Když srdce blázní, často zapudíme i poslední zbytky zdravého rozumu a ochotně se vydáme napospas sérii hloupých omylů
Když mi bylo třicet let, většina mých spolužaček a vrstevnic už měla pár let po svatbě a náplní jejich dne byla péče o děti. Pro mě, která byla stále nezadaná, měly buď soucitné, nebo pohrdavé pohledy. Ale mně můj život vyhovoval. Měla jsem slušnou práci, která mě bavila a většinu večerů jsem trávila doma u televize nebo s knihou. Měla jsem pocit, že mám ještě spoustu času na to, abych se usadila.
Svou svobodu jsem milovala
Když mi bylo pětatřicet, moje vrstevnice se většinu večera svěřovaly jedna druhé se svými problémy, některé z nich právě procházely rozvodem a jiné už ho měly za sebou. Některým to klapalo, ale stěžovaly si na stereotyp. Pro mě, která byla stále svobodná, měly buď obdivné, nebo závistivé pohledy. Jenže mě můj styl života stále bavil.
Růžové brýle na očích
V sedmatřiceti jsem potkala Jindru. Byl o deset let mladší. I když mi přátelé i rozum říkali, že z toho žádný perspektivní vztah s budoucností nekouká, já se nechávala unést pocitem, že o mě má zájem mladý a atraktivní muž. Vzhlížel ke mně jako k té zkušenější a chytřejší. Imponovalo mi to. A on byl na svůj věk velice vyzrálý. Chodili jsme spolu necelé čtyři měsíce, když se ke mně Jindra nastěhoval. Rovnou od maminky. Nebyl tak zvyklý jakkoli v domácnosti pomáhat. Naopak, vyžadoval komfort, který měl i od své matky. Zpočátku, když jsem byla zamilovaná, jsem pro něj udělala všechno, co jsem mu na očích viděla, ale když mlha zamilovanosti opadla, došlo mi, že něco není v pořádku.
Psal si s jinou ženou
Měla jsem pochopení, že se svým příjmem nemůže příliš přispívat na chod domácnosti, ale vadilo mi, že doma s ničím nepomáhal. Večer, když jsem se vrátila domů z práce, většinou jsem ho našla, jak sedí na gauči s mým notebookem na klíně. Ťukal do klávesnice i pozdě večer, když už jsem šla spát. Záhy jsem zjistila proč. Psal si na sociální síti s jistou Ivetou. Když jsem na něj udeřila, nejprve to popřel. Pak zase tvrdil, že to je jen kamarádka. Bylo zcela evidentní, že mi lže, ale já odmítala připustit, že je náš románek u konce. Ale pak přišla poslední kapka…
Sbalila jsem mu jeho věci
Chtěla jsem si s Jindrou promluvit a pokusit se věci vylepšit, jenže on měl se mnou jiné plány. Jednou večer jsem se vrátila domů a našla jsem ho tam s jakousi mladou dívkou – Ivetou. Jindru totiž napadlo, že by nás měl seznámit. Byla jsem v šoku, ale snažila jsem se dělat jakoby nic. Nabídla jsem jim kávu a sušenky. Když oba po hodině odešli, propukla jsem v zoufalý pláč. A když se Jindra o hodinu později vrátil, tentokrát sám, našel své věci sbalené před dveřmi.
Klepání na dveře
Nebudu tvrdit, že jsem rychle procitla a ze všeho se oklepala. Nějakou dobu jsem bloumala prázdným bytem, pochybovala sama o sobě a moje tělo řídil autopilot, ale čas plynul a já se pomalu vrátila do normálu. A pak někdo zaklepal na moje dveře. Napadlo mě, že by to mohl být Jindra a tak jsem se rozhodla neotvírat, ale klepání pokračovalo. Opatrně jsem se nahlédla kukátkem. Před dveřmi nestál Jindra, ale neznámý muž. Otevřela jsem dveře.
Pomohl mi uklidit byt
„Omlouvám se, že ruším,“ začal, „ale neteče vám tady někde voda?“ Chvilku jsem nechápavě zírala. A pak mi došlo, že mám mokré ponožky. Nechala jsem napouštět vanu a zapomněla na to. Ten muž musel bydlet v bytě pode mnou a já ho vytopila! „Sakra,“ vykřikla jsem a letěla do koupelny zastavit tekoucí vodu. „Hrozně moc se omlouvám,“ volala jsem. „To se občas stane,“ řekl konejšivým hlasem. „Mimochodem, já jsem Hynek,“ dodal s úsměvem a s nataženou rukou opatrně nakročil do mokré chodby. Navrhl, že mi pomůže uklidit můj byt, když pak já na oplátku pomohu jemu. Bylo zvláštní, že i když se Hynek přistěhoval už před třemi měsíci, tak ten večer jsem ho viděla poprvé.
Vykvetla láska
Po této příhodě byla naše setkání s Hynkem na chodbě čím dál častější. Vždy jsme prohodili pár slov, občas mě pozval na kávu. Pak jsme si domluvili, že spolu vyrazíme na výlet do přírody. Bylo mi s ním moc hezky. Nebylo to tak náhlé vzplanutí vášní jako s Jindrou, naopak – city se vkrádaly velmi pozvolna. Díky tomu jsem byla ušetřena efektu růžových brýlí a poznala jsem Hynka takového, jaký opravdu byl, a zamilovala jsem se do něj. Jsme spolu už přes deset let a já pevně věřím, že nás ještě mnoho společných let čeká. Myslím, že jsem se naučila poslouchat nejen své srdce, ale také jsem pustila ke slovu rozum. A to je podle mě velice důležité, pokud se chcete v životě usadit.
Marcela D. (51), Strakonice
