Domů     Zamilovala jsem se do ženatého šéfa
Zamilovala jsem se do ženatého šéfa

Byla jsem svobodná mladá žena a chodila se ženatým mužem. Ten mi bohužel na rovinu řekl, že se nikdy nerozvede…

Rozcházeli jsme se na podzim, kdy padalo listí z kaštanů a z javorů, nebe brečelo a mně se chtělo taky. Troufám si říci, že náš vztah byl netradiční přinejmenším v tom, že Roman byl ženatý, ale jakživ netvrdil, že se rozvede.

Raději jsme o tom nikdy nemluvili, jen jednou nebo dvakrát, a tehdy mi řekl, že si nebudeme nic namlouvat, protože on se prostě nerozvede. A tečka. Nemělo cenu o tom znovu začínat.

Byl to můj nadřízený, viděli jsme se denně a v práci jsme museli hrát komedii, že jsme skutečně jen nadřízený a podřízená. Mysleli jsme si, že ji hrajeme úspěšně, ale to jsme se spletli.

Chodili jsme spolu necelý rok, scházeli jsme se v penzionu kousek za městem. Jezdili jsme tam každý svým autem. Nesměl nás nikdo vidět. Bylo to o nervy. Náš vztah neměl budoucnost, a to bylo hodně deprimující. Proto jsme dospěli ke konci.

Byl pochmurný podzim, vítr kradl listí břízám, olším a dubům, rádio varovalo před přízemními mrazíky, přes den drobně pršelo. Roman vyšel z auta, ale zdálo se, že mrholení vůbec nevnímá. Řekl jen:

“Musíme s tím přestat, moje žena asi něco tuší.” Ani já jsem nevnímala kapky, které mi máčely vlasy, vyjekla jsem: “Skončit? Na to nejsem připravená!” Lehce pokrčil rameny a odjel. Zírala jsem za vozem. Nevěřila jsem svým uším. Opravdu se to stalo?

Ne po telefonu!

Vrátila jsem se k volantu a koukala do deště. Pršelo úplně beznadějně. Říkala jsem si, že to asi nezvládnu. Nevěděla jsem, co mám dělat. Jak mám jít zítra do práce? Jak mám předstírat, že se vůbec nic neděje?

Jak mám nebrečet, když se mi z očí řinou slzy po tisících? Usnula jsem v autě na parkovišti, probudila se před půlnocí, druhý den nešla do práce. Nedokázala jsem vstát z postele.

Slyšela jsem, jak za zataženými roletami bubnují na okna dešťové kapky, poslouchala jsem vítr a představovala si, jak ohýbá koruny napůl už holých stromů. Nebrala jsem telefon, zvonil několikrát. Uvědomila jsem si, že jsem ani nezavolala do práce, že nepřijdu.

Najednou mi bylo všechno úplně fuk. Když zvonil asi popáté, pracně jsem vylezla z postele, zvedla sluchátko a vyhrkla: “Ano?” Kupodivu to byl kolega Vrána, nenápadný, vyzáblý, hubený pán, který se s nikým nebavil, a když, tak se hádal, útočil, obviňoval.

Nechápala jsem, co mi chce. Řekl, že by se mnou rád mluvil, ale ne po telefonu a mimo budovu, kde pracujeme. Byla jsem údivem bez sebe. Jako bych žila ve špionážním románu.

Nemám pravdu, slečno?

Sešli jsme se večer v neútulné sídlištní kavárně. Vrána objednal dvě kávy, ale tu moji nezaplatil, a bez jakéhokoli úvodu povídá: “Jsem jen chudý účetní, slečno, ale mám informaci, za kterou by mi možná někdo rád dal pár korun.” A významně se na mě podíval.

No to se mi snad zdá. Otevřela jsem pusu a vyvalila oči. Kafe zhořklo, i když jsem do něj hodila tři cukry. “To nemyslíte vážně, pane Vrána,” zasípala jsem. Vrána to vážně myslel.

“Mám chatičku, slečno,” vysvětloval, “potřebuje nový plot, novou fasádu, taky bych rád vysadil astry, tulipány, jiřiny.

A každá legrace něco stojí, nemám pravdu, slečno?” Opravdu jsem si připadala jako v románu, Vrána tvrdil, že pokud mu nedám peníze, prozradí manželce soudruha vedoucího, že soudruh vedoucí a já jsme milenci.

Upozornila jsem ho, že je nová doba a už se neříká soudruh vedoucí, ale Vrána mě napomenul, ať se nezabývám slovíčkařením. Chtěl pět tisíc. Štípla jsem se, zdali se mi to nezdá, ale nezdálo. Byla to skutečnost.

Nadechla jsem se a řekla Vránovi, že s panem vedoucím už nechodím a pět tisíc nemám. Dodala jsem, že naši schůzku považuji za skončenou, a utekla od Vrány i od nedopitého přeslazeného, i když hořkého kafe. Bylo mi jasné, že Vrána může způsobit katastrofu.

Že mi ve skutečnosti přinese štěstí, to mi ani ve snu nenapadlo. Od jisté doby mu v duchu říkám pan Čtyřlístek.

Pokud možno zapomenout

Druhý den jsem již dokázala přijít do práce. Romana jsem ignorovala, protože mi připadalo, že se se mnou rozešel podivně rychlým a bezcitným způsobem. No a Vrány jsem si nevšímala už vůbec.

Přála jsem si na toho příšerného chlapíka nemyslet a pokud možno zapomenout. Mojí prioritou číslo jedna bylo změnit pracoviště, a tak jsem většinu pracovního času strávila nad inzertním časopisem.

Večery jsem buďto probrečela, nebo strávila v baru s kamarádkou, kde jsme brečely dvě, protože ona se také zrovna s někým rozešla. Ale dramatickým situacím nebyl ještě zdaleka konec.

Uplynul sotva týden, rozrazily se dveře do kanceláře, kde nás sedělo sedm – sedm Romanových podřízených – a ve dveřích se objevila vysoká vzteklá ženská. Neomylně zamířila k mému pracovnímu stolu, rozmáchla se a střelila mi obrovskou facku.

Kolegové vydechli údivem, jen Vrána se nejspíš ničemu nedivil. “To máte za mýho muže!” vysvětlila agresivní paní a zamířila ke dveřím Romanovy kanceláře. Všichni jsme byli zticha jako pěna, a tak jsme slyšeli rány, nadávky a řev.

“Zmlátila i Romana,” zašeptala do ticha kolegyně Jiřinka. “Kdybych měl takovou manželku, tak se taky nebudu zdržovat doma,” podotkl kolega Pepa.

Byl v pasti

Roman měl po té ostudě týden dovolené, v práci se nemluvilo o ničem jiném. Vrána, který všechno zavinil, vypadal, že se skvěle baví. “Tak co mi říkáte, děvčátko?” pošeptal mi, když byli všichni ostatní na obědě.

“Všimla jste si, že nemluvím do větru?” Řekla jsem mu, že je všivák a křivák, zalykala jsem se rozčilením. Jen se smál, bylo mu to úplně fuk. Roman se z vynucené dovolené vrátil bledý, neoholený a pohublý, bylo vidět, že u moře zrovna nebyl.

Mluvili jsme spolu jen v rolích vedoucího a podřízené, jinak vůbec. Ale bylo zjevné, že se trápí. Jak jsem se trápila já, to nedokážu ani slovy vypovědět.

Tisíckrát horší než facka, kterou jsem dostala přede všemi kolegy, byl pocit, že už se s Romanem nebudeme vídat. Kromě toho jsme ho všichni litovali. Takovou ženu by nikdo nechtěl. Ještě ke všemu měli dítě, tříletou Kateřinu. Chudák Roman byl v pasti.

Ráda bych mu pomohla, ale netušila jsem jak. A mimochodem, kdo pomůže mně?

Dobrá duše

Vlastně nám všem pomohl Vrána. Nebýt jeho, tak se já utopím v slzách a Roman v nesmyslném vztahu, který zkoušel slepit a zachránit jen kvůli Kateřině. Nicméně Vrána pořádně zahýbal dějem a kupodivu dobře udělal. Jako by hodil do stojaté vody pořádný kámen.

Kola, která se na hladině udělala, už nikdo nedokázal vymazat. Roman si uvědomil, že se ženou, která se chová jako bagr, už nemůže žít. Já jsem si uvědomila, že někdy je dobré přestat brečet a začít bojovat.

Romanova žena si uvědomila, že si nelze násilím udržet manžela, který ji opravdu nechce. Tohle se samozřejmě nestalo ze dne na den, ale zhruba do roka a do dne. Následujícího podzimu jsme s Romanem tvořili šťastnou dvojici, která plánovala svatbu.

Nemohla jsem uvěřit svému štěstí. Vránovi jsme přišli ruku v ruce a přede všemi poděkovat. Řekla jsem mu, že nebýt jeho, tak bychom se s Romanem k sobě nikdy nedostali, a že mu za to patří náš nehynoucí dík. “Jste opravdu dobrá duše, pane Vrána,” dodal Roman.

Monika J. (52), okolí Prahy

Související články
25.10.2024
Syn se ženil, a tak mě pozval, abych se seznámila s jeho nastávající ženou a její rodinou. Ta cesta na venkov mi změnila život. Sháněla jsem muže všude možně, tolik jsem se po rozvodu bála osamělosti. Jenže vhodní muži jakoby došli. Až jsem jednoho dne přijela na místo, kde bych lásku vůbec nehledala. A byla jsem moc mile překvapena. Nepříjemný rozvod Můj rozvod s Jaroslavem byl poměrně d
25.10.2024
Ve složité chvíli jsme nezůstali sami. Na pomoc přispěchaly naše děti, i když jsme měli mnohé spory. Blízkost smrti nás semkla zase v rodinu. Vdávala jsem se z lásky a za svým manželem jsem odešla daleko od své rodiny. Záhy se nám narodily děti. Můj muž měl v tu dobu nastartovanou skvělou kariéru právníka. Obětovala jsem se ráda. Přerušila jsem studium medicíny a nastoupila do nemocnice jako zd
20.10.2024
Když jsem chodila do první třídy, nastěhovala se do našeho domu rodina s malým synem. Tomík chodil do třetí třídy a nejvíce se kamarádil se mnou. Synovi našich nových sousedů jsem se líbila už tenkrát. Pamatuji si, že když jsme si s mojí sestřenicí a Tomíkem u nás hráli, můj kamarád řekl, že až budeme velcí, vezme si mě za ženu. Když mi bylo deset let, rodiče se rozvedli a největší rána pro mě
16.10.2024
Sedávala jsem na schodech a pozorovala, jak si Petr s tátou odvážejí v kárce pytel jablek. A marně si lámala hlavu, jak na sebe upozornit. Kdysi jsem mívala podzim ráda, ale s léty se to změnilo, teď na mě jdou na podzim úzkosti. Avšak zamlada to bylo jinak. Líbilo se mi, jak do mlhy studeně poprchává, jak vítr krade žluté listí jabloním a vzduch voní houbami václavkami a jakousi neurčitou nadě
16.10.2024
Líbil se mi Eda, bratranec mojí kamarádky Zuzany. Prosila jsem ji, aby mi ho představila, což udělala, ale zvolila nevhodnou příležitost. Zuzana dobře věděla, že se mi líbí její bratranec Eda. Řekla jsem jí to snad stokrát. Protože jsem ji otravovala na kvadrát, slíbila, že mi ho představí. Myslela jsem, že se to odehraje v kavárně, že mi to řekne samozřejmě předem, abych měla čas vše si promys
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Čočkové ragú se špagetami
tisicereceptu.cz
Čočkové ragú se špagetami
Připravili jsme pro vás ragú s mletým masem, červeným vínem a parmazánem. Suroviny 100 g červené čočky 150 g mletého hovězího masa 4 velká rajčata 2 mrkve 1 velká cibule 3 stroužky česneku
Krásy skalních měst – Česká republika
nejsemsama.cz
Krásy skalních měst – Česká republika
Podzim je v plném proudu, tak proč si ho nezpříjemnit nějakým výletem do přírody. Skalních měst je u nás mnoho, hezky rozesetých po celé zemi. Pravčická brána Už dlouho je považována za nejkrásnější přírodní útvar Českého Švýcarska, a je tak pomyslným symbolem celé oblasti nedaleko Děčína. Můžete obdivovat její krásu z okolních vyhlídek, ale i
Největší operní záhady: Prokletá operní díla
enigmaplus.cz
Největší operní záhady: Prokletá operní díla
Kolem oper se točí celá řada záhad. V některých sálech údajně řádí duchové, jistá operní díla prý svým tvůrcům přinášejí nevysvětlitelnou smůlu a návštěva konkrétních představení vás může stát život!
SIN uvádí speciální výstavu Objects of Desire
iluxus.cz
SIN uvádí speciální výstavu Objects of Desire
Značka SIN, známá svou inovativní sklářskou technologií Vitrum Vivum, s potěšením představuje exkluzivní prodejní výstavu s názvem Objects of Desire, která potrvá od 21. listopadu do 20. prosince 2024
Nový klenot Four Season v Ósace
epochalnisvet.cz
Nový klenot Four Season v Ósace
Nový hotel prestižní značky se nachází ve 28. patře nově postavené víceúčelové budovy One Dojima od architekta Nikkena Sekkei a nabízí moderní zážitek ve stylu tradičního ryokanu. Celé 36. patro pak bylo vyhrazeno jako wellness zóna a najdete tu také šest originálních restaurací, včetně japonského čajového salonku a kantonské kuchyně.   Klíčové obchodní centrum Japonska
Brzobohatá už chodí bez manžela! Co se děje?
nasehvezdy.cz
Brzobohatá už chodí bez manžela! Co se děje?
Předávaly se divadelní Ceny Thálie a na slavnostním večeru nechyběla ani Daniela Brzobohatá (45), které předvedla krásnou róbu. K překvapení všech ale dorazila bez manžela Ondřeje Brzobohatého (41
Hebké potěšení z doteků luxusu
rezidenceonline.cz
Hebké potěšení z doteků luxusu
Kvalitní osušky, ručníky či froté pantofle díky své savosti a nadýchané struktuře potěší při každém koupelnovém rituálu, na pláži, v relaxačním centru nebo při sportu. Navíc mohou nejen hygienické oáze dodat nádherné barevné akcenty. TEXT: Blanka Stehlíková, FOTO: archivy firem
Berta a Rosa: osudové ženy Emila Holuba
epochaplus.cz
Berta a Rosa: osudové ženy Emila Holuba
Má se z něj stát na otcovo přání doktor. A protože to je hodný chlapec, obětuje svou lásku k archeologii a přírodním vědám a doktorem se opravdu stane. Ale jeho láska k dobrodružství a Africe nezmizí. Jakmile odpromuje, otočí se ke své kariéře zády. „Pojedu do Afriky,“ prohlásí a po třech měsících příprav se vydává na cestu. Je
Pardubický kraj: Království dostihů a malebných řek
epochanacestach.cz
Pardubický kraj: Království dostihů a malebných řek
Oproti ostatním krajům je vnímán jako nejmenší. I přesto se krásy tohoto malého kousku ráje vyplatí prozkoumat do posledního detailu. Nabízí totiž nejen prosluněné louky a šumění řek, ale také elegantní zámky, vůni perníku nebo vojenský adrenalin. Pro chuťové pohárky Je to právě lahodný perník, který zdejší kraj proslavil, a propůjčil mu neodolatelnou „vůni“. První
Jak a kdy myši dobyly Evropu
21stoleti.cz
Jak a kdy myši dobyly Evropu
Myši domácí se poprvé objevily zhruba před 500 tisíci lety, a to na indicko-pákistánském subkontinentu nebo íránské náhorní plošině, později se rozdělily do několika poddruhů. K lidským společnostem s
Život jí vzalo její „mládí“
skutecnepribehy.cz
Život jí vzalo její „mládí“
Lenka byla moje kamarádka od střední. Jenže zatímco my všichni jsme dospěli, založili rodiny, ona si stále užívala jako dvacetiletá. A to se jí vymstilo. Na škole jsme byli skvělá parta, dodnes se vlastně vídáme na četných srazech. S žádnou jinou školou to takto nemám. Nejbližší jsem si tehdy byla právě s Lenkou. Zábavná a bezstarostná holka, moc
3 období chaosu v dějinách Egypta: Lidé v nouzi jedli vlastní děti
historyplus.cz
3 období chaosu v dějinách Egypta: Lidé v nouzi jedli vlastní děti
Břehy Nilu pokrývají stovky obrovských kamenných bloků. Už od dob Staré říše tu Egypťané budují chrámy, pohřebiště, města i vesnice. Právě Nil a jeho každoroční záplavy jsou totiž klíčem k jejich obživě. Pak ale přijde dramatický zvrat… Kolem roku 2200 př. n. l. se v Egyptě prudce ochladí, což má za následek více než 20letý výpadek pravidelných