Žárlivost na cizí úspěchy může vést až k celoživotnímu odcizení.

Většinou to v rodinách bývá tak, že starší sestra se provdá dříve než ta mladší. Nebo by to tak alespoň mělo být. Také u nás k tomu vše směřovalo. Klára byla o pět let starší, měla dlouhodobý vztah. Jenže pak se s přítelem šíleně pohádali a už se neusmířili.

Před svatbou odjela pryč

Klára si dlouho nikoho nemohla najít. Mezitím jsem začala chodit já s Adamem, mým budoucím mužem. Byla jsem šťastná z toho, jak dobře si rozumíme a tak jsem nepostřehla, že se vztah mé starší sestry ke mně změnil.

Stála za tím normální závist, jak mi došlo až mnohem později. Celkem brzy jsme s Adamem dospěli k jistotě, že spolu chceme být napořád. Svatbu jsme chtěli mít tak akorát, ne moc skromnou, ale také ne se stovkou hostů.

Požádala jsem Kláru, aby mi pomohla s přípravami. Místo toho sestra ovšem odjela pryč – vymluvila se na práci. Slíbila ale, že na obřad přijede. Dodnes mě mrzí, že svůj slib tenkrát dodržela. Můj nejkrásnější den se totiž kvůli Kláře proměnil v trapas a peklo!

Zničila mi krásnou vzpomínku!

Sestra se na moji svatbu skutečně vrátila. Zarazilo mě, jak se na mě nenávistně dívala, když jsem si oblékala bílé šaty nevěsty. Ve svatební síni pak přišly drsné chvíle. Nejprve Klára začala nahlas vykřikovat nejrůznější sprosté pomluvy.

A když otec a můj budoucí tchán vstali, aby ji vyvedli ven, vytrhla se jim, utíkala ke mě a potřísnila mi svatební šaty červenou barvou. Svatba se musela přerušit a odložit. Kláru rodiče donutili odjet.

Na druhý pokus už vše proběhlo podle plánu, ale stejně bylo jasné, že na to, co se stalo, nikdo nezapomene. Sestra se odstěhovala, později se také vdala, ale já jí na svatbu nepřišla.

Naše nepřátelství trvá dodnes, i když je to už přes třicet let od té trpké události. Kláře jsem neodpustila a ona také nikdy neprojevila zájem se omluvit nebo se smířit. Beru to tak, že už vlastně žádnou sestru nemám!

Zdena R. (51), Žatec