Domů     V mládí jsem dala miminko k adopci a dodnes ho marně hledám
V mládí jsem dala miminko k adopci a dodnes ho marně hledám
4 minuty čtení

Některých kroků, které se nám zdají v mládí rozumné, později celý život litujeme!

Každý z nás má v srdci svoji třináctou komnatou. Ta moje je velmi bolestivá a neřešitelná. Jsem dnes rozvedenou ženou ve zralém věku, s dospělou dcerou a po rozvodu i s novým partnerem. Mám dobrou práci a slouží mi zdraví.

Vlastně by se dalo říct, že mi na první pohled nic nechybí. Uvnitř mojí duše, v hloubce mého srdce se ale skrývá trápení, kvůli kterému dodnes občas trpím nespavostí a depresemi.

Doufala jsem, že si to rozmyslí

V době dospívání jsem byla naivní romantickou holkou, takovou, která naletí prvním sladkým slovům o lásce. Miloš, ten kluk, který mě svedl, dobře věděl, co dělá a co si může dovolit.

Byla jsem zamilovaná tak, že bych za ním opravdu šla třeba na kraj světa, jak se říká. Vystřízlivění přišlo rychle a krutě. Jakmile jsem zjistila, že jsem v jiném stavu a své první životní lásce jsem to oznámila, Miloš hodně rychle ochladl.

Jasně mi dal najevo, že si mě nevezme a že rozhodně nemá v úmyslu strávit se mnou zbytek života. Doma jsem o svém těhotenství nic neřekla. Pořád jsem doufala, že si Miloš kluk rozmyslí. Když jsem se pak svěřila mámě, byla jsem už ve čtvrtém měsíci.

Věděla jsem, že je to velký problém. Bylo mi osmnáct let, čekala mě maturita a rodiče se mnou měli velké plány – dobře jsem se učila a doufali, že se dostanu na vysokou školu.

Po pláči, výčitkách a scénách nakonec doma dospěli k rozhodnutí, kterému jsem se podřídila: dítě přivedu na svět, ale dám ho k adopci. Bojovala jsem se dvěma protichůdnými pocity.

Na jednu stranu jsem pořád byla zamilovaná a naivně jsem si chtěla miminko nechat jako památku na svoji lásku. Na druhou stranu jsem ale věděla, jak moc by mě trápila ta zrada a jak moc bych si zkomplikovala život jako svobodná matka.

Začala jsem pátrat

Po dobu těhotenství jsem přerušila studium, s tím, že si zopakuji ročník. Abych nebyla na očích sousedům a známým, odvezli mě rodiče na Moravu k tetě. Tam jsem v místní nemocnici nakonec také porodila, celkem bez problému a v termínu.

Ani jsem nevěděla, jestli se jednalo o holčičku nebo chlapečka, protože dítě hned odnesli pryč. Už jsem ho nikdy nespatřila. Postupně jsem se vzpamatovala a to, jak jsem si zkomplikovala život, jsem se snažila z mysli vytěsnit. Dařilo se mi to.

Dokončila jsem střední školu, nastoupila na vysokou. Našla jsem si přítele, i když dlouho trvalo, než jsem nějakému muži zase uvěřila. Jednoho dne se mi moje těhotenství znovu připomnělo: to když jsem znovu po čase potkala Miloše.

Překvapilo mě, že se mi omluvil. Chtěl vědět, jestli dítě, které se mnou čekal, byl kluk nebo holka. Odpustila jsem mu, ale odpovědět jsem nedokázala. Od té doby začalo moje občasné životní pátrání po osudu miminka.

Věděla jsem, že někde musí existovat záznamy o adoptivních rodičích a strašně moc jsem si přála mít jistotu, že se potomkovi, kterého jsem se zřekla, dobře daří.

Nikdy se to asi nedozvím

Moje snaha zjistit pravdu se ještě zvýšila, když jsem znovu přišla do jiného stavu a porodila dceru, tentokrát už ve stavu manželském. Při pohledu na ni jsem si často kladla otázky, jak své dětství prožilo dítě, které jsem měla s Milošem.

Jeden čas to vypadalo, že moje pátrání bude úspěšné. Za pomoci úplatku jsem zjistila jméno náhradní rodiny. Další hledání ale bylo marné: jako by se po těch lidech slehla zem. Nevím, jestli si změnili jméno, odstěhovali se nebo zemřeli.

Vím jen to, že mému synovi nebo dceři je dnes už skoro čtyřicet let. Kdybych se mohla vrátit v čase, rozhodla bych se dnes jinak. Ale to je jen „kdyby“, které mě bude pronásledovat do konce života.

Eliška Z. (58), Praha

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud