Domů     Kamarádka mě ponižuje na každém rohu

Kamarádka mě ponižuje na každém rohu

5 minut čtení

Kdybych se mohla vrátit zpět v čase, udělala bych všechno proto, abych si své problémy vyřešila sama. Pak bych byla zase svobodná a v pohodě. 


Vdávala jsem se ve věku, kdy už některé mé kamarádky byly babičkami. Na chlapy jsem nikdy neměla štěstí, a když jsem potkala Matěje, přišlo mi to jako zázrak. Byl rozvedený, ale dalšímu manželství se nebránil. Tak jsem se v třiačtyřiceti dočkala svatby i já.

Prožili jsme spolu deset krásných let. Cestovali jsme, chodili na výlety, četli spolu knihy, koukali na filmy… Krásně jsme si rozuměli a bylo nám spolu nádherně. Prožila sem s Matějem deset úžasných let. Jenže pak jednoho dne jeho srdce dotlouklo.

Všechno hezké jakoby pro mě skončilo. Byla jsem sama a po tak krátké době… 


Hlásily se o dědictví


Už na pohřbu se ke mně jeho dcery a bývalá žena chovaly strašně, jako bych byla nějaká poběhlice, která ho chudáka pobláznila. Netrvalo dlouho a začaly uplatňovat své dědické nároky.

Matěj sice zanechal závěť, jakoby tušil, čeho je jeho bývalá s dcerami schopná, jenže nepočítal s tím, že ty harpyje závěť napadnou. Řízení se táhlo, šlo i o byt, který jsme si společně koupili a nakonec to pro mě nedopadlo úplně dobře.

Po pravdě řečeno jsem upadla tak trochu do dluhů. Dost mě stál právník, napůjčovala jsem si, a nezdědila dost, abych to mohla pořádně vrátit. Navíc jsem se psychicky sesypala.

Na nemocenské jsem byla čtyři měsíce, pak jsem se se zaměstnavatelem „dohodla“ a odešla z práce. Odstupné, co jsem dostala, se rychle rozkutálelo. Novou práci se mi nedařilo najít, a já zapadala do problémů čím dál tím hlouběji.


Nutně jsem potřebovala peníze


A právě tehdy se mi ozvala Vanda. Byla to moje spolužačka ze střední školy. Byla dost zvláštní, ale bývala s ní legrace. Ozvala se vždycky tak jednou za tři až pět let. Párkrát mě pak vytáhla na kávu, někam do společnosti a pak se zase odmlčela.

Tentokrát byla ve skvělé náladě. Dařilo se jí, její firma šla nahoru, měla hned dva milence, a tak byla na koni. Když se mě zeptala co já, nechybělo moc a rozbrečela bych se. Vylila jsem si jí dušičku až do dna. Chvíli mlčela a pak se rozjela.

Že to takhle nejde, že si něco takového nezasloužím a že mi pomůže. „Peněz mám víc,,než stačím utratit. Půjčím ti, poplatíš všechna ty dluhy co tě trápí a bude. My dohodneme nějaký rozumný splátkový kalendář.

Můžeš mi dávat třeba jenom tisícovku měsíčně, prostě to uděláme tak, abys byla v klidu. No a až začneš zase normálně vydělávat, tak to půjde rychleji. Jen se neboj, všechno bude fajn…“


Ulevilo se mi


Připadalo mi to jako zázrak. V posledních měsících jsem nemohla spát, pronásledovaly mě noční můry, ale po tomhle rozhovoru jsem spala jako zabitá. Zdálo se, že přichází lepší časy. Druhý den za mnou Vanda přišla domů. Co šlo, to za mě splatila přes počítač.

Kvůli tomu ostatnímu jsme vyrazily do města. Vanda přímo sršela energií, očividně ji těšilo, že může pomáhat, ale přitom to dokázala zařídit tak, že jsem se necítila jako nějaký ubohý dlužník. Jenže to byl jen začátek. Uplynul nějaký čas.

Bylo to o víkendu,když mi Vanda zavolala, že se chystá na nákupy, abych vyrazila s ní. Byla jsem jí zavázaná, ale trávit slunečný den někde v obchoďáku se mi nechtělo.

Namítla jsem jí, že nemůžu nic kupovat, protože na to nemám, ale že bychom se mohly jít později projít. Odbyla mě, že nic kupovat nemusím, a že toho snad nechce tak moc… Takže jsem se oblékla a vyrazila.


Jednala se mnou jako s otrokem


Bylo to děs. Vanda neúnavně vymetala jeden butik za druhým, pořád si něco zkoušela a chtěla, abych hodnotila, jak jí to sluší a radila jí, co si má koupit. Byla jsem unavená, otrávená a přišlo mi to celé uhozené, ale do háje jsem jí poslat nemohla.

Vždyť mi přece půjčila peníze… Nejhorší bylo, že se zdálo, že ví, jak mizerně se cítím a snad si to ještě vychutnává. Měla jsem zlost, ale spolkla jsem jí a vlekla se do dalších a dalších obchodů. O týden později zavolala znova.

Tentokrát chtěla, abych ji doprovodila do kosmetického salónu. Nechtělo se mi. Zase. Už pěkně dlouho jsem nebyla u kadeřníka ani na manikúře, oblečení jsem kupovala v sekáči. Bylo mi jasné, že v salonu, kam chodí, se budu cítit jako onen pověstný nahý v trní.

Jenže Vanda se odbýt nedala. Skutečnost ještě překonala mé špatné tušení. Ano, byla jsem tam za Popelku. A nejen to. Vanda každému vykládala, jak špatně na tom jsem, jaká jsem chudinka a že nebýt jí, skončila bych na ulici, bez koruny, jako žebrák.


Myslím, že je blázen


Něco tak nepříjemného jsem ještě nezažila. Cestou zpátky jsem se jí snažila vysvětlit, že mi to bylo nepříjemné. „Tobě to vadilo?“ divila se naoko. „Jsi nějaká přecitlivělá. Řekla jsem jen pravdu. Neměla by ses stydět za to, že jsem ti pomohla.

Žádnou jinou tak dobrou kamarádku nemáš. Měla bys mi být vděčná…“ Cítila jsem se pod psa. A Vandě to, jak se zdálo, dělalo náramně dobře. Za týden se zase ozvala a pak znova a znova a znova. I když mi ta ženská pomohla, teď myslím, že je psychopat.

Nemine týden, aby mě nevytáhla někam, kde mě může ponižovat. Vykroutit se z toho nemůžu, zaplatila mé dluhy a dokáže mi to ošklivě připomenout. Nevím, jak dlouho zvládnu nechat ze sebe dělat kašpara. Ale dokud jí svůj dluh nesplatím, nemám na vybranou.

Františka L. (56), Mostecko

Související články
2 minuty čtení
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili, moje vlastní tělo vlastně napadá, ničí samo seb
3 minuty čtení
Nikdy jsem si nemyslela, že mi bude chybět školní zvonek. Ten ostrý, protivný zvuk, co ukončoval hodiny a začínal přestávky. Celý život jsem učila na základní škole. Český jazyk a dějepis. Měla jsem ve třídě své království – tabuli popsanou křídou, štosy sešitů, a hlavně oči dětí, které na mně visely. Někdy z povinnosti, jindy se zaujetím. Ale byly tam. Byla tam odezva. I když jde o cizí lid
3 minuty čtení
Na nějaké zázraky jsem v životě nikdy nevěřila, do kostela nechodila. Ale život mě nakonec přece jenom přesvědčil, že se čas od času stávají i věci těžko uvěřitelné. Bylo mi skoro pětačtyřicet. V celém kraji nebyla živá duše, která by uvěřila, že se mi ještě podaří otěhotnět. Osobně jsem tomu rovněž nevěřila ani za mák. Bylo to vyloučeno už proto, že jsem po rozvodu žila sama. Za takových okoln
3 minuty čtení
Každé ráno si dělám čaj do dvou šálků. Jeden piju, druhý zůstává nedotčený. Možná to zní zvláštně, ale nějak mi to pomáhá. Jde o rituál, který zůstal, i když člověk, pro kterého byl určen, už nechodí v mém bytě, po tomto světě. Já bydlím sama v malém domku na konci vesnice, kde lišky dávají dobrou noc a pošťák se usmívá ještě dřív, než otevřu branku. Život tu běží pomalu, ale ne bez emocí. T
5 minut čtení
Po třiceti letech manželství, které jsem považovala za pevné, mi manžel Petr oznámil, že si našel jinou, a odstěhoval se. Odešel za ní a nechal mě samotnou. Nejen se zlomeným srdcem, ale i s hromadou dluhů, o kterých jsem neměla tušení. Moje rodina, kterou jsem milovala, se rozpadla, a já teď hledám sílu, jak začít znovu. Příliš mladí na lásku? S Petrem jsme se vzali velmi mladí a záhy js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
nasehvezdy.cz
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
Moderátorka Iveta Lutovská (42) o svatbě už nechce nikdy ani slyšet! Její současný vztah s partnerem Vojtěchem, ovdovělým tatínkem dvou dětí, totiž prý rozhodně není žádná romantická idylka. A společ
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
epochaplus.cz
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
Historie vykuřovadel je stejně stará jako civilizace sama. Už před 6000 lety se používaly v Mezopotámii nebo ve starověkém Egyptě, kde sloužily kněžím k vykuřování hrobek a obětních míst. Jejich použití nebylo jen praktické, ale především hluboce symbolické, spojovalo se s rituály, léčebnými postupy a zaháněním zla. Od pyramid po chrámy a kláštery, vonné látky
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
skutecnepribehy.cz
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
Měl už dvě děti s jinou ženou, a proto další nechtěl. Já si to naše musela prosadit proti jeho vůli. Dnes mi za to děkuje, je vděčný, že Karolínu má. Když jsem svého Karla potkala, okamžitě mě okouzlil. Třebaže jsem byla o hodně mladší, doslova jsem se na něj přilepila. Až do té doby jsem nikdy necítila potřebu mít
Eklektické útočiště v oblacích
rezidenceonline.cz
Eklektické útočiště v oblacích
Co se stane, pokud spojíte invenci skvělého architekta s kreativitou věhlasného interiérového designéra a dáte jim k dispozici polovinu celého 31. patra jedné ze tří budov Society Hill Towers ve Filadelfii? No přece nenapodobitelné bydlení ve stylu Meg Rodgersové a Jamese Timberlakea. Impozantní a charismatický prostor zahrnuje tři strany věže se stěnami a okny směřujícími
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
epochanacestach.cz
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
Celé generace hradních pánů toto místo obývaly, zvelebovaly a bránily a díky tomu si my, jejich vzdálení potomci, můžeme užívat krásu staré architektury vetknuté do jednoho z nejmalebnějších koutů přírody. Historii hradu Velhartice se podařilo vysledovat až k jeho založení na sklonku 13. století, stoprocentně potvrzeného však máme prvního oficiálního majitele, kterým se v roce 1318 stal Bušek
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
historyplus.cz
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
„To není možné. Copak spadli z nebe?“ kroutí hlavou podplukovník Pullein. Odmítá uvěřit, že se na jeho tábor valí dvacetitisícová zulská armáda. Vždyť hlídky celé dopoledne hlásily, že se v okolí pohybuje jen několik malých skupin nepřátel. Maximálně mělo jít o pár set mužů!   Kousek po kousku si Britové pro sebe ukrajují území jižní
Řecko: Ostrovní království Středomoří
nejsemsama.cz
Řecko: Ostrovní království Středomoří
Jsme v zemi, která je kolébkou evropské kultury, ale také v zemi prozářené sluncem, s úchvatnou přírodou a naprosto lahůdkovou kuchyní. Tyto čarokrásné řecké ostrovy se rozdělují do sedmi souostroví, která se rozkládají v šesti mořích. Čím blíž leží ostrov k rovníku, tím teplejší a sušší počasí má. Jižní části jsou tak celoročně zalité sluncem a nabízí skvělou
Okurkové osvěžení
tisicereceptu.cz
Okurkové osvěžení
Tenhle nápoj nejenom zažene žízeň, ale postará se i o to, abyste měli krásnou pleť. Je to jedna z nejzdravějších limonád. Suroviny 1 salátová okurka 1 l jemně perlivé minerálky 2 lžíce třtinov
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
epochalnisvet.cz
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
Nová národní letecká společnost Saúdské Arábie představila světu svůj dlouho očekávaný interiér kabiny. Její součástí je i prémiová třída Safran Business Class, která má ambici posunout Riyadh Air mezi nejluxusnější aerolinky současnosti. Za společností stojí saúdskoarabský státní investiční fond Public Investment Fund, a na rozdíl od jiných start-upů, které často narážejí na finanční limity,
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
21stoleti.cz
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
Malomocenství neboli lepra činila po dlouhá staletí ze svých obětí znetvořená monstra, kterých se zdraví panicky báli. Dlouho se mělo za to, že na americký kontinent nemoc zanesli evropští kolonizátoř
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
enigmaplus.cz
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
Německý filolog Friedrich August Wolf (1759–1824) se tváří rozrušeně. „Tady něco nehraje,“ říká během analýzy jazykového stylu slavných starořeckých eposů Ilias a Odyssea, které vypravují o trojské vá
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
iluxus.cz
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
Léto je časem zážitků, volnějšího tempa i chvil, které si konečně dovolíme věnovat sami sobě. Ať už si ho užíváte ve městě, na víkendových cestách nebo u vody, jeden prvek zůstává stejný – touha cítit