to k maturitě, i když jsme se do poslední chvíle báli, na rozdíl od ní.

Nepočítala už jsem s tím, že by šla na vysokou školu, doufala jsem jen, že si najde nějakou slušnou práci. Ale Anežka nám připravila šok.

Doufala jsem, že se vrátí

Jednoho dne jsem přišla domů a zastihla jsem dceru, jak si skládá věci do velkého batohu. Zeptala jsem se, jestli se chystá někam na prázdninovou cestu, než nastoupí do nějaké práce. Podívala se mi do očí a řekla, že odjíždí, ale že už se nevrátí.

Má prý už dost toho, jak jsme s ní vždy chtěli manipulovat a určovat jí, co má nebo nemá dělat. Půjde si svojí vlastní cestou. Bylo mi jasné, že jí těžko můžu držet doma. Jako plnoletá si mohla dělat, co si usmyslela.

Přesto jsem se jí pokoušela ten odchod vymluvit. Anežka se mi jen vysmála do obličeje. Se svým bratrem ani se svým otcem se ani loučit nechtěla – ostatně kdybych bývala nepřišla o něco dříve než obvykle, asi bych jí také minula.

Měla napsaný dopis, ve kterém stručně vysvětlovala, proč odchází a že ji nemáme hledat. Teprve když se za dcerou opravdu zavřely dveře, uvědomila jsem si, co se vlastně stalo.

V dalších dnech, týdnech, měsících – a potom i letech – jsem doufala, že se Anežka, poučená životem, vrátí domů obnovit zpřetrhaná rodinná pouta.

Jediné, čeho jsem se dočkala, byly občasné dopisy, které přicházely nejprve z Prahy, později pak z různých míst v Evropě. To pro mě byly jediné důkazy, že dcera je naživu a v pořádku.

Všichni jsme plakali

Ze dvou dětí mi tak zůstal vlastně jen syn Tomáš, který nám dělal dál radost – vystudoval vysokou školu, oženil se, měl děti. Jednoho dne přišel domů celý rozrušený. Řekl mi, že pro mě má překvapení.

Vyšlo najevo, že se setkal s Anežkou, která se vrátila a chce se se mnou setkat, ale trochu se toho bojí. Celá rozechvělá jsem souhlasila s tím, aby syn svoji sestru druhý den přivedl.

Jakmile jsme si pak stanuly tváří v tvář po třinácti letech, rozplakala jsem se. Slzy tekly po tváři i manželovi, když se s Anežkou znovu objal. Celý večer jsme si pak všechno vyříkávali a uznávali chyby, které jsme udělali.

Viděla jsem, že z dcery je dospělá žena s mnoha zkušenostmi, která si jde vlastní cestou a stojí si za tím. Dnes se už znovu pravidelně vídáme a respektujeme, oběma nám je ale líto, že jsme promarnily spoustu let kvůli oboustranné tvrdohlavosti.

Pavla D. (57), Praha

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může